České centrum v Paříži
Výstavy a koncerty českých umělců, promítání českých filmů, přednášky o naší historii a kultuře - to vše probíhá v prostorách Českého centra v Paříži. Samotný dům v Rue Bonaparte přitom hrál důležitou roli v české historii. V r. 1916, za první světové války, zde sídlili Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš. Právě zde se chystal i vznik budoucího samostatného Československa. Jaké jsou současné ambice a cíle Českého centra, na to se Milena Štráfeldová zeptala jeho dnešního ředitele Martina Bonharda:
"Já jsem vlastně nastupoval do funkce ředitele Českého centra s tím, že je naším úkolem prezentovat novou Českou republiku, po roce 1989. Někomu se může zdát, že jsme šli projektově do určitých extrémů. V r. 2009 jsme například měli streetartový projekt. Pozvali jsme pět českých a pět francouzských streetartových umělců, otevřeli jsme jim dveře, ukázali jim zdi a řekli, ať si s tím nějak poradí. A oni si s tím nějak poradili. K tomu jsme měli hip-hopový koncert. Takže my se skutečně snažíme jít všemi směry, které nám jsou k dispozici. Ten záměr je dost jednoduchý. Konkrétně ve Francii se toho o České republice moc neví. Zejména mladší generace. My jsme pro ně obskurní země někde daleko na východě. Lidi možná vědí, kde je Praha nebo že existuje Praha. Pak si už ale nejsou jistí, jestli jsme ve střední Evropě, nebo jestli se náhodou nenacházíme někde u Chorvatska. A já si myslím, že naším úkolem je ukázat Francouzům, že jsme normální evropský stát, člen Evropské unie, člen schengenského prostoru, kde jsou úplně stejné trendy jako ve Francii. A jakými jinými projekty, než právě takovými, je o tom přesvědčit?"
Existuje ještě pod vaší střechou Česká škola bez hranic?
"Ano. Česká škola bez hranic dále funguje. Škola je nezávislá instituce nebo asociace podle francouzského zákona, která umožňuje dětem z dvojjazyčných rodin od velice brzkého věku výuku češtiny, ale i vlastivědy a historie České republiky. Respektive Československa, ta propojenost tam stále je. A je to úžasná věc, kterou samozřejmě rádi podporujeme. A když tam jsem například v sobotu nebo ve středu odpoledne, kdy probíhá výuka, tak jsem mírně nervózní, protože děti tam lítají po schodech a kolem toho umění. Pokaždé se bojím, že něco rozbijí. Ale škola probíhá dál a myslím, že je velice, velice důležitá."
"To je poměrně složitá záležitost. Já jsem zastánce toho, jako ostatně i mí kolegové a nadřízení z Ústředí Českých center, že my nejsme primárně pro krajanskou komunitu. My jsme pro mezinárodní veřejnost. Konkrétně v případě pařížského Českého centra jsme tu pro francouzské publikum. Kontakt s krajanskými spolky samozřejmě neodmítáme, ale ani ho nijak výrazně aktivně nevyhledáváme. Já samozřejmě zástupce Sokola znám, velice rád je vidím, oni chodí často na naše akce, ale není to tak, že bychom tu byli primárně pro ně. Když ale přijdou s nějakým nápadem, tak se ho snažíme podpořit. Nebo když máme my nějaký nápad, oslovíme je. A ve většině případů ta spolupráce funguje velice dobře."
A poslední otázka: jak těžce na vás dolehly škrty posledních měsíců? Další se chystají...
"Škrty bereme na vědomí..."
Diplomatická odpověď...
"Já si myslím, že co se týká Českého centra Paříž, jsou škrty ještě mírné a zvládnutelné. Při rozdělování prostředků se přeci jenom ze strany našeho ústředí bere velice citlivě ohled na potřeby jednotlivých center. Já si za Paříž nestěžuji. Přiznávám, že moje práce teď je samozřejmě v tom, sehnat finance mimo rozpočet. Našemu ústředí se dále podařilo navázat spolupráci se společností Staropramen, která je teď naším generálním partnerem. Takže my se snažíme si s tou situací nějak poradit. A zatím to jde."
Detailní program Českého centra v Paříži je na internetové adrese paris.czechcentres.cz. Dočteme se tu ale také, že tuto neděli proběhne v pařížské katedrále Notre Dame mše za nedávno zemřelého exprezidenta Václava Havla nebo že čeští Sokolové v Paříži chystají na 3. března svůj proslulý tradiční ples.
