Autochromy vydaly své tajemství

Expozice o autochromech v Husitském muzeu v Táboře, foto: autorka
0:00
/
0:00

Hlavním tématem dnes budou fotografie, či lépe řečeno autochromy, což jsou první barevné fotografie a také ateliér Šechtl a Voseček, který se podílí na jejich digitalizaci.

Muzeum Šechtla a Vosečka v Táboře
Šechtl a Voseček je jeden z nejstarších kontinuálně pracující fotoateliérů. Od roku 1877 je spojen s městem Tábor. Historie ateliéru však sahá až do roku 1863. Tehdy Ignác Schächtl zanechal kariéry písaře v Praze a odešel do Kladna vyučit se fotografickému řemeslu. Ve svých 36 letech se usadil v Táboře a otevřel fotografický ateliér. Podle rodinné legendy v den narození svého syna Josefa potkal v hospodě obchodního cestujícího Jana Vosečka, který se stal jeho pomocníkem a později i společníkem firmy.

"Autochrom je jedna z technik barevné fotografie. Autory jsou bratři Lumiérové. Ty známe jako vynálezce kinematografu. Říkali: kinematograf, to je taková legrace, ale autochrom, barevná fotka, to je to, čím jsme ohromili svět. Před první světovou válkou produkce těch autochromů byla neuvěřitelná, 6 tisíc destiček,"

uvedla Klára Smolíková z Husitského muzea v Táboře. Komerční výroba autochomů byla zahájena roku 1907. Autochrom je vlastně deska, která se skládá z barevné mozaiky složené z mikroskopických zrníček bramborového škrobu. Ty jsou obarveny na tři základní barvy. Fialovo-modrou, zelenou a oranžovo-červenou. Nad touto vrstvou je černobílá fotografická emulze citlivá na všechny složky světla.

"Ten autochrom je technicky jednoduchý a má spoustu specifik. Má ohromné množství detailů ve stínech, což třeba dnešní digitální kamery, ani barevné filmy nemají,"

dodal Karel Hubička z rodiny Šechtlů. V ateliéru se dochovalo na 10 tisíc skleněných negativů. A malé fotografické muzeum pracuje na jejich digitalizaci. Nechybí ani autochromy. Slavná je například fotografie Josefa Jindřicha Šechtla, zachycující Edvarda Beneše s chotí. Když chtěl Karel Hubička v roce 2007 uspořádat výstavu stého výročí autochromu, oslovil zahraniční sběratele. A setkal se i s jedním z největších Markem Jacobsem z USA, který autochromy sbírá už desítky let.

Expozice o autochromech v Husitském muzeu v Táboře,  foto: autorka
"Honza Hubička z rodiny Šechtlů se s tímto sběratelem úplně náhodou dostal do kontaktu, když dělal výstavu tříbarevné fotografie a zjistil, že ne National Geographic a jeho archív, ale jakýsi Mark Jacobs má autochromy, které je ochoten zapůjčit, digitalizovat a pak znovu vytisknout. Tyhle autochromy opravdu nikdo neviděl. Prohlížely se tak, že se ty skleněné destičky jako diáčky promítaly. Ta barevnost je nádherná,"

uvedla Klára Smolíková z Husitského muzea, kde byly autochromy vystaveny. V gotických sálech radnice tak návštěvníci viděli krajiny, pierota, francouzské uličky i modelky.

"Ta modelka musí opravdu 20 minut nehybně stát, takže je vidět, jak má orosené zrcadlo, jak stála a dýchala. Skládáním tří barevných filtrů vznikne velmi pěkná tělová barva. Teoretička autochromů dokonce napsala, že si myslí, že se někde najde nějaká sbírka erotických, možná i pornografických autochromů, nicméně nenašly se."

Digitalizované fotografie pocházejí právě ze sbírky Marka Jacobse. Díky Janu Hubičkovi a táborskému ateliéru Šechtl a Voseček vydaly tak autochromy z jedné významné sbírky svá tajemství.