S historikem Vojtěchem Kinclem o příčinách vypálení Lidic

Tématem Historických obzorů byl minulý týden atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a jak se spolu s režimy měnily oficiální i neoficiální názory. Dnes navážeme rozhovorem s historikem Památníku Lidice Vojtěchem Kinclem. Tomáš Pancíř s ním probral historické souvislosti atentátu na Reinharda Heydricha, devastaci domácího odboje po atentátu a příčiny vypálení Lidic.

Letoun Halifax, který přivezl do protektorátu české parašutisty

Od loňského prosince až do letošního června si připomínáme 70 let od důležitých událostí v českých dějinách, od výsadku parašutistů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Samozřejmě od toho, co potom následovalo od atentátu na Reinharda Heydricha a samozřejmě i od těch následků, to znamená vypálení Lidic a Ležáků. Začněme tím počátkem příběhu. Kdo vůbec rozhodl o tom, že tato operace proběhne, že parašutisté se snesou nad tehdejším Protektorátem Čechy a Morava a že tedy všechno to vyvrcholí atentátem na Heydricha?

"Toto rozhodnutí přišlo z kruhů řad exilové vlády v Londýně, tedy především plukovníka Františka Moravce. Nedávné objevy v londýnských archivech, tak jak to prokázal Jan Němeček, ukazují na to, že samotná exilová vláda o připravovaných akcích informována nebyla. A s největší pravděpodobností tak povrchně pouze prezident Edvard Beneš. Tyto úkoly, které byly stanoveny pro celou vlnu výsadků, která měla přijít z Velké Británii to Protektorátu, měly vlastně stabilizovat situaci domácího odboje, který zde v Čechách a na Moravě samozřejmě působil. Právě výsadky Anthropoid a Silver A, společně tedy se Silver B, třetím výsadkem, který ovšem skončil neúspěchem, měly přinést do Protektorátu novou vysílací techniku a také určitou novou strategii, jak má být postupováno dále."

Skupina Anthropoid - Jan Kubiš a Jozef Gabčík

Vy už jste mluvil o těch úkolech výsadků. Jakým způsobem to vypadalo v praxi? Jakým způsobem se oni orientovali, jakým způsobem navazovali kontakt s českým odbojem?

"První sadu, řekněme, informací dostávali od emigrantů, kterým se podařilo z Protektorátu uniknout v roce 1939, 1940. Z českých politických kruhů také pocházely adresy na spolehlivé místní občany. To je třeba příklad Silveru A, který získal kontaktní adresy, byly to 3 kontaktní adresy na občany z Pardubicka nebo Chrudimska. To bylo nesmírně důležité, protože tady byla určitá jistota toho, že pokud na ty dveře u toho konkrétního bytu zaklepou, tak jim otevře člověk pročesky smýšlející a nikoliv člověk, který se výrazně bojí, anebo dokonce spolupracuje s nacisty. Takže v této linii měli parašutisté tu první šanci. Posléze po přistání a to byl případ také Silveru A i Anthropoidu, se jim dařilo navázat mnohdy náhodou na místní buňky, malé organizované buňky, které vznikaly spontánně, už třeba v roce 1939 krátce po okupaci, a kde místní vlastenci jim umožnili takové to prvotní přežití, než se podařilo vybudovat skutečně silnou síť."

Vzpomínáme na události, od kterých v tomto půlroce uplynulo 70 let. Vlastně vyvrcholení těch událostí byl na konci května roku 1942, konkrétně 27., atentát na Reinharda Heydricha. A samozřejmě chci se ptát na to, co potom následovalo. Vy jste tu otázku tedy položil, zkuste na ni odpovědět.

Přihlašování pobytu osob dosud nepřihlášených. Opatření, kterým se gestapo snažilo dopátrat skrývajících se parašutistů.

