Lidé s Aspergerovým syndromem našli uplatnění v Českém rozhlase

Aspergerův syndrom je určitá forma autismu. Lidé, kteří jím trpí, mají potíže v komunikaci a sociálním chování. Český rozhlas požádal občanské sdružení Apla o tři pracovníky, kteří našli uplatnění jako přepisovatelé v rešeršním oddělení. V některých věcech jsou lidé s Aspergerovým syndromem mimořádně dobří, potvrdil v rozhovoru s Geraldem Schubertem vedoucí rešeršního oddělní Josef Baxa.

Josef Baxa, foto: Filip Jandourek

"V některých věcech jsou opravdu výjimeční. Jeden z kolegů, kteří přepisují, píše jenom šesti prsty a přesto je mnohem rychlejší než školení přepisovači. Převod zvuku do prstokladu je u něj téměř fenomenální."

Jsou to lidé, kteří by se na pracovním trhu tak jednoduše neuchytili. Jak našli uplatnění v Českém rozhlase?

"Zprostředkováním zaměstnání pro lidi s Aspergerovým syndromem se dlouhodobě zabývá sdružení Apla, které je neziskovou organizací. Daří se mu zaměstnat tak jednoho dva lidi během roku či roku a půl, většinou v nějaké chráněné dílně. Když se od nich dostane do kolektivu jeden člověk, tak je to velká výhra. Byl jsem na konferenci, kde bylo zhruba 200 lidí a mluvili na toto téma. Původně jsem tam šel s velkou obavou. Říkal jsem si: Český rozhlas, zhruba 90ti letá instituce, 1500 zaměstnanců a já tam řeknu, že jsme zaměstnali pouze tři lidi s Aspergerovým syndromem. Když jsem tam přišel, tak to bylo něco úplně jiného. Slyšel jsem předřečníky a v podstatě jsem byl taková třešnička na dortu, protože Český rozhlas se sám od sebe sdružení Apla přihlásil a řekl si rovnou o tři lidi, které by chtěl zaměstnat. Prošli tříměsíční zkušební lhůtou a jsou platnými členy našeho kolektivu. Takže v tomto ohledu se Český rozhlas rozhodně nemá za co stydět."

Můžete naznačit, jak se Aspergerův syndrom projevuje?

"Kolegové mají v podstatě sníženou sociální inteligenci. Ne že by byli hloupější, to v žádném případě. Oni třeba neumí lhát, mají složitý přístup k ostatním lidem. Nesnáší, když se jich někdo dotýká, složitě se začleňují do kolektivu, jsou spíš samotářští, někdy vysoce pedantičtí. Potřebují mít vše přesně podle zadání. Absolutně neumí improvizovat. Pokud něco není podle původního zadání, tak se s tou činností zaseknou a neumí si poradit dál."

Nechci z toho dělat žádný vtípek, ale myslím, že na práci přepisovače to jsou docela dobré předpoklady.

Český rozhlas, foto: Karel Šanda

"Jsou to téměř ideální předpoklady. Jsou to naprosto dokonalí lidé, kteří nám svojí jinakostí umožňují vytvořit systém přepisu, vychytají všechny chyby, protože na nich ustrnou. Myslím, že jsme zvolili dobře."

Jen technickou otázku, proč vysílání přepisujeme, je to na internet nebo pro dokumentaci?

"Zčásti se připisuje pro naše právní oddělení, které se potřebuje u soudu vypořádat s naší investigativní žurnalistikou Janka Kroupy. Zčásti přepisujeme proto, abychom mohli texty pověsit na webové stránky, zčásti přepisujeme proto, abychom to mohli analyzovat. "

Jste vedoucí rešeršního oddělení, ne každému posluchači musí být jasné, co to je.

"Je nás asi 21 lidí. Polovina se věnuje analýzám vyváženosti vysílání a to jak po politické, tak po genderové, sociální i menšinové stránce. Do této poloviny patří i kolegové přepisovači. Druhá část oddělení zpracovává rešerše. To je vyhledání všech dřívějších mediálních vystoupení k dané osobě, k tématu, k pořadu, které se právě v rozhlase vysílají. Další prací rešeršistů je zpracování průběžných rešerší. Vyhledáváme zajímavá témata, která by se mohla uplatnit ve vysílání. Dvakrát za den zpracováváme zhruba 150 až 170 nemainstreamových webových stránek a to nejen z česky mluvících oblastí. Máme kolegy, kteří mají velice dobrou francouzštinu, němčinu, angličtinu, portugalštinu, pracujeme na španělštině, na švédštině. Chceme v oddělení obsáhnout co nejvíc jazyků, abychom mohli nahlédnout do celého světa."