Příběhy 30 emigrantů a exulantů představuje nová kniha

Před časem jsme si v našem vysílání připomínali Dny české státnosti, v jejichž rámci probíhalo i setkání zahraničních Čechů včetně mezinárodní konference. V září v rámci oslav české státnosti ale proběhl i křest knihy, která se zaměřuje emigranty a exulanty v dějinách. Její název je Vzkazy domů a cílem je - podle autorů - připomenout jednotlivé příběhy Čechů žijících v zahraničí.

Křest knihy Vzkazy domů, zleva Soňa Červená, Jan Fischer a Lucie Wittlichová, foto: Dny české státnosti, oficiální web

Kniha je postavena především na konkrétních příbězích a osudech lidí, kteří museli nedobrovolně opustit svoji vlast. Mapuje hlavní vlny emigrace od revolučního roku 1848 do roku 1989. Obsahuje mimo příběhů i úvodní historické studie. Ty jsou ale částečně upravené a přístupné i běžnému čtenáři. Ředitelka obecně prospěšné společnosti Dny české státnosti a editorka knihy Lucie Wittlichová popisuje, jak s historickým materiálem pracovali.

"30 příběhů, které jsou zařazeny v knížce, by mohly vytvářet určitý chaos. Nakonec jsme se rozhodli knížku rozdělit do pěti chronologicky řazených kapitol, které v podstatě kopírují významné mezníky českých dějin, ať je to první světová válka, druhá světová válka, rok 1948, 1968 atd. Končíme rokem 1989, protože po tomto roce už to téma má trošku jiný kontext. Je to už úplně něco jiného."

Kniha tak přináší jak portréty známých osobnosti - jako je například kardinál Josef Beran, pěvkyně Soňa Červená či Karel Kryl, ale i ty, jejichž jména jsou opomíjena. Patří k nim představitel protirakouského odboje Vácslav Vondrák, architekt Jan Letzel nebo generál Josef Buršík.

Foto: Dny české státnosti, oficiální web

"Každý příběh začíná tím "vzkazem domů" - tak, jak se jmenuje celá knížka. Z korespondence, dobových dokumentů, popřípadě z publikací určitého člověka jsme vzali takové to gros, poslání nebo poselství, které z pohledu Čecha v zahraničí může něco sdělit nám - tady doma."

Historička z Masarykova ústavu Akademie věd Dagmar Hájková v České televizi prozradila, že v 19. století se docházelo do zahraničí až na několik výjimek kvůli ekonomické situaci. Naproti tomu ve 20. století se odcházelo především kvůli politické situaci. Odchody kvůli politice do exilu významně zesílily po roce 1918.

"Velký dopad měla první světová válka, kdy sice neodcházely desítky lidí nebo stovky lidí jako předtím, ale odcházeli první političtí exulanta mezi nimi nejvýraznější - Masaryk s Benešem."

Ve 20. století se ukázaly jako klíčové dvě velké emigrační vlny - po vpádu sovětských vojsk v roce 1968, ale zejména po komunistickém převratu v roce 1948. Tato poválečná vlna vůbec nebyla podobná tomu, co se dělo například po první světové válce, zdůrazňuje Dagmar Hájková.

Foto: Dny české státnosti, oficiální web

"Posun je v tom, že odchází skutečně exilová vlna. Odchází vlna lidí z politických důvodů, které jsou samozřejmě kombinované s těmi hospodářskými. Střetávají se s lidmi, kteří jsou tam usazeni po desetiletí - s krajany. Musí spolu nějak vycházet. Zároveň si nemůžeme představovat exil jako nějakou selanku, Přichází po roce 1948 do zničené Evropy, do zničeného poválečného světa, nemají to vůbec jednoduché a zároveň mezi nimi jsou různé třenice, ideové a názorové."

Kniha Vzkazy domů je ale postavena především na individuálních příbězích. Spoluautor knihy a lékař Martin Jan Stránský prozradil, kdo z emigrantů je mu osobně nejsympatičtější.

"Kdybych mohl odbočit do takového skutečně osobního postřehu, tak je to Pavel Tigrid. Byl de facto mým nevlastním strýcem, byl to člověk, který byl plný energie a který prostě miloval Československo, miloval Čechy, bojoval za to od rána do včera a vlastně ztělesnil pro mne tu celou cestu toho nuceného vyhnanství, tu bolest a ten statečný boj a také ten návrat."