Optimista, kterého nezlomil ani komunistický lágr, vzpomínají přátelé na Jiřího Stránského
Nemohl studovat, několik let strávil v komunistických pracovních táborech, prošel i jáchymovskými uranovými doly. Přesto dokázal zůstat životním optimistou. Spisovatel, dramatik, scenárista, překladatel, skaut a bývalý politický vězeň Jiří Stránský zemřel ve středu ve věku 87 let. Byl do posledních let aktivní, nedávno oznámil, že sepisuje skautský román s názvem Perlorodky, pravidelně také promlouval k posluchačům stanice Český rozhlas Plus. Za své dílo i občanské postoje dostal řadu ocenění.
Od mládí byl zapřisáhlým odpůrcem totalitních režimů. Jako student gymnázia se zapojil do květnového povstání v roce 1945. Po únorovém puči 1948 byla rodina perzekvována. Zatčen byl Stránského otec i bratr, on sám byl vyloučen z gymnázia a rodina se musela vystěhovat z Prahy. Jiří Stránský se pak živil manuálně, brzy byl odveden do lidové armády k pomocným technickým praporům, takzvaným PTP.
V roce 1953 byl Jiří Stránský odsouzen za velezradu a na svobodu se dostal až v roce 1960 na amnestii. Předtím prošel několik pracovních táborů, včetně jáchymovských dolů. V roce 1974 byl opět poslán do vězení, tentokrát na tři a půl roku za údajné rozkrádání, propuštění se dočkal po polovině trestu. Svůj osobní boj proti totalitnímu režimu ale nechtěl nikdy vzdát, jak řekl pro Paměť národa. "Jedno z našich hesel bylo: tu radost jim neuděláme. To mi táta napsal do dopisu do kriminálu."
Ředitel organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa vzpomíná, že problémy bral Jiří Stránský jako výzvu. "Říkal mi - nikdy nesmíš věci brát pokorně. Chápej je tak, že jsou vždy výzvou, nějakým darem k tomu, aby se člověk stával lepším."
Vystudoval ve vězení
"Já jsem se tam sešel jednak s Janem Zahradníčkem, Františkem Křelinou, Josefem Knappem. Když jsem jim řekl, že chci být spisovatelem, tak už jen způsob, jak mi to rozmlouvali, mě v tom utvrdil. Ale pak, když viděli, že jsem neodvratitelný, tak mě tomu řemeslu začali už tam sami učit. Dali mi takové ty principy," vzpomínal Jiří Stránský pro Paměť národa.
Publikovat ale mohl Jiří Stránský až po listopadové revoluci, kdy mu vyšla sbírka povídek Štěstí. Tu se pokusil vydat už v roce 1969, ale drtivá většina výtisků byla tehdy zabavena a zničena. Napsal také množství próz, mimo jiné Povídačky pro Kláru, Přelet nebo Tichou poštu.
Jeho nejslavnějším románem je Zdivočelá země, kterou napsal v roce 1970, a podle které vznikl v roce 1997 stejnojmenný televizní seriál. Tématem Zdivočelé země je vyhnání sudetských Němců z pohraničí a jeho osidlování.
Podle režiséra Hynka Bočana, který snímek natočil, právě psaní knih pomohlo Jiřímu Stránskému vyrovnat se s traumaty z vězení. "Jirka se z toho trochu jako vypsal. A co já vím, a to je zajímavé, o tom doma moc nemluvil." Jeho žena se tak o podmínkách ve vězení dozvěděla až díky filmům a seriálům, které vznikly podle jeho knih.
Kromě Zdivočelé země byla podle Stránského knih natočen například film Bumerang nebo Kousek nebe. Naposledy podle scénáře Jiřího Stránského vznikl televizní snímek Balada o pilotovi. Příběh připomíná tragický osud československých letců po návratu z druhé světové války, v níž sloužili v uniformách britského královského letectva.
Druhý život po roce 1989
Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Působil také v řadě dalších institucí a ačkoli dostával i nabídky na vstup do politiky, vždy je odmítal.
Stránský za své dílo i občanské postoje dostal několik ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy. Za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění - Řád Stříbrného vlka. Získal i medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění), Cenu Karla Čapka, titul Rytíře české kultury nebo Cenu Arnošta Lustiga. V roce 2013 byl oceněn Cenou Josefa Škvoreckého za čtyři řady seriálu Zdivočelá země.
