Hroby rozzářily tisíce svíček - lidé si připomínají Památku zesnulých
O svátku lidově nazývaném Dušičky lidé vzpomínají na své blízké, navštěvují hroby zemřelých, pokládají na ně květiny a zapalují svíčky jako symbol života. Dušičky jsou spojené také se zvýšeným provozem na silnicích, kdy za volant usedají i "sváteční řidiči".
Podle průzkumu agentury IPSOS se o nadcházejícím dušičkovém víkendu chystají na hřbitov téměř čtyři pětiny Čechů. Jako třeba paní Martina s rodinou.
"Chceme navštívit hrob mé babičky, která je mrtvá od mých čtrnácti let. Chceme zapálit svíčku a dát věnec za celou moji rodinu."Vzali jste sebou děti?
"Ano, chceme jim ukázat, že je to normální chodit na hroby, aby viděly, že rodiče chodí, a aby chodily i ony.
Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy.
Náhrobek Svaté holčičky obestírá legenda
Legendami je opředen například náhrobek Svaté holčičky na Malostranském hřbitově v Praze. Legendu o jejím životě i skutcích popsal František Kožík v knížce Svatá holčička, která vyšla za druhé světové války, uvedl historik Pavel Fabini:"Tento náhrobek patří jisté Anně Degenové, tříleté holčičce, která zahynula v roce 1851 nešťastnou náhodou při pádu z okna. Náhrobek je opředen mnoha legendami. Vypráví se, že tato holčička rozdávala dětem své hračky. S chudými se dělila o jídlo. Když zemřela, tak truchlili všichni sousedé, i lidé z Košíř a Smíchova. Vyprávělo se, že její duše byla duší anděla, který se nedopatřením dostal na svět. Pánu Bohu se zželelo tohoto anděla, který musel trpět zlem, a rozhodl se osvobodit jeho duši právě tím, že způsobil ten osudný pád z okna."
Autorem pomníku, na kterém holčička odpočívá je sochař Josef Max. I na jejím hrobě se objevují svíčky. Dušičky jsou znát také u obchodníků, kde jdou na odbyt zejména svíčky, lucerničky, věnce, hřbitovní vázy a květináče.
Čtyřikrát do roka navštěvuje hroby polovina lidí
Průzkum agentury IPSOS ukázal, že se letos na hřbitovy chystají čtyři pětiny Čechů, dvě třetiny pojedou na dva nebo více hřbitovů. Doma u zapálené svíčky zůstává na Dušičky 13 procent lidí a devět procent Dušičky neslaví. Pravidelně, alespoň čtyřikrát do roka, navštěvuje hroby svých blízkých téměř polovina lidí. Ještě častěji chodí na hrob panní Anna, která tu byla ještě před Dušičkami.
"Upravuju tady hrob svých rodičů. Nejenom na Dušičky. To je památka zesnulých, a myslím si, že každý, kdo má někoho rád, by na ten hřbitov měl přijít, a rozloučit se každý rok takto zvlášť. Chodí sem i moje děti a sourozenci. Jsme tu pravidelně, nejenom na Dušičky, Vánoce, Velikonoce, chodíme každý měsíc."Památku zesnulých provází i řada pověř, například, že duše v předvečer Dušiček vystupují z Očistce, aby si odpočinuly od útrap. Na svátky se pekly takzvané "dušičky" či "kosti svatých", což byly bochánky nebo rohlíky ve tvaru kostí, jimiž se obdarovávali pocestní či žebráci u kostela. Na Dušičky má kněz povoleno stejně jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho, ve kterém prochází hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.
V anglosaských zemích je oslava památky zesnulých spojena s veselicí halloween. Halloweenské akce se konají i v Česku, není nic výjimečného potkat třeba v centru Prahy lidi v halloweenských kostýmech. V Latinské Americe se zase na Den mrtvých (Día de Muertos) konají průvody masek.