Slavné dědečky mám hned dva, říká Josefina Formanová
Být nositelkou známého jména asi není nic jednoduchého. Poprat se s tím musela Josefína Formanová, která má slavné dědečky dva. Jsou jimi režisér Miloš Forman a z matčiny strany spisovatel Jiří Stránský.
"Je to obojí. Myslím, že člověk musí být strašně opatrný, jak s tím nakládá. Třeba já i moje sestry máme k tomu stejný přístup, jaký má i můj táta a můj strejda, tedy kluci od Miloše Formana. My toho jména nechceme zneužívat. Jednak proto, že chceme veřejně i soukromě vystupovat sami za sebe, případně něco budovat sami za sebe, aniž by nám někdo zametal cestičku. Druhá věc je, že to leckdy ani není příjemné. Pro mne to jméno vždycky znamenalo i velkou tíhu. A to i tehdy, když jsem třeba, a teď mluvím tedy o dědečkovi Stránském, kývla na to, že připravím Játra."
Játra jsou hra, u které se Josefína Formanová ujala režie. Autor, Jiří Stránský se jejího divadelního uvedení bohužel nedočkal. Hra má podtitul Tři ženy, dvě dějství a jeden mukl:
Vy jste se k té režii dostala při studiu filosofie.
"Já jsem po maturitě zkoušela režírovat autorské představení. To bylo se studenty DAMU na lodi Tajemství. Nějaké menší spolupráce jsem ještě měla na DAMU, ale je fakt, že jsem se dlouho věnovala hlavně filosofii. Ve hře jsou tři generace, babička, matka, dcera. Potřebuji v tom vidět nějaký řád. K tomu mě asi trochu vede i ta filosofie. Hodně jsem těžila z těch let, kdy jsem mohla tátu se strejdou pozorovat v divadelním provozu. Od dětství jsme jako rodina jezdily s divadlem po Evropě a já jsem obdivovala a milovala tátovu práci. Všechny ty velké projekty. Mám v paměti uchovaných mnoho pouček. Někdy jsem si dokonce i psala, co táta řekl. Je pro mne obrovský vzor a učitel. On o tom možná ani neví."
"Hra Játra je napsaná na motivy jedné z povídek knihy "Štěstí", kterou Jiří Stránský vydal v roce 1969. Kniha z prostředí vězeňských lágrů byla ale zabavena a zničena. Znovu vyšla až v roce 1990. Jeho poslední kniha vydaná v loňském roce se jmenuje "Štěstí napodruhé". Vrací se tématy i časem o šedesát roků zpět. Autor povídky poskládal ze znovu nalezených textů a poznámek, které kdysi jeho žena ukryla do sklepa pod schody. Nechtěla, aby se písemnosti dostaly do rukou příslušníků StB při domovních prohlídkách.
Zatčení Jiřího Stránského má v paměti i jeho dcera Klára Formanová
"Ten den byl táta doma. Dělali jsme úkol. Najednou zvonek. Nastoupili tam dva chlapi v dlouhých kabátech. Máma mě dala do kuchyně s babičkou, a pak když pro mne přišli, tak mi máma řekla, že se mám s tátou rozloučit. Pak jsme za ním do vězení jeli za rok a půl na jednu návštěvu za tu dobu."
Spisovatele Jiřího Stránského proslavila hlavně kniha Zdivočelá země, podle které byl natočený i stejnojmenný televizní seriál. Témata posbíral ze skutečných příběhů. Jeho rodině byl zkonfiskován dům, on sám nemohl ani dostudovat gymnázium. Za komunistického režimu byl dvakrát uvězněn. Byl skvělý vypravěč a jeho talent se projevil v poznámkách a deníkových záznamech, které se mu později staly podkladem pro povídky, scénáře a knihy. Politický vězeň, který prošel uranovými doly, byl zároveň nezdolným optimistou. Schopnost žít bez nenávisti se odráží i v jeho povídkách. Úprava scénáře právě uváděné hry znamenala pro dceru Kláru nový příliv emocí.
Životní dráha obou nositelů slavných jmen se uzavřela ve dvou předchozích letech. Miloš Forman zemřel v roce 2018, Jiří Stránský v právě uplynulém roce.
