První známky autismu u batolat pomůže odhalit speciální dotazník

Ukazuje Vaše dítě jedním prstem, aby Vás upozornilo na něco zajímavého? Když se na své dítě usmějete, oplatí Vám úsměv? To jsou některé z otázek dotazníkového testu, který by měl zachytit případné poruchy autistického spektra u batolat. Dětští lékaři i rodiče s ním pracovali v rámci pilotního projektu podpořeného VZP.

Romana Straussová, foto: Centrum terapie autismu

Dotazník je určen rodičům dětí ve věku 18 měsíců, pokud lékař v jejich odpovědích zachytí varovné signály, bude se postup po čase opakovat. Podrobnosti vysvětlila kolegyni Magdaleně Hrozínkové zakladatelka Centra terapie autismu Romana Straussová.

"My jsme v rámci toho pilotního projektu dostali povolení od doktorky Diany Robins, která má ten dotazník velmi široce prověřovaný. Zatím je to nejlepší dotazník, který ukazuje na první známky autismu u dětí v 18 měsících."

Ten projekt tedy začal v lednu, jak probíhal a probíhá?

"Pilotní projekt už je uzavřený. V rámci něj probíhalo proškolování pediatrů, připravili jsme pro ně materiály a praktičtí lékaři pro děti a dorost teď test využívají. Od ledna je lékař v podstatě povinen s rodiči test okolo těch 18 měsíců dítěte vyplnit."

Můžete nastínit, jaké otázky se v testu objevují?

"Já možná nebudu používat ty otázky, najdete je i na internetu, ale možná použiji otázky z Checklist for Autism in Toddlers. Týká se batolat a jsou tam tři nejdůležitější věci, kterých by si rodiče měli všímat. V rámci toho pilotního projektu jsme také rozeslali takový plakátek do čekáren ordinací, čeho by si rodiče měli všímat a které dovednosti je potřeba u dítěte sledovat, abychom to riziko včas odhalili. Rodiče by měli sledovat, jestli má dítě schopnost sdílené pozornosti. Nejde o to, jestli se dítě kouká do očí, to je pouze duální sdílená pozornost. Navíc děti, u kterých se vyvíjí autismus, se v tomto věku dívají do očí. Tady jde o triadickou sdílenou pozornost. Jde o situaci, kdy dítě najde nějakou krásnou věc a ukazuje ji rodiči tak, že se dívá na ni i na rodiče zároveň. Nebo třeba ukazuje na něco a dívá se na rodiče, jestli on také vidí, na co ukazuje. To tam musí být, a pokud není, jde o velmi varovný signál.

Foto: CC0 / Pixabay

Další signál je také zvláštní a rodiče si jej všimnou. Normálně vezete dítě v kočárku a ukazujete mu: ´Hele, ptáček, pejsek!" a dítě sleduje, kam ukazujete. Pokud to to dítě nedělá, nebo nevidí přes místnost, kam ukážete, pak je to velmi varovný signál. Další je pak to, že dítě přestává slyšet na své jméno a nereaguje na něj. Varovným signálem je také to, že dítě si hraje, ale hračky používá jako předměty, nikoliv jako symboly něčeho jiného. Např.: zdravě se vyvíjející dítě vezme klacek, přiloží ho k uchu a dělá, že telefonuje. Nakrmí třeba plyšáka, přikryje ho. Jezdí s autíčkem a předvádí, že je to velké auto. Na pískovišti vaří a krmí maminku, předstírá, že dělá stejnou činnost jako máma. Dítě s autismem používá bábovku a písek jenom jako předměty, autíčko jenom jako něco, čemu se točí kola a kostku jako předmět, kterým se může házet."

Kolik dětí v České republice má poruchu autistického spektra? Zvyšuje se jejich počet?

"Zvyšuje. Udává se 1 procento, ale všichni odborníci se shodují na tom, že je to spíše střízlivý odhad. Nejde o to, že by všechny děti byly těžce symptomatické a neměly žádnou naději, tak to není. Když se s tím dítětem zavčas začne pracovat, dá se mnohému zabránit. Je ale potřeba začít včas, protože když máte dítě, které vás přemůže, tak těžko můžete zavádět nějaké změny a výchovu. Je to prostě o tom, že to vždycky není friendly a někdy je potřeba se s tím dítětem tak trošku poprat. Statistiky nemáme hotové, i když se po nich volá. V naší republice ale statistiky nejsou," říká zakladatelka Centra terapie autismu Romana Straussová.