Dostavba Temelína je šance pro české firmy
Příští rok se rozhodne o vítězi největší energetické zakázky v Česku. Dostavba dvou bloků Temelína spolkne podle některých odhadů až 200 miliard korun. Má být hotova nejpozději v roce 2025. Ve hře jsou tři velké společnosti, které mohou zakázku získat. Velké šance při dostavbě Temelína se ale otevírá pro české firmy. Ty by fungovaly převážně jako dodavatelé.
"Je klíčové pro akcionáře - tedy stát - aby při dostavbě třetího a čtvrtého bloku Temelína byl podíl českého průmyslu co nejvyšší, Jelikož to není součástí zadávací dokumentace a z hlediska evropského práva pravděpodobně být nemůže, přejeme si, aby už teď spolupracovali potenciální dodavatelé, přejeme si, aby jejich podíl byl co nejvyšší. Přejeme si, aby spolupracovali dlouhodobě s dodavateli nejen na dostavbě elektrárny, ale svými schopnostmi všude ve světě."
Většina firem, se kterými Areva podepsala dohody o budoucí spolupráci, se orientují na strojírenství. Sama francouzská společnost už prohlásila, že až 70 procent prací bude nabídnuto českým strojírenským podnikům. Jedná se hlavně o dodávky technického zařízení. Milan Urban dodává, že české firmy se umí v jaderném průmyslu pohybovat."Umíme všechno, co se týká jaderné energetiky, včetně toho nejdůležitějšího - jaderného reaktoru.Můžeme se samozřejmě bavit o řídících systémech a tak dále, ale v zásadě si myslím, že kdyby byl český průmysl využit maximálně, tak se na dostavbě může podílet 80 procenty objemu."
Účast českých firem nelze ale vynucovat přímo. V rámci výběrového řízení se totiž nedá zaručit, že firmy budou preferovat české dodavatele. Mohou to tak udělat jen z vlastní vůle. Ve prospěch českých subdodavatelů hovoří geografická vzdálenost, levná pracovní síla i technické zkušenosti. Velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti v Bruselu Václav Bartuška říká, že vláda přesvědčuje firmy o tom, že čeští dodavatelé jsou kvalitní.
"Říkáme všem třem uchazečům, že očekáváme podíl českých firem na dostavbě Temelína. Jsme v takové právní pasti, protože podle zákonů nemůžeme preferovat konkrétní dodavatele z jedné země Evropské unie. To není možné. Na druhou stranu každá země na světě dělá kroky, aby ochránila svůj vlastní průmysl, případně ho podpořila. Aby podpořila vzdělání ve své zemi a transfer know-how do své země. Na tom nevidím nic špatného."Stejný krok jako francouzská Areva - tedy podepsání předběžné dohody o spolupráci s českými firmami - udělali i dva další zájemci. Rosatom, jehož součástí je Atomstrojexport, podepsal několik smluv loni. Byly mezi nimi také Vítkovice nebo stavební firma Hochtief. Další firmy podepsaly smlouvy o budoucí spolupráci také s americkou společností Westinghouse.
"Ve stavební části předpokládám podíl českých firem s naprostou jistotou. V té strojírenské a jaderné části je logické, že velká část českých firem je schopna nabídnout kvalitu, slušnou cenu a navíc znalost prostředí, českých norem. Měli by to být logičtí subdodavatelé pro toho finálního dodavatele."
Mít kvalitní firmy také ale znamená mít zkušené a dobře proškolené odborníky. Těmi se Česko mohlo vždy pyšnit. V poslední době se ale začíná hovořit o vzdělávání jako o problému. Řada dnešních vysokoškolských studentů má zájem o úplně jiné obory, než je jaderná fyzika nebo stavební fakulta. Odráží se to hlavně v počtu budoucích odborníků.
„On je to problém celé Evropy, potažmo západního světa. My jsme na tom ještě dobře. Ale podíl těchto studií - jak se říká "science engineering," čili vědy a technické obory - klesá vytrvale posledních 40let všude na Západě. Je prostě snazší a společensky prestižnější být právníkem nebo ekonomem, než strojařem. Ten problém máme samozřejmě dneska i my. Když se podíváte na počet absolventů technických oborů, strojárny, stavební fakulty a jaderné fakulty, tak dnes v klíčových oblastech, které jsou pro atom důležité, jsou v řádu jednotlivců. Před 20 lety to byly desítky lidí ročně."
Od českých odborníků a firem ale v závěru přejdeme do situace v Evropské unii. Česko totiž v ní představuje určitou výjimku. Jsme totiž jednou z mála zemí, která chce vybudovat další jaderné zdroje, a to i pro vývoz. Původní ambiciózní plán státní energetické koncepce předpokládal výrobu téměř veškeré elektřiny z jádra. Byl sice přepracován, ale prim bude jaderná energetika v Česku hrát i nadále a dostavba Temelína pravděpodobně proběhne.
"Reálně se dnes v Evropě staví ve dvou zemích Evropské unie dva nové reaktory - jeden ve Finsku a jeden ve Francii. Na Slovensku se dokončují dva reaktory z 80. let, to jsou Mochovce 3 a 4. Dál jsou reálně dvě země Unie, které jsou blízko tomu, že začnou se stavbou nových reaktorů. Je to Velká Británie a ČR. Pak je skupina dalších zemí, které deklarují zájem se do toho pustit, občas říkají data, která jsou hodně optimistická, možná až příliš. Reálně je to ale opravdu případ dvou zemí - Británie a České republiky."
Peníze na dostavbu Temelína by energetická polostátní společnost ČEZ měla najít sama. Podle státu se jedná o prioritní energetickou zakázku. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba v únoru ale také potvrdil, že Česko prodlouží provoz jaderné elektrárny Dukovany, a to nejméně do roku 2025. Podle energetického velvyslance Václava Bartušky je ale důležitější dostavět Temelín.
"Myslím, že první úkol je zajistit, aby Dukovany fungovaly i dál po roce 2015 až 2017, kdy doběhne základní životnost čtyř bloků. V další fázi je možné postavit ještě pátý blok na Dukovanech. Nicméně říkám otevřeně, že považuji Temelín 3 a 4 za tak velký úkol, že mi přijde rozumnější udělat jeden úkol pořádně, než dva napůl."