Chceme vrátit Ježíškovi podobu

Potomek jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů Děpold Czernin se se svým Spolkem pro tradiční Vánoce snaží do českých domácností vrátit původní zvyky křesťanských svátků.

Děpold Czernin (Foto: Ondřej Tomšů)

V supermarketech zní koledy, vánoční výzdoba na nás útočí snad už od poloviny října, na čokoládové postavičky Santa Clausů narážíme v obchodech také už řadu týdnů. Váš projekt náš Ježíšek existuje už pět let. Daří se vám vrátit Ježíška do veřejného prostoru?

„Musíme to rozdělit. Já myslím, že Ježíšek tady ve veřejném prostoru je, nicméně je schovaný léty toho, kdy je nahrazovaný někým jiným. Nejdříve nám ho nahrazoval soudruh Antonín Zápotocký, který vyhlásil ve svém projevu, že se časy změnily, Ježíšek zestárnul a je z něj Děda Mráz a ten nepřichází pod září Betlémské hvězdy, nýbrž září mnoha rudých hvězd nad našimi továrnami, šachtami a školami. Dnes se často setkávám s názorem, že za minulého režimu to byly ty tradiční vánoce. Otázka je, co si s tou tradicí spojujeme. Rozhodně tradicí není to, že veřejný prostor opustí naše zvyky, že si běžně jdeme zazpívat k jesličkám na náměstí. To je první chvíle, kdy je Ježíšek vytlačen, schován do našich srdcí, očekáváme někoho, o kom raději nevíme, jak vypadá, a jesličky jsme pro jistotu schovali na půdu. S příchodem svobody se mnohé změnilo, ale nezměnil se tlak veřejného prostoru. Tentokrát ne nějakým tuhým režimem, ale globálním marketingem a jeho symbolickou vánoční postavou nebo ještě lépe řečeno vánočním maskotem Santa Clausem. Já s nimi ani s jedním nemám potřebu bojovat. V Čechách podle průzkumu na každého z nich čeká méně než půl procenta lidí. Ale ohromná škoda je v tom, že nevíme, kdo je Ježíšek, jak vypadá, že je to to dítě z Betléma, které vstupuje do našich srdcí a domovů a všechny dárky, které my dáváme svým blízkým, proměňuje v pravé dárky od Ježíška. Ten projekt chce vrátit Ježíškovi podobu. Jsme v zemi, která má neskutečnou vánoční tradici, ohromné bohatství v podobě unikátních betlémů, které jsou jiné než v ostatním světě. V podobě největšího množství adventních a vánočních písní, které opěvují Ježíška. Měli bychom vědět, jak vypadá a umět si ho představit, když už neleží v jesličkách a chodí. Máme k tomu také nejslavnější vzor na světě - Pražské Jezulátko."

A dokáže to Jezulátko, ten malý Ježíšek, uvézt všechny ty dárky, na které děti o vánocích čekají?

„Já si myslím, že jednoznačně. On totiž není žádný nakladač nebo kamion, který používá Santa Claus. On je zkrátka a dobře dítětem, které přišlo se zvěstí vzájemné lásky a tato zvěst, kterou on k nám vysílá ze svého srdce, tak ta působí na nás. My chceme udělat radost svým blízkým. Tu lásku projevit, hledáme, čím tu radost uděláme a Ježíšek vstupuje do našich domovů a každý náš dárek promění v dárek od Ježíška, protože prapůvod těch dárků je právě v něm, on byl ten dar lidstvu, on přináší dárky."

Je možné v 21. století prosadit tvář Ježíška bez marketingových postupů?

„To není možné, k Vánocům bude vždy patřit, že hledáme dárky, nejsme tak střídmí jako v minulosti, očekáváme dárky větší než v dobách, kdy stačilo nejsladší jablíčko ze zahrádky. To znamená, chceme dárek koupit. Ale ta otázka je jednoznačná. Proč chodíme nakupovat k obchodníkovi, který nám nabízí cizí dárky od postavy, která dárky nikdy nenosila."

Když jste mluvil o tradičních Vánocích, co je ve vašich očích představuje?

Foto: Martina Schneibergová

„Pro mě je to rodinný kruh, který má archetyp v Betlémě a pak samozřejmě betlém. Ty české betlémy jsou unikátní v tom, že tam není jen svatá rodina a pastýři v blízkém okolí doplněný třemi králi. V českém pojetí přichází k betlému celá vesnice, celá kapela, celý cech. Česká společnost byla prodchnuta vánoční zvěstí, že přichází největší dar a všichni přicházeli oslavovat Ježíška. To se odráží v koledách i v tom velkém očekávání Ježíška dnes."

Vy sám jste otcem pěti dětí. Prožívají Štědrý den jinak, než jste ho prožíval vy?