"Tady je zvláštnost toho represivního aparátu, tedy mám na mysli složek gestapa, bezpečnostní služby, řekněme, ochranné policie, která hrála prim v celém tom dění, jak rychle dokázaly vytvořit takový, řekněme, parazitující organismus, který dokázal likvidovat jednotlivé a subjednotlivé lidi, ale nakonec v masovém měřítku. To je na tom zvláštní, a to díky dochovaným protokolům z 60. a 70. let přímo těch aktérů, kteří se účastnili vraždění na straně gestapa nebo na ochranné policie, můžeme poměrně podrobně vysledovat. Jenom během prvních asi 6, 7 dnů po atentátu vzniklo na území jenom Čech, nikoliv Moravy, ale Čech 10 exekučních míst, kde byly prováděny popravy. Zde zahynulo přes, tuším, 1100 nebo 1200 občanů, to je obrovsky vlastně vysoké číslo. Ale zvláštností je, že naprostá většina z nich, až vlastně po tom uplynutí hledání pachatelů, pachatelé tedy byli odhaleni 18. června 1942 v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje a teprve následně poté 20. června až do 3. července do konce stanného práva vlastně zahynula víc jak polovina těch obětí. To je výjimečné a ukázalo se, že ten celý organismus, který byl schopen likvidovat ty občany, tak bylo možné mnohonásobně, řekněme, jeho efektivnost mnohonásobně zvýšit, a potom ale také okamžitě zaseknout. A v tom je ten nacismus výjimečný a zvláštní, že dokázal ty lidi takovýmto způsobem zmanipulovat a dokázal s nimi tak pracovat, aby, aby se z nich stali masoví vrazi během několika okamžiků."

Jste z Památníku Lidice, samozřejmě v této souvislosti Lidice nelze nezmínit. Ta tragédie, která se tam odehrála, tu je potřeba dál připomínat. Proč si tehdy nacisté vybrali právě Lidice a také potom Ležáky?

Lidice

"U Lidic je to velmi těžko říci. My ten příběh samozřejmě známe už poměrně dopodrobna, víme, že zde na počátku stál dopis Anny Maruščákové, která jej získala od svého ženatého přítele, který se snažil tímto dopisem ukončit vztah. Na tento dopis, který byl napsán skutečně tajemně, tak zareagovalo gestapo, nicméně samotné Lidice a tak i Eda Stehlík z Vojenského historického ústavu nazval expozici A nevinni byli vinni. V tom je řečeno vše. Ta vesnice s odbojem jako takovým neměla nic společného, neměla nic společného s Anthropoidem ani se Silver A. Zcela jednoznačně, Heinz Pannwitz a tuším i Heinrich Berger, oba dva vysoce postavení členové gestapa a vlastně vedoucí organizátoři terorů, řekli v roce 1965 a 67, tuším, že nešlo o nic jiného než ukázat sílu nacistického režimu, to v případě Lidic. Pokud mluvíme o Ležákách, lze skutečně odboj byl, byl ze Silver A, fungovala zde vysílačka, fungovala zde řadu týdnů a měsíců a ta odveta byla jednoznačná. Tady už měli konkrétní české odbojáře, české parašutisty, tedy vyhlazení se pouze nabízelo."

Když se vrátíme k Lidicím, vy jste studoval výpovědi protokoly z výslechů těch, kteří se na tom masakru v Lidicích podíleli. Co z toho nejvíc pro vás vyplývá?

"Asi nejvýraznější je to, jakým způsobem po 30 letech od událostí samotní účastníci vzpomínali na vypálení Lidic. Někteří z nich do detailu popisují jednání, chování, jak svých kamarádů ve zbrani, ať už se jednalo tedy o členy Wehrmachtu nebo o členy ochranné policie, anebo potom a to ještě více jednání a chování obětí. To bylo nejvýraznější, a to jak při samotné popravě 173 lidických mužů, tak i potom, anebo předtím odvozu žen a dětí. Minimálně v 8 případech 8 vojáků si pamatovali smrt faráře Štemberky. Proč? No, protože to byl farář a nedokázali propojit proč zavraždit faráře, katolického faráře. To prostě nešlo nikomu do hlavy. Takže takových momentů je tam celá řada a to si myslím, že bude velmi zajímavé, protože to ukazuje takovou tu neanonymní tvář těch zločinců, těch pachatelů, kteří se tam účastnili."

Po těch 70 letech, tak se samozřejmě stále nabízí otázka, jestli to všechno stálo za to, jestli atentát na Heydricha stál za to, co potom následovalo? Z vašeho pohledu dokážete odpovědět nebo máte nějakou vnitřní odpověď na tuhle tu otázku?

"Opět těžko říci, na druhou stranu projdeme-li si encyklopedii holocaustu, knížky o holocaustu nebo knížky o masovém zabíjení lidí a genocidy za 2. světové války, téměř v každé najdeme zmíněno to, že ten hlavní strůjce, tedy kromě Himmlera, především Reinhard Heydrich byl potrestán českými vlastenci nebo československými vlastenci a odbojáři. To si myslím, že pro Čechy má daleko větší význam z hlediska historie než jenom pouhé konstatování: ano, byly zde vypálené dvě obce a zemřelo zde 1800, 2 tisíce osob na popravištích. Takže z tohoto hlediska si myslím, že ten čin byl skutečně mimořádný."