Tomáš, profesor, prezident… tak ukazuje Masaryka výstava v Národním muzeu
Jaký byl prezident, o kterém lidé bez ironie hovořili jako o tatíčkovi? Co všechno z Masarykova života známe a o čem ještě nevíme? I na tyto otázky hledá odpověď nová výstava Fenomén Masaryk, která byla otevřena v Národním muzeu.
"Na výstavě Fenomén Masaryk je i rozhlasový přijímač, který prezident dostal v lednu 1925 od armády. Je to jedno z prvních velkých rádií. Nechal jej umístit do Lán, kde jej pravidelně poslouchal. Je to doklad toho, že Masaryk i přes poměrně vysoký věk dokázal udržet kontakt s dobou, nebyl to jen člověk 19. století.
Další předmět, který je velmi zajímavý, byť je maličký, je prezidentovo podpisové razítko. On na sklonku života, ale ještě v prezidentské funkci, měl velké zdravotní problémy včetně mrtvice. Dělalo mu problém se podepisovat, tak se jeho kancelář rozhodla vyrobit podpisová razítka, aby jimi mohly být úřední dokumenty označovány."
"Je to vždycky úhel pohledu. Nejde o nic nového, ale čím více jsme se Masarykem zabývali, tím více jsme si všímali jeho přísnosti, někdo z jeho okolí ji mohl vidět až jako nesnesitelnou. Byl přísný na sebe, na své okolí, děti, měl spory se synem Janem kvůli jeho přístupu k životu. V prezidentské kanceláři vyžadoval, aby byly věci udělány přesně, měl na ně jasný názor. Zmínil bych tedy nekompromisnost a přísnost. Abychom ho ale trošku polidštili, měl velmi niterný vztah se svou ženou. To byl opravdu fatální životní vztah, který trval až do její smrti v roce 1923."
Na tiskové konferenci jste zmiňoval, že vztah k Masarykovi se proměňoval. Měnil se už za jeho života i po něm. Jaký je vztah Čechů k Masarykovi dnes?
"Dnešní vztah veřejnosti k Masarykovi bych uvedl dvěma příklady. Je to za prvé nezpochybnitelná ikona, kdy je to jednoznačně tatíček, Prezident Osvoboditel, demokrat... My i tady na výstavě ukazujeme, že skrze něj se díváme na každého prezidenta. To je jeho velký odkaz.
Druhá věc je ta, že když se o Masarykovi píše, tak to někdy sklouzává k bulváru. Lidi zajímá něco z osobního života - rodina, milostné vztahy. I v těchto zprávách ale vždycky vyniká jeho úctyhodnost. Trošku se obávám, že tím, že máme Masaryka jeho ikonu, tak ho moc neznáme. Vnímáme jej jako muže v bílém obleku, jak na koni vyjíždí z Lán, ale abychom se zamysleli nad tím, co říkal, před čím varoval, tak to příliš neděláme."