„Je pár zvyků, které nám do rodiny přinesla má manželka a které máme moc rádi. Sami jsme si je nazvali medovým žehnáním a potom také předkrmem, který jsme my doma nikdy neměli, a to je stroužek česneku s medem. My jsme s rodiči přišli k vánočnímu stromečku, pomodlili jsme se u betléma, to máme stejné. I já jsem byl z pěti dětí. Ale my jsme se každý rozešli ke svému stolečku, ke své hromádce. U nás se to s příchodem pátého dítěte, které je mladší, proměnilo, a ti dvě nejmladší rozdávají dárky tomu, komu jsou určené a všichni se společně radujeme s tím, kdo je obdarovaný."

Foto: archiv ČRo - Radia Praha

Rozdávání dárků předchází zvyk, který asi dodržuje většina rodin, a tím bývá dopis Ježíškovi. Váš Spolek za tradiční Vánoce pořádá veřejnou akci - Nejdelší dopis Ježíškovi. V Brně loni padl rekord a letos chcete tento zvyk rozšířit do dalších měst. Jak konkrétně to vypadá?

„V Brně na adventním trhu na Zelňáku je Ježíškova nebeská kancelář, ve které je umístěn dopisní papír v roli, která má 300 metrů a každý kdo přijde, může zapsat své přání. Pro mne bylo překvapením, že jsme napsali 615 metrů, ale ještě pozitivnější byla ta přání. Ta byla krásná. Nejčastěji si lidé přáli štěstí a zdraví pro široké okolí, druhé nejčastější bylo vztahové, najít lásku na věky, ať se máme rádi a třetí bylo dítě. Byl jsem tím zaskočený, jak lidé pozitivně psali. Samozřejmě byla i dětská přání jako dostat sáňky nebo Lego. Bylo tam i nádherné přání, které si dovolím citovat - ať budu ve škole oblíbený. Letos by těch měst mělo být až deset."

K vánočním svátkům v Česku neodmyslitelně patří pohádky. Vy jste v předešlých letech udělili Řád Ježíška tvůrcům filmové pohádky Anděl Páně 2. Běží filmové pohádky během Vánoc i u vás doma? A která pohádka patří k vašim nejoblíbenějším?

V Německu se používají na adventních trzích zálohované hrnečky nebo skleničky, foto: Basotxerri, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

„Od doby, co jsem se rozhodl pomáhat Ježíškovi, tak jsou tím mé vánoce trochu poznamenané. Celý advent strávím na cestách a to i s těmi staršími dětmi, které jsou do projektu zapojené. Výběr pohádek nechám na mladších, ale problém je, že nemáme televizi, takže výběr ovlivňuje to, co máme na cédéčkách. Ten řád našeho Ježíška jsme udělili právem."

Vaše vánoční aktivita se zaměřuje ještě i jiným směrem. Snažíte se během adventních trhů propagovat ekologii, konkrétně brojíte proti plastovým kelímkům. V sousedním Německu s tím nemají problém, každý trh má své zálohované hrnečky. Proč se to u nás nedaří?

„Myslím, že to je rozdíl té zpřetrhané tradice, že jde o kulturu na ulici. Zůstalo u toho, že někdo snad nabízí nějaké tradiční vánoční zboží. Nejjednodušší varianta, jak tam prodávat ty nápoje, bylo koupit nevratný kelímek, on se někde zahodí. Nemusím se starat o to, co vydám, co s tím spotřebitel udělá. Já jsem snad v prvopočátku nemyslel na svou osobní historii s vratnými láhvemi. Ale řekl jsem si, jak nejrychleji dostaneme Ježíška k lidem. A napadlo mne ho dostat na kelímek. Pak jsem se šel podívat na současné trhy a zjistil jsem si, že to není možné, že se Ježíšek bude válet všude, v přeplněných odpadkových koších, lidé po něm budou šlapat, možná i plivat a nadávat na nepořádek. Takže Ježíšek může být zpátky pouze na hrnečku, který ale musí být vratný. V tom porovnání k cizině, tam nikdy nebyla přerušena kontinuita. Víceméně i ti prodavači z těch stánků jsou často z rodin, kde jejich předkové tam byli už před sto lety. Je tam ale jiná smutná věc, většina těch hrnečků se přiveze z Číny. Touto cestou my jít nechceme, naše hrnečky se vyrábějí v Českém porcelánu v Dubí. Tím podporujeme místní výrobu a můžeme být hrdí, že Ježíšek na hrnečku byl opravdu zpracovaný a nakreslený tady v Čechách."

Děpold Czernin

■ Devětačtyřicetiletý pětinásobný otec Děpold Czernin je příslušníkem vinořské větve šlechtického rodu Czerninů.

■ Po revoluci pracoval v Komerční bance, působil jako ředitel sodovkáren v Dymokurech. Později založil reklamní agenturu.

■ Předsedá Spolku pro tradiční Vánoce. Cílem Spolku je navrátit Ježíška jako symbol Vánoc do veřejného prostoru.