Mezi staré vánoční pochoutky patřily cvipochy nebo prézel

Před sto lety lidé podobně jako dnes kupovali na vánočních trzích různé pamlsky nebo pekli doma cukroví. To ale patřilo zejména na vánoční stromeček. Najdeme zde řetězy ze sněhových pusinek, perníčky, domácí karamely nebo oblíbené zázvorky. Ke starým pojmenováním vánočních dobrot se vracíme dnes v naší pravidelné rubrice o češtině.

Perník, foto: Archiv ČRo 7 - Radia Praha

V adventním čase patří k přípravám Vánoc pečení cukroví, i když se nabízejí profesionálové s výzvou "nepečte doma." Ale jak tomu bylo dřív, před sto a více lety? Na vánočních trzích především nechyběly perníky tlačené z krásných dřevěných forem i jemný perník marcipán. Dále to byly preclíky, mandlové suchary; po německu se nazývaly „cvipochy“ či „cvíbachy,“ jak čteme u M.D. Rettigové. Byly to ale také různé tradiční ozdoby vytvářené k snědku z jablek, sušených švestek, rozinek, ořechů, ozdobené větvičkami zimostrázu. Měly hezké názvy, například ježek, svět, zahrádka nebo třezolkači třesolka.

Od jedlých ozdůbek se ale dáme ke jménům pečeného cukroví, nejprve tradiční perník. Jeho název je odvozen od staročeského přídavného jména "perný," "peprný". Perník je pečivo kořeněné, za starých časů i popřené. V Německu dosud perníku leckde říkají stejně - "Pfefferkuchen", pepřené pečivo. Jemný perník - marcipán - má historii složitější. Pekl se už od 14. století a recept prý přišel z Norimberka. Jméno jsme přejali z němčiny, ale zní z něj i lidová etymologie, která slovo připodobňuje k sousloví „Marci panis“ (jakoby Markův chléb - proto mají perníkáři svatého Marka ve znaku). Prapůvod toho výrazu sahá až k arabštině.

Cukroví, foto: Archiv ČRo 7 - Radia Praha

Sladké preclíky, prodávané na trzích, mají také zajímavé jméno. Už stará čeština přejala německý název "prézel" i "březel". Do němčiny přešlo z jazyků románských, patrně to byla nějaká zdrobnělina, která pečivo označovala. Italsky je preclík také "bracciatello" a to jméno souvisí s latinským "bracchia" - "paže, ruka". Paže složené křížem opravdu totiž tvar oválného preclíku připomínají. Ten tradiční tvar pečiva patřil k oblíbeným. Také bonbóny karamelky se dělaly doma a balené do papírku věšely na stromeček. Jméno "karamel", pálený cukr, je zase z románských jazyků. Přešlo z francouzštiny, španělštiny, ale původ je ve starolatinském názvu cukrové třtiny - "canna melis," který spojuje latinské označení stébla a medu. Karamel byl původně pálený cukr na tyčince.

Ještě ale o jednom cukroví, které se v obchodech prodávalo - byly to medové certle. Dříve se prý přes Vánoci připravovaly doma z roztaveného medu a ořechů. Slovo certle i celtle je staré, přejali jsme ho z něčiny (zelte). M.D. Rettigová příbuzným slovem "caltičky" nazývá obdélníkové ploché perníčky a v chodském nářečí dodnes výraz "calta" označuje vánočku. Dnes připomene ten starobylý výraz i pražská Celetná ulice, pojmenovaná podle toho, že tam kdysi byli "caltneři", kteří pekli cukroví, drobné sladké pečivo.