Zborovská legenda
Bitva, jako byly a ještě budou mnohé, zásadní událost pro formování samostatného státu i střetnutí, ve kterém se sešly osobnosti budoucího Československa. To vše byla bitva u Zborova, od které letos uplynulo 100 let.
"Cílem Kerenského ofenzívy bylo přimět ústřední mocnosti, tedy Německo a Rakousko-Uhersko k nějakému mírovému jednání a vítězně ukončit válku. Nakonec se ale stal pravý opak. Ze tří útočících armád Kerenského ofenzívy v podstatě pouze ta 11., ve které byla i československá brigáda, a osmá na jihu, dosáhly průlomu. 8. armáda vážně ohrozila německou jižní armádu, která posilovala rakousko-uherské jednotky. Nicméně morální vyčerpání Ruska nakonec vedlo ke zhroucení této ofenzívy a nakonec k ústupu až na staré rakousko-ruské hranice u Tarnopole."
Bitva, v níž se rodily elity
Legenda první: Vítězství dobyli Čechoslováci svým obrovským zápalem pro věc a touhou zvítězit:
"Existují zprávy z československé, ruské i rakousko-uherské strany. Je zcela nepochybné, že československá brigáda splnila svůj úkol a také umožnila splnění úkolu sousedních ruských divizí. Z ruského taktického hlediska překonali Čechoslováci očekávaní. Rakousko-uherští důstojníci byli velmi překvapeni stylem, který brigáda použila k útoku. Do té doby byly československé jednotky nasazovány po celém úseku fronty jako průzkumné. Vojáci byli tedy zvyklí operovat samostatně, samostatně se rozhodovat a útok vedli ne tak, jak tehdy vypadal klasický útok nějaké řady pěšáků, ale šlo o malé skupinky, které se individuálně kryly za terénními nerovnostmi. Dokonce jeden z německých pozorovatelů pro tento styl vynalezl vlastní termín "katzenartig", tedy něco jako boj po kočičím způsobu. Takto pronikali vojáci do zákopů a eliminovali tím přednosti rakousko-uherské obranné linie, tedy velkou palebnou sílu kulometů, která by na tom terénu proti vystavené živé síle byla vražedná. Důležitou roli hrála morální motivace, přesvědčení, že bojují za správnou věc. Právě tento pocit byl u československých vojáků velice silný a oprávněný."
Legenda druhá: Češi proti Čechům
Legenda třetí: Osobnosti a bojující Gottwald
"Rodící se důstojnický sbor československé brigády představoval potom elitu československé armády v meziválečném období. Bitvy se účastnili pozdější generálové Otakar Husák a Jan Syrový, kteří byli v předvečer útoku raněni. Rotě zde velel plukovník Josef Jiří Švec, budoucí ministerský předseda Zdeněk Fierlinger i pozdější generál Radola Gajda. Bojů se zúčastnil prezident Ludvík Svoboda. Nacházíme zde opravdu jeden ze zdrojů elit první republiky."
Syrový tady přišel o oko?
"Přesně tak. Byl ráno před bitvou zraněn úlomky šrapnelu. Existuje dokonce legenda, že se bitvy na rakousko-uherské straně účastnil Klement Gottwald. Gottwald byl ale v červnu raněn a v době zborovské bitvy byl v zázemí v nemocnici. Další z budoucích prezidentů, který nebyl přímo u Zborova, ale byl v té době v Rusku, byl Tomáš Garrigue Masaryk, tehdejší předseda Československé národní rady."
Hrob neznámého vojína
"Už během války vzrůstá pro zahraničí odboj role Ruska a východní fronty vůbec, a to především s ohledem na legionáře, na skupiny dobrovolníků, ať už šlo o české a slovenské krajany, zajatce nebo vojáky přeběhlé přes frontu, kteří byli ochotni znovu vstoupit jako dobrovolníci do armády. Tento význam legií si zahraničí odboj velice dobře uvědomuje. Právě demonstrace vůle bojovat za plán české a slovenské politiky za samostatnost, to bylo to cenné, co zahraniční odboj potřeboval, protože vykázat se před spojenci domácí oporou logicky příliš nemohl."
Po vzniku republiky se kult bitvy u Zborova i těch, co v ní bojovali a padli, dále šířil. Připomínky se konaly i na bojišti, které ve zmatcích 20. století připadlo Polsku, doplňuje Tomáš Jakl:
"Československá brigáda své padlé u Zborova pohřbila 3.července 1917. Tento hrob ale musela po německé protiofenzivě opustit. Ve dvacátých letech byl tento hromadný hrob ve vesnici Cecová, která se dnes jmenuje Kalinivka, opatřen rozměrným náhrobkem architekta Jaroslava Rösslera. Připomíná střechu zemljanky, ve kterých českoslovenští vojáci v té době v Rusku přebývali. Už v roce 1927, kdy bylo desáté výročí bitvy, tak se konala všenárodní pouť a proběhly velmi důstojné oslavy i za přítomnosti polské strany. Po 2.světové válce připadlo území Sovětskému svazu a ten neměl na připomínání této události zájem."
"Po první světové válce vzniká v mnoha evropských státech hrob Neznámého vojína, který sloužil k tomu, aby lidé mohli symbolicky navštěvovat hroby svých blízkých, které se nacházely v tehdy nedosažitelné cizině. Možnosti cestování byly podstatně omezenější, než dnes. V Československu byl hrob Neznámého vojína umístěn v kapli Staroměstské radnice. Právě ve dvacátých letech v něm byly uloženy ostatky jednoho ze zborovských padlých. Hrob byl za 2.světové války zničen nacisty. Po 2. světové válce měl být vyzdvižen další zborovský hrdina, sovětská strana tomu ale zabránila a namísto toho byl, tentokrát už na Vítkově, umístěn neznámý hrdina od Dukly. Znovuuložení zborovského bojovníka, který by reprezentoval padlé za 1. světové války, proběhlo až v roce 2008, kdy byl na zborovském bojišti, které dnes leží na Ukrajině, vyzdvižen další z padlých. Nyní v hrobě Neznámého vojína v Praze na Vítkově jsou uloženy ostatky bojovníků od Zborova i Dukly."
