Štastná hvězda klavíristy Iva Kahánka stoupá vzhůru

Absolutní vítězství v mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro, festival BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall nebo fenomenální interpretace díla Fryderyka Chopina. To vše spojuje jedno jméno - Ivo Kahánek. I přes svůj relativně mladý věk má klavírista Kahánek za sebou bohatou koncertní praxi a několik prestižních ocenění.

Ivo Kahánek, foto: Západočeský symfonický orchestr

Když mladý hudebník Ivo Kahánek koncertuje, publikum tají dech. Když hraje Chopinovy skladby, kritici nešetří chválou se slovy, že za klavírem sedí sám geniální skladatel. Ivo Kahánek je známý pro širokou výrazovou paletu i výjimečné schopnostmi, které uplatňuje v repertoáru od baroka po soudobou hudbu. Jeho kariéra doposud vypadá jako bezstarostná jízda. Jak ale sám říká, talent a píle rozhodně nestačí.

„Štěstí na lidi, štěstí na pedagogy, štěstí na to, že zrovna v momentě, kdy podáváte svůj životní výkon, tak je to ten důležitý koncert nebo ta soutěž. Já kolem sebe vidím spoustu talentů, o kterých si nemyslím, že by byli méně talentovaní než já, a přesto třeba ta kariéra tolik nedopadla. Někdo, kdo věří na osud, tak bude říkat, že je to osud. Někdo bude říkat, že je to štěstí, někdo, že náhoda. Opravdu těch atributů je strašně moc a když jsem narazil na ten pojem talent, on je to tak strašně široký pojem, který v sobě zahrnuje i takové věci jako jsou třeba pevné nervy. Nebo podpora ze strany rodičů. Je těžké říct, čím to je, ale určitě jakýsi prvek štěstí nebo toho, čemu říkáme štěstí, v tom hraje velkou roli.“

Do hudební dráhy Iva Kahánka už od začátku výrazně zasáhli skvělí pedagogové. Nejdříve na základní umělecké škole, pak na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a nakonec na Akademii múzických umění v Praze. Výteční učitelé, hodiny cvičení a už zmíněné šťastné náhody dovedly Iva Kahánka k jednomu z důležitých milníků jeho kariéry.

„Bylo to taky v tom, že jsem podal na pár soutěžích ten výkon v dobu, kdy jsem to potřeboval. Protože ono zahrát skvěle na nějakém koncertě pro rodiče s dětmi je fajn, ale pak jsou ty momenty, kdy jste třeba ve finále soutěže, a víte, že je to teď nebo nikdy. Buď vám ty ruce hrajou, nebo nehrajou. Můžete to ovlivnit do značné míry, ale ne úplně zcela. Takže těchto šťastných momentů bylo víc, určitě bych mezi ně zahrnul Pražské jaro, všechna tři kola, to byl pro mě takový prubířský kámen nejenom v tom, že to pro mě byla důležitá soutěž, ale taky v tom, že to bylo na domácí půdě a že ode mě byla určitá očekávání. Tudíž to byl takový souboj více sám se sebou, než s těmi soupeři. Tohle určitě byl jeden z těch šťastných momentů.“

Hudební soutěž Pražského jara vyhrál mladý umělec v roce 2004. Přestože slavil úspěchy na domácí i zahraniční půdě i předtím, po této výhře vystoupala jeho hvězda strmě vzhůru.

„Přibylo několik poměrně prestižních zahraničních koncertů, které zase vás dostanou dál v té hudební kariéře. Kdybych měl vypíchnout takové ty úplně nejvíc, tak například hned v tom roce 2004 jsem měl recitál na festivalu Beethovenfest v Bonnu, což je prestižní německý festival v rodném městě Beethovenově, pak v roce 2007 jsem hrál na festivalu BBC Proms v Londýně, což je možná úplně nejslavnější a hlavně nejstarší festival na světě, kde jsem s Jiřím Bělohlávkem, což byl tehdejší šéfdirigent BBC Symphony Orchestra, a s tímto tělesem předvedl Martinů čtvrtý klavírní koncert.“

Dozněla ukázka z vystoupení s BBC Symphony Orchestra, při kterém Ivo Kahánek nadchl obecenstvo i odbornou veřejnost. Koncert živě přenášely televize i rádio BBC a stanice Českého rozhlasu Vltava. Zajímalo mně, jak je možné se v takových okamžicích vyrovnat s trémou a jestli se dá na tak významný koncert nějak připravit.

