Účast čs. legionářů v bitvě u Zborova pomohla ke vzniku samostatného Československa

Pietní akt u Zborova na Ukrajině, kterého se zúčastnili premiér Mirek Topolánek i ministryně obrany Vlasta Parkanová, články v novinách, televizní reportáže - tak jsme si začátkem tohoto týdne připomněli 90. výročí zborovské bitvy. Byla prvním vystoupením československých legií, které založilo jejich budoucí věhlas. První republika měla pro legionáře respekt a uznání, komunistický režim se je naopak snažil vymazat z paměti. Co si o objektivní roli čs. legií s odstupem devadesáti let myslí odborníci, na to se Milena Štráfeldová zeptala publicisty a autora knihy o generálu Sergeji Wojciechowském Vladimíra Bystrova:

Premiér Mirek Topolánek u památníku československých legií ve vesnici Kalinivka nedaleko Zborova, foto: ČTK

2. července uběhlo 90 let od bitvy u Zborova a od vystoupení československých legionářů v této bitvě. O ní se vlastně říká, že z vojenského hlediska nebyla nijak zvlášť významná, a přesto o jejím výsledku psaly světové deníky na prvních stránkách. V čem tedy vlastně byl význam této bitvy?

"Já myslím, že se všichni, jak historici, tak tehdejší současníci, shodují v tom, že to bylo první vystoupení národní armády v ozbrojených silách Dohody, navíc národní armády, která ještě neměla svůj stát. Ale tím svým vystoupením v podstatě ten stát de facto posunula k realizaci. Proto je to tak neobvyklé a významné."

Dokonce jsem se dočetla, že nebýt bitvy u Zborova, nebylo by Československo. Je to i Váš názor?

"To je těžko říct. Samozřejmě že ozbrojená síla vždycky velice pomáhá vybudovat politickou prestiž. A na počátku 20. století to patrně bylo zvlášť významné, možná významnější, než v druhé světové válce. Konec konců se ale v minulých dnech hodnotil atentát na německého říšského protektora a také se přesně konstatovalo, že to byl zlom, který pomohl Československo udržet a vrátit do světových dějin."

Legionáři byli určitě velmi silnou kartou, kterou měl Masaryk při vyjednávání se světovými mocnostmi o vzniku Československa, a za první republiky byli také hodně na výsluní. Komunistický režim je naopak zcela vytěsnil. Jaká podle Vás byla, s odstupem devadesáti či osmdesáti let, objektivní role legií?

"Podívejte se, jako každé dobrovolnické vojsko měly velice silný étos. Bylo to dobrovolnické vojsko, které dosáhlo velkých rozměrů. Jednak byly nebývalé a jednak i ve srovnání s našimi silami ve druhé světové válce nebyly nijak malé. Zejména proto, že ve druhé světové válce nemůžeme hovořit o tom, že by všichni, kteří bojovali v naší zahraniční armádě, byli dobrovolníci. Někteří bojovali na východní frontě často proto, aby unikli z velice tvrdých podmínek sovětského života. Zatímco v legiích byli všichni dobrovolníci. A všichni byli vedeni jednou ideou: dostat se do československého samostatného státu. Tato vlastenecká idea je patrně spojovala víc, než cokoli jiného, a představa, že se musejí dostat z těch zemí domů, byla zřejmě velice silná. A k tomu přispěla dokonalá organizace, dokonalá představa o tom, co se má dělat, a s tím se pak politikům velice dobře pracovalo."

Zborov

Vy jste řekl klíčové slovo étos. A k tomu směřuje i moje poslední otázka: čím to je, že Češi mají ke své armádě tradičně takový rezervovaný, chladný nebo dokonce posměšný vztah?

"Zaprvé si myslím, že nemůžeme měřit dnešní situací. Na té se podepsal komunistický režim. V první republice to ale něco znamenalo. Za komunistické éry nebyla tato legenda samozřejmě možná a bylo potřeba ji zvrátit. To zvrácení ale bylo tak násilné, že ani to nebylo přijatelné. Takže se raději mlčelo. A lidé si zvykli na to, že nemáme hrdiny, že nemáme hrdinskou minulost, a toto byla hrdinská minulost. Takže to vytvořilo nedůvěru k armádě, nedůvěru k tomu, co se nám o armádě tvrdí, a to se bude velice těžko napravovat. Ale myslím si, že ta skupina mladých vojenských historiků kolem Vojenského historického ústavu se teď velice snaží, dělají to dobře. Je to ale práce na další desetiletí."