50. výročí srpnové invaze připomene množství akcí

Koncerty, výstavy, filmové premiéry i speciální rozhlasové a televizní vysílání - to vše v těchto dnech provází připomínku 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. I po půl století se objevují dosud neznámé archivní materiály a vzpomínky přímých účastníků tragických událostí ze srpna 1968.

Svou dnes už legendární Modlitbu, která se stala neoficiální hymnou odporu vůči sovětské invazi do Československa a zazněla také během statisícových shromáždění v roce 1989, zazpívá Marta Kubišová i na jedné z hlavních připomínkových akcí k 50. výročí. Bude jí koncert na Václavském náměstí v Praze ve výroční den okupace 21. srpna. Vystoupí na něm i řada dalších populárních zpěváků, kteří uvedou mimo jiné protestní písně Karla Kryla. Podle Vojty Dyka by jejich vystoupení mělo vyvolat i debatu o tehdejších událostech a způsobu, jak se s nimi veřejnost vyrovnala během normalizace:

„Hlavně se těším na to, co to třeba vyprovokuje, debaty kolem toho data. Nebyl bych rád, kdybychom já i moje děti vyrůstali v okupaci.“

Ondřej Suchan, foto: Khalil Baalbaki, ČRo

Večerní koncert bude živě přenášet Český rozhlas. Uzavře tak třináctihodinový maraton vysílání k srpnu 68. V něm už od pondělního večera připomene prakticky minutu po minutě události prvních hodin okupace. Tehdy v nich Československý rozhlas hrál stěžejní úlohu, jako první přinesl zprávu o vstupu tzv. bratrských armád do Československa. Nejtěžší srážky demonstrantů se sovětskými tanky probíhaly v prvních hodinách a dnech okupace právě kolem budovy rozhlasu. Ve speciálním rozhlasovém vysílání nazvaném Znovu68 na to zavzpomínají očití svědkové. V terénu budou i reportéři Českého rozhlasu, vysvětluje šéfredaktor Radiožurnálu Ondřej Suchan:

„Budou stát na místech, kde se před padesáti lety děly ty nejdramatičtější věci a budou do vysílání vstupovat jakoby z minulosti. A na to projektu je speciální i to, že jsme se rozhodli vzdát hold našim předchůdcům, proto jsme si vzali jejich techniku. Celé vysílání poběží na mixážním pultu z 60. let a všechny materiály budeme pouštět z magnetofonových pásků.“

Osobní odvahu pracovníků Československého rozhlasu v noci z 20. na 21. srpna roku 1968, díky níž se dařilo v prvních hodinách okupace svobodně vysílat, připomíná i nová rozhlasová hra s názvem "Včera, dne 20. srpna". Tehdejší technici pracovali přímo "pod nosem" okupantů, jak vyplývá i z krátké ukázky:

„Tahle budova je nepřehledný labyrint. Ti mladí kluci kavkazský nevědí ani, kolik je hodin, natož aby se orientovali v tomhle baráku. Studio číslo 7 i s režií tu najde jenom ten, kdo zná rozhlas jako svoje boty. Navíc je přímo nad námi. Když to tady skrytě propojíme, můžeme vysílat i před jejich očima přímo z budovy…“

Adrian Jastraban ve filmu Dubček, foto: ČT

Srpnovou okupaci podobně připomene i Česká televize, která přiblíží osobní příběhy obyčejných lidí před padesáti lety i jednu z klíčových osobností pražského jara Alexandra Dubčeka. Ve stejnojmenném filmu, který uvede Česká televize v den výročí, populárního politika ztvárnil Adrian Jastraban:

„My jsme se hlavně snažili vyčíst ze scénáře, co máme z té postavy vytáhnout. Ta postava je kontroverzní a do tohoto filmu by se všechno nevešlo.“

Ve stejný den bude mít svou filmovou premiéru dlouho očekávaný snímek režiséra Roberta Sedláčka Jan Palach, který vznikl podle scénáře Evy Kantůrkové a přibližuje život studenta, který se na protest proti postupující normalizaci a rezignaci československé veřejnosti po sovětské okupaci v lednu roku 1969 upálil.

A pohled z druhé strany zase přináší snímek mladé ukrajinské dokumentaristiky Anny Kryvenkové Můj neznámý vojín. Před čtyřmi lety našla v rodinném albu fotografie, ze kterých byla důsledně vystřižena jedna postava. Ukázalo se, že jde o jejího prastrýce, který se jako mladý sovětský voják zúčastnil okupace Československa, krátce po návratu do Sovětského svazu ale spáchal sebevraždu.

Z filmu Jan Palach Roberta Sedláčka, foto: CinemArt

„On je vlastně obraz a metafora jiných vojáků, kteří byli v Československu. Mohlo se jim stát něco jiného, ale určitě to prožívali.“

Film se kromě distribuce v kinech bude 21. srpna promítat i na stěnu Nové scény Národního divadla v Praze. 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy připomíná i řada výstav. V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze to jsou fotografie Josefa Koudelky. Jeho cyklus Invaze 68 byl důvodem, proč fotograf musel odejít do exilu. Podobně je zaměřená i Koudelkova výstava ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze. Tu doprovázejí i archivní záběry z roku 1968 dalšího exulanta, filmového režiséra Jana Němce.

Koudelkovy fotografie i Němcův dokument jsou světově známé. Naopak poprvé po padesáti letech představil své dramatické fotografie z prvních hodin okupace fotograf Břetislav Hybler. A snímek "Raněný na nosítkách" zvítězil v soutěži o nejlepší archivní snímek roku 1968, kterou pořádal Český rozhlas se společností Czech Photo. Porota ho vybrala z tisíce zaslaných fotografií. Na okolnosti vzniku této fotografie vzpomíná manželka Břetislava Hyblera Eva:

Fotografie Petra Hyblera ze soutěže ČRo

„Já jsem se schovávala před Domem potravin a tam jsem čekala, jestli to přežije. Byl před rozhlasem, tam se střílelo, všude tanky. Z těch fotek jsem pak viděla, jaké hrůzy se tam děly. Oheň, mrtví, bylo to špatné. Hlavně že takové věci se už dnes nedějí.“

V příkrém rozporu se vzpomínkami přímých pamětníků srpnových událostí, které na příštích dvacet let ovlivnily život, je postoj mnoha dnešních Rusů k invazi do Československa. Podle posledních průzkumů veřejného mínění si více než třetina Rusů myslí, že sovětská okupace Československa byla správná a více než polovina dotázaných o ní vůbec nic nevěděla. Počet těch, kteří okupaci schvalují, v porovnání s výzkumem před deseti lety dokonce roste.