„Nervozita je věc, která provází každého umělce celým životem. A zejména my, kteří provádíme umění, které se děje v čase na pódiu, tak s tím se potýkáme od dětství. Já jsem byl většinou dost trémista, vím, že třeba v prvních ročních AMU ta tréma byla úplně extrémní a velmi mě svazovala. V současné době je to tak, že když je člověk na pódiu velmi často, tak si i zvykne na ten tlak a začne ho používat trošku ve svůj prospěch. Co se týče přípravy na prestižní koncert, tak záleží, kolik na to má člověk času, co tam hraje. Jsou skladby, které jsem hrál mockrát a snažím se je dostat ještě na vyšší úroveň. Já jsem přítelem co nejvšestrannějšího cvičení, to znamená nejenom se to naučit hudebně a manuálně, teoreticky si to rozebrat, i nějak pocitově si to rozebrat. Aby tam prostě přišel, a ten koncert žil.“

Ivo Kahánek proslul jako vynikající interpret nejen Chopinových děl, ale také skladeb Bohuslava Martinů nebo Leoše Janáčka. Prý až na akademii si velmi oblíbil tvorbu Wolfganga Amadea Mozarta, má velmi rád hudbu Sergeje Rachmaninova a těší se, až bude více hrát sklady od Johanna Sebastiana Bacha. Oblíbených skladatelů má mnoho. Zahrál by si Ivo Kahánek i jiný žánr, než klasickou hudbu?

„Já jsem si mnohokrát zahrál jinou muziku. Nemyslím si, že bych v tom byl tak dobrý, ani mě to tolik neláká. Takže já si ji velmi rád poslechnu od někoho, kdo to umí. Ale jako že bych šel ke klavíru a tam si brnkal Queeny, tak to už ne. Někdy ve druháku na Akademii jsem se jako studentík přiživoval tím, že jsem hrával v hotelu. To byl skvělý job, který mně teda neskutečně nebavil, ale pořád jsem to dělal, protože jsem nechtěl rodičům viset v Praze na krku tak dlouho. Tam jsem samozřejmě musel hrát čtyři hodiny v kuse tyhle Let it be. Ale je zajímavá věc, že podle toho třeba já pro sebe poznávám kvalitu a hloubku hudby maximální, protože když si zahrajete zrovna Let it be, tak na první poslech se vám to líbí úplně stejně, jako třeba nějaká vážná věc. Rozdíl je v tom, že když si zahraju za sebou desetkrát Bacha nebo Mozarta, tak tam nacházím nové věci, a líbí se mi to čím dál víc. A když si desetkrát za sebou zahraju Let it be, tak už mě to začne nudit.“

Kromě koncertování se mladý klavírista věnuje i pedagogické činnosti. Učení ho baví, i když vyžaduje časté cestování mezi Prahou a rodným Moravsko-slezským krajem.

„Letos v září nebo v říjnu načnu pátý rok, protože jsem začal před čtyřmi lety učit na Fakultě umění Ostravské univerzity. Plus načnu třetí rok na Akademii múzických umění v Praze. Pedagogická činnost pro mě je hrozně fajn jednak v tom, že mi pomáhá do vlastního hraní. Když učíte, tak spoustu věcí, které vám hraje ten student, tak si na ně musíte udělat velmi rychle názor. A druhá věc je, že mě to baví lidsky. Spousta z těch studentů jsou lidi jednak mně ne ještě příliš věkově vzdálení, kteří dělají podobnou věc a kteří jsou emocionální a otevření. Z hlediska času stráveného s tím studentem je to velice zábavná věc.“

Kolik času Vám zabere učení a kolik koncertování?

„Učení zabírá poměrně podstatou část, nevím, jestli třeba polovinu, ale řekl bych, že je to desítkách procent.“

V roce 1999 vydal Ivo Kahánek své první cédéčko se skladbami Beethovena, Chopina a Janáčka. V roce 2007 pak nahrál další dvě a o rok později podepsal smlouvu se Supraphonem. Rád by podle svých slov nahrál další CD třeba s orchestrem. Ivo Kahánek bude v Praze koncertovat například 21. srpna v rámci Novoměstského letního festivalu, kde spolu s klarinetistou Irvinem Venyšem představí Folklór vážně i nevážně. Jaké jsou jeho další plány a kde ještě můžeme Iva Kahánka v nejbližší době slyšet?

„Na konci srpna budu hrát v Karlových Varech s Pražskou komorní filharmonií Chopinův koncert f-moll, takže na to se strašně těším. Na podzim mám různě recitály v České republice, pak mám nějaká vystoupení v Německu, kromě toho mě čekají exotické destinace, například budu hrát v listopadu v Tbilisi v Gruzii. To jsou ty nejbližší plány. Jsou takové cíle, které mám ve střednědobém horizontu, natočit třeba další CD. Jinak bych se chtěl stále zlepšovat a pronikat co nejčastěji na dobrá pódia ať už u nás, nebo v zahraničí.“