Huť František ukrývá sklářskou archu Noemovu
Huť František, nejstarší sklářská huť na Sázavě, se přeměnila v centrum sklářského umění. Postavil ji slavný sklář Josef Kavalier a nový život jí vdechla nadace Josefa Viewegha. Huť František byla vyhlášena nemovitou kulturní památkou, protože je to jedna z mála dochovaných hutí v původním stavu.
"Sbírka je ceněna kolem 20ti miliónů. Když to kupovali, tak byla hodnota kolem 8 miliónů," uvedla průvodkyně Martina Matoušková.
Návštěvníci se v expozici seznámí se sklem jako materiálem, mohou si sáhnout na sklářské píšťaly, suroviny, ze kterých sklo vzniká, jako je vápenec, soda, tavidlo nebo potaš. Pak přichází do takzvané Noemovy archy. Jedinečné dvoupatrové výstavní síně, kde je umístěna unikátní sbírka sklářských výtvarníků. Mimochodem, v této sklárně se vyráběl i plášť Nové scény Národního divadla.
V kurzech tu učí mistři skláři
Jak vypadá mistrovská práce, předvedla Pavlína Čambalová, která měla skupinu na starosti. Sama patří k nejlepším současným rytcům skla. Je žačkou vynikajícího rytce skla Jiřího Harcuby, pracuje ve Vídni u firmy Lobmeyer a věnuje se vlastní výtvarné práci.
"Nejdřív musíme zjistit, kde je barevná vrstvička. A teď budu pomaloučku odebírat barvu tím rytím. Děláme tu kreativní formu rytí. Předem si nic nepřipravujeme. Škrábnu do destičky, vypadá to jako nos," přiblížila práci Pavlína Čambalová.
Hitem středověku bylo lesní sklo
"První sklářské hutě u nás vznikly už v době středověku kolem 13. století, kdy je doložena sklárna na severu Čech v Chřibské. V záznamu je napsáno, že tato sklárna existuje už sto let. Sklářství má u nás hlubokou tradici. V době středověku tyto sklářské hutě vznikaly v pohraničí. Skláři si od majitele panství pronajali pozemek, a tam si postavili huť. Proč v lesích? Protože každá sklářská huť ke svému životu potřebovala ohromné množství dřeva, zejména k výrobě potaše. Když se dřevo v okolí spotřebovalo, tak se sklárna po třech či pěti letech sebrala a přestěhovala se za dřevem dál. To byly tzv. stěhovavé sklárny. Vyráběly sklo, které díky obsahu oxidu železa mělo takovou nazelenalou barvu, tak se mu říkalo lesní sklo."
Sklu se tehdy podřizoval celý život osady. Když se utavilo sklo, i kdyby to bylo ve dvě v noci, šla celé osada do huti pracovat.
Z Kavalíra se stal Kavalier
"Místo nejdříve odmítl, ale toto údolí se mu zalíbilo. Vrátil se sem a vybral si vlastní místo. Bylo to místo, které vlastnil mlynář Kácek, proto se tomuto místu říká Na Kácku. Postavil si huť sv. Prokopa, které místní lidé říkali Babička. Začal vyrábět sklo technické. Brzy získalo takový věhlas, že se začalo vyvážet do celého světa. František Kavalír se v cizině špatně vyslovovalo. Říkali mu pane Kavalier, takže se přejmenoval, a podnik je dodnes známý jako Kavalier."
