Skauti to ve svých začátcích neměli vůbec lehké

Český skauting letos slaví 100 let a je tedy už dost starý na to, aby si zasloužil svou vlastní publikaci. A ne jen tak ledajakou, ale pořádnou. Má 250 stránek velkého formátu, obsahuje 800 fotografií a kreseb a připomíná, že to první skauti pod vedením Antonína Benjamina Svojsíka neměli vůbec jednoduché. Pohlíželo se na ně tehdy podobně jako na punkery na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

Před sto lety třeba nepřipadalo v úvahu, aby kluci hráli u školy fotbal. Natož pak tábořili ve volné přírodě, jak potvrzuje editor knihy Skautské století Roman Šantora:

"Táboření bylo něco, o čem se tehdy říkalo, že patří jen cikánům a nikomu jinému. A najednou začali skauti chodit do přírody a tábořit. Takže to byla doba, která těmto věcem vůbec nepřála. Na druhou stranu to byla doba, která se přímo trefila do tužeb těch mladých lidí a dětí, protože oni tehdy začali mít určitý podíl volného času, což do té doby příliš nebylo, a hledali, jak ho využít."

Za jakési narozeniny českého skautingu přitom považujeme rok 1912, kdy se uskutečnil vůbec první skautský tábor.

Antonín Benjamin Svojsík

"Bylo to kousek od Lipnice nad Sázavou, kde šest týdnů skauti tábořili a zkoušeli, jaké to vlastně je na táboře žít. To byl vlastně vůbec první tábor v Čechách. To znamená, že jestli dneska mluvíme o tom, že téměř každé dítě prošlo nějakou formou tábora, i když za komunismu často mnoho zdeformovanou, tak ty počátky toho byly právě v roce 1912."

Tábora se zúčastnilo asi 15 kluků ve věku od 11 do 18 let z různých měst a společenských vrstev. Pod vedením Svojsíka vyrazili z Prahy na Vysočinu pěšky a cestou se střídali v tažení dvoukoláku vážícího s nákladem 300 kilo. Tedy pořádnou zátěží, která dala zabrat i silným klukům. V samotných začátcích českého skautingu ale nechyběly ani holky.

Pravděpodobně první dívka, která začala skautovat, byla dcera Rösslera-Ořovského Máša, protože Rössler-Ořovský, který je známý jako zakladatel olympijského hnutí v Čechách a zakladatel mnoha sportů (do Čech přinesl lyžování a další sporty), tak se významně podílel na vzniku skautingu a především vodního skautingu, protože byl nadšený vodák. A právě jeho děti, z nichž jedna byla dcera Máša, s ním od roku 1912 jezdili na skautské výpravy.

No a když už mluvíme o prvních skautkách a skautech, nesmíme vynechat ani toho vůbec nejslavnějšího, který dostal přezdívku Jestřáb. Nebyl jím nikdo jiný než Jaroslav Foglar, nejčtenější český spisovatel od druhé světové války. Foglar si jako kluk skautování příliš neužil. Ve třinácti letech mu ho maminka zakázala, protože se nachladil při prodávání junáckých losů. O několik let později se ale vrátil a převzal vedení proslulého druhého pražského oddílu. Z jeho čela se stáhl až v roce 1987, tedy ve svých osmdesáti letech. Těch dlouhých šedesát let jeho vůdcovství zanechalo v českém skautingu pořádně hlubokou stopu. Třeba ve formě bobříků.

"To je vlastně příklad toho, jak Jaroslav Foglar dokázal určité věci, které skauting měl v sobě, přetavit pro neskauty. Skauting měl odborné zkoušky. Při odborkách si mohly děti různé řemesla a zajímavé koníčky plnit formou zkoušky a tu potom nosit na kroji. A vlastně z toho vznikl princip bobříků, kdy podobné zkoušky Jaroslav Foglar předal prostřednictvím zkoušky Hoši od Bobří řeky veškeré mládeži. "

Říká editor knihy Skautské století Roman Šantora. Foglar navíc dokázal ještě jednu věc, kterou Svojsík a jeho první následovníci nikdy příliš neuměli: dodal skautingu legendu. Díky Foglarovi se tak dnes hrají celotáborové hry, z nichž tou první a vůbec nejznámější byl Alvarez. Toto celoroční dobrodružné putování za zlatem Aztéků, který Foglar nejprve sehrál se svým oddílem ve válečném roce 1942 a poté popsal v románu Devadesátka pokračuje.