Lidice si každoročně připomínají i v Mexiku
Mexiko bylo jednou z prvních zemí, které po vyhlazení Lidic vyjádřilo Československu solidaritu. Oběti tragédie si už 36 let připomínají v jedné ze čtvrtí hlavního města, která nese jméno Lidice.
Vyhlazení Lidic 10. června 1942 v reakci na atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha vyvolala po celém světě obrovskou vlnu solidarity.
V Mexiku na uctění památky obětí přejmenovali obec San Jerónimo de Aculco, která dnes tvoří součást hlavního města.
„Mexiko vždy projevovalo sounáležitost v otázkách spravedlnosti, důstojnosti a úcty k životu. Proto chtělo, aby jméno Lidic přetrvalo,“říká Edna Gómez Ruiz, předsedkyně Asociace T. G. Masaryka v Mexiku, která se neocenitelným způsobem zasazuje o to, aby se na Lidice nezapomnělo.
„Ujala se toho jedna z obcí spadajících pod celek Magdalena La Contreras a od 30. srpna 1942 se jmenuje San Jerónimo Lídice. Jméno československé obce nese i místní základní škola. Mexiko se tak stalo první zemí v Latinské Americe, která si jméno Lidice takto přisvojila.“
I přes vzdálenost, která mezi Evropou a Mexikem leží, nebyla země druhé světové války zcela ušetřena. V roce 1942 nacistické ponorky potopily dvě mexické lodě, el Potrero del Llano a Faja de Oro, což mexickou vládu vedlo k tomu, že Německu vyhlásila válku. Přestože účast Mexika na vojenských operacích nebyla výrazná, Mexičané se postavili na stranu spravedlnosti a odsoudili nacistický útlak, kterému Československo a další země čelily.
To, že vzpomínky na tragédii žijí v Mexiku i po letech je podle paní Edny Gómez do velké míry zásluhou starostů městské části La Magdalena Contreras, kteří konání vzpomínkových akcí na lidickou tragédii každoročně podporují. „Bez podpory vedení obce by určitě nebylo možné, aby se vzpomínkový akt konal každý rok už po 36 let. Vše začalo starostou Amadem Treviñem Abattem v roce 1984. Jeho nástupce Fernando Mercado Guaida poté pozval do mexických Lidic přeživšího tragédie Pavla Horešovského. Díky jeho návštěvě se Mexiku jako jediné zemi dostalo cti, že mohla přivítat někoho, kdo tu událost přežil. Ještě bych také chtěla zmínit Veroniku Kellerovou, která mé snahy od roku 2013 podporuje a pomáhá nám udržovat blízké vztahy s přeživšími tragédie i současnými obyvateli Lidic.”
Vzpomínkový akt provází hudební Sbor Lidice, který vždy zpívá mexickou i českou hymnu. Účastní se pravidelně také děti ze Základní školy Lidice, které od roku 2002 tradičně přinášejí urnu s lidickou půdou a spolu s květinovými věnci ji kladou k nohám mučedníků.
Podle Edny Gómez děti aktu dodávají na síle a ztělesňují samou podstatu toho, co znamená. „Bez dětí ze Sboru Lidice, který už 36 let vedu, a žáků místní základní školy by vzpomínkové akce nebyly tak silné."
Symboly mexických Lidic
Edna Gómez vypráví, že v srdci mexické čtvrti lze rovněž nalézt řadu symbolů, které připomínají lidickou tragédii i přátelství mezi oběma obcemi.
„V roce 1942, když byla čtvrť slavnostně přejmenována, zde nebylo žádné památné místo. V roce 1975 vedení města požádalo Sergia Guerrera Moralese, aby navrhl náměstí a sochu. A od té doby se zde každý rok 10. června konají oslavy. Při příležitosti 60. výročí lidické tragédie, v červnu roku 2002, byla slavnostně odhalena nástěnná malba Ariosta Otera, která v sobě spojuje oboje Lidice.“
Působivou malbu s názvem „Pole světla a smrti“ lze nalézt na místním náměstí. Jak pro RPI vysvětlil její autor, malíř Ariosta Otera, posláním díla je zajistit, aby lidická tragédie neupadla v zapomnění.
