Středověké pivo by nám zřejmě nechutnalo
Seriál procházek po historických pivnicích a pivovarech začneme v pivovarech klášterních. Jen kousek od Pražského hradu najdete Strahovský klášter. Tady jsou první zmínky o pivovaru už z přelomu 13. a 14. století. Také břevnovský pivovar je neoddělitelně spjatý s historií kláštera.
Manažer Strahovského pivovaru Marek Kocvera studoval filmovou školu, ale nakonec zvítězilo vaření piva. Jeho koníčkem je historie, a když se někde objeví něco o pivovaru, historici mu to přinesou. Jak uvedl, kláštery byly centrem vzdělání, a byly jedny z prvních, kde se začal pěstovat chmel.
"Kláštery jsou významné pro zachování znalostí. Tím, že byla v Česku tato tradice na dlouhou dobu přerušena, tak nemá ten klášterní pivovar takový zvuk jako třeba v Belgii nebo ve Francii. Strahovský klášter měl pivovary dva. Jeden sloužil pro privátní účely řádu. Druhý, ve kterém jsme nyní my, byl od samého počátku pronajímán, a sloužil pro klášter jako zdroj financí. Naše pivo se jmenuje Sv. Norbert podle zakladatele řádu premonstrátů, jehož ostatky jsou zde pochovány v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Sv. Norbert je i zdejším patronem. Proto se všechna naše piva jmenují po něm."
Šenkýř Krobián hosty vyhazoval
Už z roku 1400 je doloženo, že byl pivovar pronajat za čtyři kopy grošů, libru pepře a tučného zajíce ročně měšťanu Menšího Města pražského Petrovi.
V 19. století tu pak byl známým hostinským Václav Mašek, kterému se neřeklo jinak než Krobián. Jako šenkýř tu působil několik desetiletí. Spisovatel Ladislav Kukla ho charakterizoval jako šenkýře, „jenž bez okamžitého zaplacení ani milionáři piva nenalil, jenž se stále s hosty hašteřil, je huboval a z hospody vyhazoval…, k němuž se však právě pro jeho podivínství lidé o překot hrnuli."
Je libo pivní zmrzlinu?
Pivo se ve zdejší pivnici promítá i do jídelníčku. Je tu třeba guláš vařený na pivu, různé marinády a další zajímavá specialita.
"Je to pivní zmrzlina, spíše sorbet, není tam žádná smetana. Třeba z pšeničného piva, které má v sobě banánové tóny, se dělá banánová zmrzlina."
Před námi stojí na stole další zajímavá specialita. Marek Kocvera prozradil, co se skrývá za jejím názvem:
"Je to experiment, Sakura Dark Ale. Je to tmavé pivo svrchně kvašené. Byly tam přidány lístky japonské sakury, která je sklízena ručně. Kromě svého aroma tam dodala ještě takové čajové doznívání."
Historické pivo by nám asi nechutnalo
A co takové historické receptury? Třeba pivo z 15. století?
"Nemáme žádnou historickou recepturu. Není to o tom, že bychom našli někde na půdě starý recept. Myslím, že středověký recept není možné už dneska zopakovat. Technologie se změnila, suroviny se změnily. Ta piva by nám ani dneska nechutnala. Nejstarší receptury, které používáme, jsou typy piv ze začátku 19. století. Ty receptury stejně přizpůsobujeme našim chutím i technologii,"říká Marek Kocvera.
Také spolumajitel Břevnovskeho pivovaru Petr Janík tvrdí, že mu středověké pivo nechutná:
"My předvádíme středověké vaření. Když je nějaká akce, jako třeba Břevnovská pouť nebo středověké slavnosti, tak předvádíme, jak se to dělalo. To pivo není moc dobré. Ale jsou lidé, kterým chutná. Přijdou pro něj i několikrát, přestože je drahé. Vaříme totiž jen třicet litrů. Ale to je spíš ukázka řemesla. Pivo je s námi 5 tisíc let."
Jak dodal Petr Janík, Břevnovský pivovar se snaží, aby to kolem něj žilo:
"Před pivovarem máme malou chmelnici. Při sklizni jsme vyndali ohniště, opekli buřty. Přišli lidé, zahradníci, mniši. V archivu tu tehdy bádal nějaký pan profesor. Byl tak nadšený, že tu seděl celý večer, a trhal jednu šišku chmele za druhou. Břevnováci jsou s tímto místem sžití. Je to takové malé městečko, a oni vědí, že centrum Břevnova je v tom klášteře."
