Památník Vojna připomíná zločiny komunistického režimu

V Lešeticích na Příbramsku byl ve středu otevřen Památník Vojna, který má připomínat zvůli a zločiny komunistického režimu. Vznikl v autentickém prostředí bývalého tábora nucených prací. U otevření Památníku byla Martina Lustigová.

Středočeský hejtman Petr Bendl pokládá květiny v kapli Památníku Vojna, foto: ČTK

Tábor Vojna začal fungovat již v roce 1947 jako tábor pro německé válečné zajatce. Ovšem již od roku 1949 do něj byli převáženi první vězni z táborů nucených prací. Postupně začali být do tábora umísťováni vězni, kteří odmítali komunistický režim a byli odsouzeni ve vykonstruovaných procesech. Všichni vězni museli pracovat v blízkých uranových dolech. A jak upozornil jeden z bývalých vězňů František Šedivý, tábory pro odpůrce režimu nebyly v této oblasti zřizovány náhodou: "Zde splňovaly nejen požadavek pozvolné fyzické likvidace, ale stávaly se zdrojem laciné a snadno manipulovatelné pracovní síly. Tedy po staletích znovu otrocké práce."

Životní podmínky vězňů byly v 50. letech otřesné. "Přicházejí sem z věznic, vyhladovělí po vyšetřovací a soudní vazbě, naprosto neznalí hornické práce, často i nemocní. Normy však pro ně platí stejně jako pro zapracované a dobře živené civilní horníky. Jejich neplnění je pro vedení tábora důvodem ke kázeňským trestům," dodává František Šedivý. Za neplnění norem byli vězni zavíráni do pro tuto příležitost zbudovaného bunkru. Na to vzpomíná i další z bývalých vězňů - prezident českého PEN klubu Jiří Stránský: "To je bunkr vysoký 160 nebo 165 centimetrů na ploše 15-20 m2. A tam nás bylo najednou třeba třicet. Ale hlavně se člověk nemohl narovnat. V zimě, v létě, třeba třicet dní. Jídlo jednou za tři dny."

Bývalý političtí vězni Ladislav Bergmann (vpravo) a Stanislav Stránský, foto: ČTK

Tábor Vojna byl jedním z 16 komunistických koncentračních táborů v bývalém Československu. Proč bylo pro vybudování skanzenu vybráno právě toto místo? Zatímco řada komunistických lágrů byla ještě za minulého režimu likvidována, tento tábor přežil díky tomu, že po ukončení těžby uranu v roce 1961 převzala areál armáda.

O vybudování Památníku rozhodla v roce 1999 vláda. U zrodu této ideje stál vedle někdejšího ministra spravedlnosti Otakara Motejla i současný ministr kultury Pavel Dostál. Ten při slavnostním otevření uvedl: "Myslím, že je velice důležité, aby to byl památník, ve kterém bude život. Život by sem měli přinést ti, kteří by se o těch hrozných 50. letech měli dozvědět co nejvíce. A budu velice spokojený, když sem budou proudit davy dětí a mládeže, protože nesmíme ztrácet historickou paměť."

Otevření Památníku ocenil ředitel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Irenej Kratochvíl: "Je to významná věc jednak pro politické vězně, kteří se toho dožili, jednak je to memento pro budoucnost, pro naši mládež." A právě mladí lidé, kteří si dnes sotva dovedou představit, jakým způsobem komunistický režim zacházel se svými odpůrci, se mohou návštěvou Památníku dozvědět, jak se v táboře žilo a v jakých podmínkách vězni bydleli. Táborem Vojna prošly desítky tisíc lidí a tvrdá práce si vyžádala desítky obětí přímo během výkonu trestu. Celkový počet obětí je ale, jak upozorňuje Irenej Kratochvíl, obtížné určit: "Řada lidí zemřela poté, co zde byla vězněna. Už vlastně na svobodě, ale následkem nemocí."

Táborem, který dodnes působí nesmírně mrazivě, prošla celá řada lidí, kteří se nedokázali smířit s komunistickou totalitou - mimo jiné například někdejší velitel parašutistické skupiny Tungsten generál Rudolf Pernický, účastník květnového povstání a sekretář Jana Masaryka Antonín Sum, básník Zdeněk Rotrekl nebo spisovatel Jiří Stránský.