„Lidice jsou vzpomínka, která nevybledne. I před odstup času, přetrvává utrpení obce, která byla zničena, ne pandemií, ale lidskou krutostí.”
Na malbě je, mimo jiné, možné najít T. G. Masaryka, symbol československé demokracie, židovského spisovatele Franze Kafku, a matku Lidic, obraz české matky, která chrání své děti před německými vojáky. Stejně tak ale scéna naléhavě zachycuje bolest a ničivé tanky, bomby a ostnaté dráty. V místní růžové zahradě stojí také dílo nazvané „Smrt člověka člověkem“, které je připomínkou obětí a krutosti, která na nich byla spáchána. Jeho autor, architekt Sergio Guerrero Morales, se domnívá, že nám současná pandemie připomíná cenu lidského života. Tak jak tomu ostatně je, kdykoliv se stane nějaké neštěstí. A, jak sám popisuje, takové je i poselství jeho díla.
„Socha s názvem „Smrt člověka člověkem“ je modlitbou za bytosti, jimž byl odebrán život krutým a nelítostným způsobem. Při aktuální pandemii silněji vnímáme, jak je život důležitý, více si uvědomujeme jeho cenu. Lidice leží daleko, ale našemu srdci jsou blízko.“
Křestní jméno Lídice
Ani velká vzdálenost nezabránila tomu, aby jméno Lidic nerezonovalo ve španělsky mluvícím světě. V řadě zemí proto žijí ženy, které nesou jméno Lídice. Údajně jich je přes pět set. V roce 2018 se pět z nich zúčastnilo vzpomínkového aktu v San Jerónimo Lídice. Lídice se seznámily s původem svého jména a, jak vypráví Edna Gómez, byl to silný zážitek.
„Byl to pro ně šok, když jsem jim ukázala, co vše se v Lidicích událo. Měly jen zběžné informace. Význam svého jména si budou uvědomovat po zbytek života, všechny se shodly, že je pro ně velká čest ho nosit. Poprvé se ženy zúčastnily v roce 2018, poté znovu vloni, v roce 2019. A rády by se v budoucnu podívaly také do Lidic.“
Jednou z nich je i Lídice Fragoso, jejíž otec kdysi dostal darem knihu pojednávající o zničení československé obce. Příběh ho natolik zasáhl, že se s ženou shodli, že svou první dceru pojmenují právě na počest obětí tragédie.
Jeho dcera, dnes už dospělá, jméno nosí hrdě. Přivedlo ji také k tomu, aby trochu poznala dějiny Československa a České republiky. Jak sama vysvětluje, znovuzrození vyhlazené obce je pro lidstvo příkladem.
„Jméno Lidic, československé vesnice zničené pro pomstu jediného muže, nosím s hrdostí a odvahou. Lidice našly odvahu, vůli, sílu a soudržnost k vlastní obnově. A to je příklad pro dnešní společnost, aby se uměla pevně postavit změnám, které ji změní k lepšímu.“
Také Edna Gómez se domnívá, že nás toho Lidice mohou mnoho naučit. Zvláště ona, která měla možnost se blíže seznámit s přeživšími, a dokonce od nich na důkaz vděčnosti obdržela titul adoptivní matky, uznává, že si z této zkušenosti za ta léta odnesla mnoho cenného.
„Když jsem Lidice poprvé navštívila, v roce 1986, zarylo se mi do srdce učení lidických žen, že bolest je třeba si v sobě nést bez pláče. A přeživší děti jsou pro mě příkladem vůle k životu. Je pro mě velká čest, že jsem se narodila v Mexiku, které má také své Lidice.“
V letošním roce se kvůli pandemii vzpomínková akce nekonají, ale organizátoři již plánují další roky. Zvlášť vyhlížejí datum 10. června 2022, kdy od lidické tragédie uplyne 80 let.
