Symbolisté v Národní galerii
Národní galerie v Praze připravila v klášteře Svaté Anežky české další velkou výstavu. Nese název Tajemné dálky, a je věnována vlivu symbolismu na české umění z přelomu 19. a 20. století. Rozhlehlé prostory kláštera umožnily vystavit vedle známých autorů i díla dosud nevystavená.
Podtitul výstavy zní Symbolismus v českých zemích 1880-1914 a jejími spoluorganizátory jsou Muzeum umění Olomouc a společnost Arbor vitae. Manifest symbolismu zveřejnil Jean Moreas ve Francii v roce 1886. Jeho myšlenky našly živnou půdu napříč Evropou a byly součástí epochy, které se říká „fin de siecle.“ Rozvoj psychologie, okultních věd a úpadek náboženství byly aktuální ve Francii stejně jako v Rakousku. „Symbolismus byl v českém prostředí prvním uměleckým směrem, jenž vystupoval jako součást širšího evropského uměleckého proudu. Jeho zásluhou pak v následujících desetiletích patřilo české umění přirozeně k české kultuře,“ shrnuje autor výstavy Otto M. Urban.
Výstava je poměrně rozsáhlá a divák na ní najde známé české malíře přelomu 19. a 20. století, jako byli Váchal, Zrzavý nebo Preisler, i méně známé nebo pozapomenuté umělce oné doby. Většina děl pochází ze sbírek Národní galerie a dalších českých galerií. Je zde také několik cenných výpůjček ze zahraničí. Členité a spirituální potemnělé prostředí Anežského kláštera k prezentaci symbolismu přímo vybízí.
Expozice je rozdělena do osmi tematických celků. V oddílu „Vnitřní zrak,“ který se zabývá vizionářstvím a spiritismem, vyniká Váchalův Kuřák opia a Šalounova socha Stíny vědomí. Ateliér Ladislava Šalouna se stal centrem okultismu a magie. Zde se s tímto tématem seznámil asi nejznámější český symbolista a spiritista Josef Váchal, jehož obrazy prolínají celou expozicí. Téma „Ztracený ráj,“ rozvíjející mystiku a křesťanskou symboliku, nabízí mimo jiné uhrančivé dílo Emila Filly Čtenář Dostojevského nebo Žlutého Krista od Jana Zrzavého. Sekce „Přízraky noci“ prezentuje apokalyptické vize, démony a upíry ve všech podobách. Za vše hovoří názvy obrazů Jaroslava Panušky: Zaklínač, Alenčina Ježibaba nebo Vodník. Téma „Samota snů“ je věnováno autoportrétům, do nichž malíři projektovali své vize a vnitřní stavy. Zde vyniká obraz Můj Kristus – autoportrét Karla Hlaváčka.
Další dva celky jsou vymezeny spíš žánrově. Jeden se zabývá pracemi na papíře a druhý knihami. Mezi pracemi na papíře – grafikami a kresbami – převažuje černobílé provedení a nalezneme tam práce mj. Jana Konůpka, Františka Bílka, Jana Koblihy, ale také barevné grafiky Františka Kupky. Velmi zajímavou kapitolou jsou knihy. Nejde jen o ilustrace, ale o celkové typografické provedení. Jádrem této části výstavy je časopis Moderní revue, který koncem 19. století založili Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic. Inspirací jim byly francouzské časopisy. Karáskovi s Procházkou se podařilo novými typy písem a expresívními obálkami vytvořit z časopisu umělecké dílo, které se díky malým nákladům stalo symbolem exkluzivity. Dále jsou zde vystaveny Hlaváčkovy ilustrace nejznámějších symbolistních básníků: Jiřího Karáska, Otokara Březiny a Antonína Sovy.
Poslední dvě témata jsou umístěna v nejpůsobivějších prostorách kláštera. V Anežčině oratoři najdeme „Víly a dívky.“ Tento prostor patří Maxi Švabinskému, respektive jeho obrazům Splynutí duší a Chudý kraj. Zejména Chudý kraj, namalovaný před 115 lety, neztratil nic ze svého původního kouzla. V kapli Krista Spasitele, kde měli být pohřbíváni čeští králové, se nacházejí díla zarámovaná úslovím „Et in Arcadia Ego.“ Tady se divák hrouží do snů a imaginace. Nejefektnějšími díly jsou tu Preislerovo Černé jezero, zádumčivá postava chlapce s bílým koněm, a Libuše Karla Vítězslava Maška. Obraz bájné kněžny poutá pozornost na dálku a patří k nejpůsobivějším dílům výstavy. Libuše zde není zobrazena jako prototyp slovanství, ale spíš jako vizionářka. Autor díla – Karel Vítězslav Mašek – jako jeden z mála českých symbolistů slavil úspěch v evropském měřítku. Libuši do Prahy zapůjčilo pařížské Musee d´Orsay, které se na umění přelomu 19. a 20. století specializuje. Před tímto obrazem si divák uvědomí, že čeští autoři nejen přejímali cizí podněty, ale také zapůsobili a byli přejímáni jinde.
Výstava Tajemné dálky v Anežském klášteře je otevřena do 27. září 2015.
