Česká kolej Nepomucenum v Římě slaví 90 let, přežila válku i komunismus

V úterý 23. dubna uplynulo 90 let od slavnostního otevření České papežské koleje Nepomucenum v Římě. V semináři se tam připravují mladí muži ke svému budoucímu povolání katolických kněží. Kolej je ale také centrem českého kulturního, náboženského a vědeckého života. Realizují se tam různé krajanské aktivity, je sídlem Českého historického ústavu a od roku 2011 v Nepomucenu nalezla místo i česká škola.

Nepomucenum, foto: Juris Jiří Jeniš, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 CZ

Historie české koleje v Římě se začala psát už v roce 1884. Tehdy byla na popud papeže Lva XIII. v Římě zřízena kolej Bohemicum určená k výchově českých bohoslovců. Po první světové válce a vzniku Československa ale do ní začali přicházet i studenti z moravských diecézí, a postupně i ze Slovenska.

„Kapacita koleje Bohemicum tak už nedostačovala a tak ve 20. letech byl z vůle papeže Pia XI. zakoupen pozemek a v roce 1929 byla otevřená nová budova, která byla pojmenována po českém světci Janu Nepomuckém," přibližuje vznik Nepomucena Tomáš Parma, proděkan Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Nepomucenum pak sloužilo jako výchovný ústav pro církevní elitu v českých zemích a na Slovensku. Mezi významné exalumny české koleje patří i mnozí pozdější biskupové, například Karel Kašpar, Josef Beran, Jozef Tomko, Karel Otčenášek či Jaroslav Škarvada. Druhá světová válka byla prvním náročným obdobím koleje, avšak záhy po ní přišlo opět studovat množství bohoslovců. Dlouho to ale netrvalo.

Tomáš Parma, foto: archiv Univerzity Palackého v Olomouci

„Už v roce 1947 se československým biskupům, kteří do té doby financovali každodenní život v Nepomucenu, nepodařilo poslat peníze. Myslím, že ještě poslali nějaký vagón s uhlím a cukrem a to byla poslední věc, kterou pro kolej mohli udělat. Nepomucenum se najednou ocitlo v prekérní finanční situaci. Pomohl tehdy Vatikán. Na koleji pak dostudovávali studenti, kteří se do Československa po roce 1948 nemohli vrátit. Postupně také přicházeli emigranti, kteří utíkali za hranice, aby se stali kněžími. Nebylo jich ale mnoho, protože přes železnou oponu bylo čím dál složitější proniknout,“ popisuje Parma.

Útočiště pro krajany

Znak Papežské koleje Nepomucenum

V době komunistické totality Nepomucenum sehrálo nesmírnou roli nejen pro adepty kněžství, ale také se stalo útočištěm mnoha českých emigrantů, kteří uprchli z Československa po roce 1948 a 1968.

„Za působení rektora Karla Vrány se Nepomuceno stalo jedním z velkých center českého života v exilu. Fungovalo pro mnohé, kteří utekli z Československa, jako první záchytný bod, kde je dokázalo obléct, nasytit a také jim najít nějakou provizorní práci. Potom ti krajané, kteří byli úspěšní, zase přispívali na fungování Nepomucena,“ přibližuje Tomáš Parma.

„Byla to tehdy jednak opora emigrantů, ale také centrum kulturního života. Byla tam také založena křesťanská akademie. Ta vydávala spoustu publikací, které se dostávaly i do tehdejšího komunistického Československa. A také duchovní péče o české i slovenské krajany v zahraničí měla v Nepomucenu jedno ze svých stěžejních center,“ dodává.

Centrum české kultury i vědy v Římě

Od roku 1989 funguje kolej opět v klasickém režimu. Desítky studentů nejen z Čech, ale i z jiných zemí se tam připravují k povolání katolických kněží nebo si doplňují teologické vzdělání. Kromě toho Nepomucenum zůstává i dnes centrem českého kulturního, náboženského a vědeckého života.

Nepomucenum, foto: ČT

„Jednou za měsíc se tam koná česká bohoslužba pro krajany. V Nepomucenu také funguje česká mateřská školka i základní škola. Děti se zde učí český jazyk, českým reáliím a udržují české národní tradice. Nepomuceno je také centrem české vědy, jakožto hostitel Historického ústavu Akademie věd České republiky, kam přijíždí nejen historici, ale i třeba archeologové, historici umění, literatury na stipendijní pobyty, aby mohli bádat v knihovnách nebo archivech,“ popisuje Tomáš Parma.

„Je potřeba si uvědomit, že Nepomuceno je jednou z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší, českých institucí v zahraničí, které dodnes existují. Ta kontinuita od roku 1884 až dodneška je naprosto obdivuhodná,“ připomíná Tomáš Parma z katedry církevních dějin olomoucké teologické fakulty.

V hlavní budově Nepomucena sídlí kněží, bohoslovci, velká kaple svatého Václava, ale i kuchyně s prádelnou a Historický ústav s knihovnou. Vedle ní stojí menší dům s vrátnicí, v němž sídlí sestry boromejky. Ty zde působily od začátku koleje až do roku 1978. Staraly se o kuchyň a zásobování, prádelnu a úklid a případně i ošetřování nemocných studentů. V roce 2000 se sestry boromejky do Říma vrátily. Obstarávají servis pro obyvatele Nepomucena a mají vlastní mariánskou kapličku.