Architekt Nuselského mostu Stanislav Hubička: přál bych každému mladému, aby měl takové štěstí
Nuselský most, unikátní architektonické dílo, slaví 40 let. Most, který spojuje pankráckou pláň a jihovýchod Prahy s centrem města, představuje i putovní výstava v Národním technickém muzeu v Praze.
"Jako mladý jsem patřil mezi ty, kteří by mohli něco umět, a dostal jsem šanci. Když jsem studoval, tak existovaly pro každého tři výzvy pro Prahu: Staroměstská radnice, Letenská pláň a přemostění Nuselského údolí. Najednou mě zavolali, obstál jsem, byl jsem z toho obrovsky nadšený a dodnes na to vzpomínám. Přál bych každému mladému, aby měl takové štěstí."
"Pohybuje se to ve 40 metrech."
Jak vás napadly ty úzké štíhlé sloupy, na kterých most stojí? Když jdete dole pod mostem, tak ho ani nevidíte.
"Rozložili jsme to do čtyřech listů a řekli si, že tu bude motiv stromů, větve, která bude prosvěcovaná. A ono to mělo báječnou orientaci východ - západ. Když jdete, tak to ubíhá a je to prozařované."
Po mostě jezdí už 40 let auta, uvnitř je metro. Jaká je odhadovaná jeho životnost?
Jak dodal Stanislav Hubička, o stavbě mostu se uvažovalo už v předminulém století:
"První myšlenka je z roku 1873, to byl geodet Harttig, který, když se postavil nad Botič, tak řekl, tady je zapotřebí udělat most, aby se v budoucnu připojily ty obrovské plochy Pankráce k městu, protože město se bude rozvíjet a už nemá kde. Na Pankráci jsou rovné pláně. To bylo roku 1873, shodou okolností sto let před otevřením mostu. První návrh udělal inženýr Marianko, obdivovatel, někdo říká, že byl i žák Eiffela, který udělal roku 1903 první ocelový obrovský oblouk asi 300 metrů dlouhý."
Nuselský most, na jehož návrhu se podílel Stanislav Hubička, je z přepjatého železobetonu. Použit byl český cement, česká ocel a čeští inženýři to tehdy počítali na logaritmických pravítkách. Na stavbu bylo použito 22 tisíc metrů krychlových betonu a čtyři tisíce tun oceli. Denně přes "Nuselák", jak se mostu říká, projede kolem 160 tisíc aut.
Knížka obsahuje i různé perličky. Když se například dělala zatěžovací zkouška, most se pořád klepal. Pak přišli na to, že ocelová konstrukce je jako obří anténa naladěná na rozhlasovou stanici. Musel se proto vypnout vysílač, aby bylo možné most vyzkoušet. Jak uvedla autorka knížky Šárka Hubičková, neměla ambici vytvořit technickou publikaci, proto zde najdete řadu rozhovorů, fotografií i článků v dobobých časopisech.
"Mě napadlo, že si most zaslouží knížku v momentě, kdy se nám podařilo zlikvidovat akci Street artu, kdy se organizátor rozhodl s podporou městské části, že se pomalují všechny stojky Nuselského mostu. Já nemám nic proti modernímu umění a mladým umělcům, ale obávala jsem se představy, jak dopadnou stojky mostu po x letech. Když tam chodím každý den se psem po Folimance, tak ten most ani nevnímám. Jak by to dopadlo, kdy byste viděli stékající barvu? Když se nám povedlo tuhle akci zarazit s pomocí památkářů, tak jsem si říkala, že ten most si zaslouží, aby se o něm napsalo. On je výjimečný, přestože je obrovský, tak ho nevnímáte."
"Já jsem lovila ve všech možných archivech a opravdu mě to pohltilo. Měla jsem množství historických fotek, pak jsem se musela posunout dál, tak jsem se uchýlila do archivu Technického muzea a krásná byla odpoledne s panem architektem Hubičkou, s mým tchánem, který je úžasný vypravěč."
