Při prevenci závislostí na technologiích musí rodič začít především u sebe
Pražský institut Re:life se už dva roky zabývá léčbou a prevencí závislostí na nových technologiích a online světě. Podle jeho zakladatelky, psycholožky Zuzany Pavelcové, jde o problém, který je velmi důležitý, nicméně stále ještě poměrně podceňovaný.
Institut v roce 2016 společnými silami založily dvě mladé psycholožky a jedna ekonomka. Jejich heslem je „Odpoj se, ať můžeš žít!" Spolupracují také s profesorem Manfredem Spitzerem, odborníkem na závislosti na online světě a neurovědcem působícím na Ulmské univerzitě. Zuzana Pavelcová vypráví, jak to všechno začalo:
„Já jsem pracovala ve zdravotnictví. Když jsme dělaly psychologické vyšetření nebo jsme měly pacienty v psychoterapii, tak nás s kolegyní překvapilo, jak moc online svět zasahuje do jejich psychického prožívání a fungování. Na to jsme nebyly ze školy připravené. Naši mentoři často nevěděli, co s tím nebo tento problém považovali za nedůležitý a odsouvali ho na vedlejší kolej. Ale naše zkušenost tomu odporovala. Lidé tím online světem žili, opravdu jim zasahoval do života, často se u nich objevovaly problémy s identitou. My jsme ale nevěděly co s tím. Tak jsme se rozhodly, že se této problematice začneme systematicky věnovat."Zatímco většina center zabývajících se závislostí na technologiích léčí obecně i závislosti jiných typů, Re:life se specializuje výhradně na tuto problematiku. A nezůstává pouze u léčby.
„Závislost na internetu není až tak rozšířeným problémem, jak by se mohlo zdát. Podle odhadů se týká asi 1 % dospělé populace. U adolescentů jsou čísla možná o něco vyšší, ale nikterak závratná. My se tedy v Re.life především snažíme podporovat prevenci závislosti a učit lidi technologie zdravě užívat," vysvětluje Zuzana Pavelcová.
Kdy se už jedná o závislost?
Co je to tedy vlastně závislost na nových technologiích? Na jednotné odpovědi se vědci stále ještě neshodli. Přestože Světová zdravotnická organizace letos oficiálně uznala závislost na hraní her za duševní poruchu, u dalších typů závislostí na technologiích žádná přesnější definice neexistuje. Podle Zuzany Pavelcové je těžké určit, kolik času by správně měl člověk s technologiemi denně strávit:„Já vidím hranici ve chvíli, kdy technologie již neslouží k účelu práce a sebevzdělávání, ale přerostou nám přes hlavu a začnou nám nahrazovat a narušovat vztahy. Setkáváme se s tím, že lidé, kteří s námi hovoří, si uvědomují, že jim technologie, ať už tím myslíme sociální sítě, internet, hraní her, nakupování či cokoliv dalšího, nějak narušují život. Mají kvůli nim například partnerské problémy, problémy s rodiči nebo další rodinné problémy. Často zkouší čas strávený s technologiemi omezit, ale nejde jim to."
Lidem, kteří pociťují podobné problémy, nabízí psycholožky z institutu Re:life soukromé psychologické poradenství. Organizují také veřejné přednášky a kurzy zaměřené na negativní dopady technologií na naše psychické zdraví či individuální terapie pro rodiny. Nejvíce se na ně totiž pro radu obracejí právě rodiče dětí a adolescentů.
Institut otevřel i kurzy pro rodiče
Jednou z hlavních forem prevence, kterou institut Re:life nabízí, jsou semináře pro školy. Formou různých her se snaží děti přimět k tomu, aby si samy uvědomily, co jim technologie v životě berou a co jim naopak dávají či jak mohou samy jejich užívání ve volném čase omezit. O semináře je podle Zuzany Pavelcové velký zájem. Podle psycholožky ale prevence ve škole nestačí:„Nejdůležitější je, aby rodič začal sám u sebe. U dětí to pak už jde samo. Děti to totiž vnímají velmi průzračně. Často nám opakují, že máma i táta používají technologie pořád. A tak nevidí důvod, proč by se to zrovna ony měly naučit zvládat. Ten prvek rodičů je alfa a omega. Nenahradí to škola, ani žádný vzdělávací systém."
Nově tak institut Re:life otevřel i kurzy pro rodiče. V těch se veřejnost dozví, jak hovořit s dětmi o nebezpečí technologií, jak nastavit pravidla jejich užívání v rodině či jak poznat první symptomy potenciálního problému.