Ve Zlatých Horách šlapete po zlatě
Šlapete po zlatě, řekl Zdeňce Kuchyňové průvodce Hornickým skanzenem ve Zlatých Horách. A skutečně, říčka Olešnice tu po miliony let ukládá zlato do náplavů. Proto zde vznikla atrakce pro turisty - plně funkční mlýn a hamr, které jsou postavené bez jediného hřebíku podle plánů geologa a lékaře Agricoly. Návštěvníci si tu mohou zkusit vyrýžovat svoji zlatinku. Možná najdou i něco víc. Hezký valounek se tu našel před pár lety.
"Vy tady šlapete po zlatě! Až přijedete domů, očistit boty v lavoru a přímo ke zlatníkovi. Tady tomu jak stojíme, se říkalo Zlatý roh a probíhala tu tzv. povrchová těžba jenom na pánvích, na rýžovacích korytech a proto můžete vidět po lese takové zarostlé haldy kamení. Tomu se říká sejpy a nebo haldy. Výmoly tu jsou po zlatokopecké činnosti."
Zlato se tu těžilo 500 let. Na ochranu dolů byl vybudován moravskými knížaty hrad Edelštejn, který byl jedním z nejmohutnějších hradů Horního Slezska. Dnes ve Zlatých Horách stojí už deset let skanzen.
"Zlaté Hory ho postavily sem do Údolí ztracených štol. Původní mlýny v 15. století a v pozdějších stoletích nestávaly na tomto místě, ale stávaly pod námi na řece Olešnici. Na ní bylo devatenáct mlýnů až po Horní Údolí. To je dědina 6 kilometrů proti proudu řeky nahoru. Byly daleko větší než naše repliky. My máme vodní kola 3,2 a 3,4 metrů a původní mlýny v 15. století měly průměr těchto vodních kol 19 až 22 metrů."
"Je to postavené podle nákresu Georga Agricoly. Je to jáchymovský lékař, geolog, starosta Jáchymova. V roce 1555 vyšly jeho publikace o hornictví a hutnictví, o využívání vody a vodního zdroje. A podle něj jsme to projektovali, nechali postavit a je to funkční. Není to sbíjené hřebíky, ale dřevěnými kůly. Dělali to tzv. mistři sekerníci, osekávali trámy sekerami a nepoužívali pily. Dokázali odvádět fantastickou práci. Nám to projektoval a stavěl Luděk Štěpán. Je to funkční deset let. Já to mám vyzkoušené, melu tady rudu. Aby se dala pomlít, tak se musí v horní budově ve stoupě rozbít z velkých kusů na drobný kamínek jako zrní. Do koryta stoupy se naháží tyto velké kusy, spustí se pěchule a už se drtí."
Spodní budova je mlýn, kam se ruda rozdrcená na drobné kamínky odveze a pomele se jako mouka. Čím je kámen jemněji pomletý, tím větší výnos zlata na pánvi potom zůstane, řekl Karel Kozluk a dal se do rýžování:
"Písku, křemene a jílu se zbavíte tak, že položíte pánev na vodu a krouživým pohybem vyplavujete křemík, hlínu, špínu, jíl. Podívejte, jak to vylétává ven. Vespod se usazuje to nejtěžší. A já vám ukážu, že to tam je."
A bylo. Na dně pánve se opravdu zaleskla zlatinka. Zlato se však ve středověku získávalo i jinak.
V dnešní době se zlato těží chemickou cestou v uzavřených kolonách za pomoci kyanidu, kyseliny, rtuti. Výtěžnost je až 99 procent. Údolí ztracených štol však žije svým životem i dnes. Bylo zde Mistrovství České republiky i světa, uvedl starosta Zlatých Hor Milan Rác:
"V roce 2010 v areálu, kterým jste procházeli, se konalo mistrovství světa v rýžování zlata. Bylo tady asi 600 závodníků z 20 zemí světa ze 4 kontinentů. Byla to týdenní akce, která hodně pomohla k propagaci města. Nejvíc medailí si odvezli Finové. Byli velmi dobří."
Zlatinky, které závodníci musí vyrýžovat mají rozměr od 0,2 milimetru do jednoho milimetru. Na 10 kg písku se dává 5 až 15 zlatinek. Mistři světa je na pánvi vyrýžují do tří minut. Ještě stále je možné objevit ve zdejší krajině zlato. V 15. století tu objevili valoun o váze 1,35 a pak ještě jeden o váze 1,78. Oba byly věnovány císaři Rudolfu II., ale nakonec se ztratily neznámo kam. Zlato se tu našlo i nedávno, v roce 2007.
Karel Kozluk měl i pro nás připravené kilo zlata - krychličku o rozměrech 37 milimetrů. Nebyla však pravá. Byla to řezná strojová ocel. Tady jsme pochopili, že filmy, kde hlavní hrdina prchá s batohem plných zlatých cihel, jsou značně nereálné. Nejspíš by batoh ani nezvedl. Ostatně vypráví se historka, že kdo prý zvedne zlatou cihlu, může si ji vzít. Cihla má rozměry 20 krát 8 centimetrů a vysoká je 5 centimetrů. Váží 28 kilogramů. Problém je v tom, že leží na své širší straně, uvedl Karel Kozluk:
"To dělají v Antverpách od roku myslím 1956, ale ještě to nikdo neudělal. Má to hladký úkos, nejde to uchopit. A já říkám: první, kdo ji zvedne, bude Čech."
Tak uvidíme. Zatím můžeme zkoušet rýžovat ve Zlatých Horách, které jsou protkány 150 kilometry štol, a doufat, že se nám podaří najít zlatý valoun.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 19. října 2012, dnes jste ho mohli slyšet v repríze.
