Mexičanka Edna Gómez Ruiz už 33 let ví, jak rozveselit přeživší z Lidic
Paní Edna Gómez Ruiz je Mexičanka. Původním povoláním učitelka hudby. A přestože v jejích žilách nekoluje ani kapka české krve, pojí ji k Čechám silné pouto. Celý svůj život zasvětila šíření české kultury ve své vlasti a zasazuje se o trvalé připomínání tragické historie města Lidice. Poprvé přijela do Česka v roce 1986. Od té doby dojíždí pravidelně. Naposledy letos v červenci. A opět rozdávala mexickou radost.
Když v roce 1942 nacisté vypálili a srovnali se zemí středočeskou obec Lidice, jako odvetu za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, pobouřilo to celý svět. Na znamení solidarity se začala tisíce kilometrů daleko přejmenovávat městečka, obce či čtvrtě na Lidice. Jedna z nich je také v Mexiku. Už v září 1942 byl změněn název části města San Jerónimo Aculco, dnes části Mexico City, na jméno San Jerónimo Lídice.
A právě v tomto městě 69letá Edna Gómez Ruiz žije. Tam v roce 1984 začala učit hudbu ve škole, tam učila děti zpívat české a moravské lidovky, tam se účastnila vzpomínek na české Lidice. Svou aktivitou si v roce 1986 vysloužila pozvání od tehdejšího československého předsedy vlády Lubomíra Štrougala do Lidic. Zúčastnila se tam slavnostního aktu na památku obětí a setkala se s přeživšími, s nimiž pak navázala blízký vztah.
Do Československa a pak do Česka od té doby přijížděla často a nevynechala ani letošní rok, aby se opět se svými přáteli z Lidic setkala. „Je to takové završení životního cyklu, z něhož jsem polovinu prožívala s Lidicemi. Z jakého důvodu? Protože Mexiko přijalo jméno Lidice téměř dva měsíce po tragédii. Když jsem sem poprvé přišla v roce 1986, změnilo to můj život,"řekla Radiu Praha.
Paní Edna Gómezová Ruiz Radiu Praha vyprávěla o solidaritě Mexika i jeho úzkých vztazích s Československem. „Mexiko bylo vždy charakteristické svoji solidaritou. A potvrdilo to i v roce 1942, když čtvrť San Jerónimo, která se jmenovala Aculco, změnila jméno na Lidice. "
Úzké vztahy Česka a Mexika potvrzuje i pomník T. G. Masaryka v této latinskoamerické zemi. Stejně jako název školy, kterou paní Edna navštěvovala, aniž by v té době vůbec tušila, že její život bude v budoucnu spojen s Českou republikou.
"Jedna z našich ulic, velmi důležitá, v rezidenční čtvrti Polanco, nese název Avenida Presidente Masaryk. Je na ní i socha prezidenta Masaryka. Mimochodem je tam škola, na kterou jsem chodila."
Mexická radost na lidický smutek
Aby mohla lépe komunikovat s mnoha českými přáteli, kteří se, jak sama říká, stali součástí jejího života, rozhodla se Edna Gómez Ruiz už před několika lety navštěvovat kurzy češtiny.
„Je úžasné, jak se můj život spojil s Českou republikou. Protože mě jmenovali předsedkyní Asociace T. G. Masaryka v Mexiku, a já jsem nemluvila česky, začala jsem na Dobrušce navštěvovat kurzy českého jazyka pro krajany. Studuji už osm let. Teď už aspoň víc rozumím."
Edna Gomezová trvá na tom, že nejdůležitější věcí nejsou slavnostní akty, ale samotní přeživší, které stále nosí ve svém srdci a ve své mysli.
"Nejezdím sem kvůli vzpomínkovým akcím, abych tady spolu s ostatními ženami plakala, nechci se vracet ke smutným vzpomínkám, ale chci jim sem přivést mexickou radost, maličkost, o kterou se s nimi můžu podělit. A proč? Protože mě hned přijali. Nebylo těžké dostat se k těmto lidem, kteří se asi nikdy nesetkali s člověkem, jako jsem já, který s nimi komunikoval gesty nebo prostřednictvím překladatele, ale od první chvíle mi dali svoji důvěru."
Za svoji neúnavnou dlouholetou činnost získala paní Edna Gómez Ruiz několik ocenění. V roce 2007 její úsilí ocenil ministr zahraničních věcí udělením ceny Gratias Agit, kterou ministerstvo uděluje lidem za šíření dobrého jména naší země v zahraničí. A v roce 2017 se stala čestnou občankou Lidic.
"Čestné občanství je pro mě největší čest, jaké jsem mohla ve svém profesním životě dosáhnout. Ale nejsme jen profesionálové, jsme také lidé a cítíme. Takže je to součást mého života. "
Při tomto posledním setkání starostka Lidic Veronika Kellerová také oznámila, že se do budoucna plánuje pojmenovat jednu z ulic Edna Gómez. Mexický vztah s Lidicemi nekončí, stejně jako neúnavná práce Edny Gómez Ruiz, která už 33 let ví, jak rozveselit přeživší z Lidic, kteří jsou nyní součástí její rodiny.
