Pražská bydliště Antonína Dvořáka a jejich vliv
Antonín Dvořák je český hudební klasik, autor například Slovanských tanců, slavného Stabat Mater nebo Novosvětské symfonie, z jejíchž motivů vychází už 75 let znělka naší stanice. Ale přestože jeho dílo bylo už probádáno všemi směry v předchozích generacích, dodnes se můžeme o Dvořákovi a jeho díle dozvídat nové informace a dokonce je pro nás objevují zahraniční badatelé. Jako například David Beveridge. Tento americký muzikolog žije 18 let v Praze a v létě zde vyslovil přednášku na téma "Kde žil, jak žil a jaký byl Antonín Dvořák".
"O tom bych samozřejmě mohl mluvit dlouho, mně ten úkol zadal britský časopis Czech Music, který si přál vědět něco o tom, kde Dvořák v Praze bydlel. To se zdá být jednoduché téma, které musí být probádané..."
Jen na upřesnění, co je to časopis Czech Music?
"Vydává ho britská společnosti The Dvorak Society, která se věnuje všeobecně české hudbě, ne jen Dvořákovi."
A ti vás tedy oslovili...
"Ano. Vlastně já jsem dávno publikoval článek v Hudební vědě o Dvořákových bydlištích v mládí. A redaktor toho britského časopisu mě požádal, jestli bych jim neposkytl anglickou verzi toho článku. To jsem udělal. Pak mě požádal o pokračování do Dvořákovy dospělosti a na tom jsem pracoval teď."
Co konkrétně jste zjišťoval?
"Člověk se diví, kolik se toho neví nebo kolik je nepřesných informací. Já jsem například zjistil, že byt na Senovážném náměstí, kde Dvořák složil první dvě symfonie, první cellový koncert a poměrně známé Písně cypřiše, byl v jiném domě, než se běžně uvádí. A je zajímavé, že budova, kde bydlel, ještě stojí, zatímco budova, kde jsme mysleli, že bydlel, byla dávno zbořena. Jinak v domě v Žitné ulici, kde bydlel nejdéle, tam byla situace velmi složitá a postupně jsem dospěl k závěru, že bydlel postupně ve čtyřech různých bytech v tom domě. A zajímavé taky bylo zjištění, v jakých podmínkách tam žil. Divil jsem se, že byly poměrně dost primitivní. že měl zřejmě vždy záchod na chodbě, i ke konci života, když byl slavný a asi by měl na něco lepšího, ale dával přednost tomu starému bytu a zůstal v něm. Koupelnu samozřejmě neměl žádnou, to tenkrát nebylo běžné. Mohl by mít byt s koupelnou, ale on nechtěl."Z jakých pramenů jste vycházel. Z korespondence?
"Z korespondence taky, ale tam toho moc není. Jsou různé vzpomínkové články od lidí, kteří třeba navštěvovali Dvořáka doma. Pokud se týče bydlišť samotných, nejvíc jsem zjistil v archivech. Studoval jsem staré plánky domů, kde bydlel, a v případě domu v Žitné ulici jsem studoval sčítání obyvatelstva. To bylo velmi zajímavé."To je první fáze, zjistit a popsat ta místa. Ale protože nás místa ovlivňují, co jste z nich zjistil o Dvořákovi? Jaká místa si vybíral a jak se promítala do jeho tvorby?
"Třeba když bydlel v ulici Na rybníčku, ta budova už nestojí, ale víme přesně, kde stála a její okolí se zas tak moc do dneška nezměnilo. Měl přímý výhled z okna na zvonici kostela sv. Štěpána. Měl ji na vzdálenost zhruba 40 metrů a přibližně v úrovni okna. Tak si myslím, že zvuk těch zvonů ho musel ovlivnit. A když si uvědomíme, že v době, kdy tu žil, mu zemřely první tři děti, tak ty zvony musely vždy ohlašovat jejich smrt. To na něj muselo působit..."
Zjišťoval jste, jestli jsou tam původní zvony?
"Je jeden původní zvon. Bývalo jich tam pět nebo šest, ale většinou byly zničeny během války. Ten který zůstal, byl asi největší, je to starý zvon z roku 1490 a dodnes zvoní. A já jsem si všiml v Dvořákových skladbách, které tady složil, některých míst, kde si myslím je slyšet vliv toho zvonu."
Prozradíte některé?"Jedno je v 5. symfonii f-dur, tam to je jasné, že jde o napodobení zvonu. Ale myslím, že ten zvon mohl ovlivnit i Stabat Mater. Není tam slyšet zvon ani tam není nic, co by znělo podobně jako zvon. Ale ten začátek s těmi opakovanými tóny fis, které se opakují znovu a znovu a jen v oktávách. To je přece vlastnost zvonu, jeden opakující se tón. A Stabat Mater složil právě tady..."
Jsou známa některá místa jeho života, ale která jsou podle vás nejvýznamnější?
"Nejvýznamnější by byl dům v Žitné ulici, tam strávil nevíc času. Na druhém místě by bylo Karlovo náměstí, kde žil taky dlouho a složil tam taky mnoho hudby. Ale to byla raná fáze jeho kariéry a ta hudba není moc známá."
Zajímala vás jako Američana taky americká etapa jeho života?
"Zajímá, to určitě, ale nevím, jestli mě zajímá víc, než ostatní etapy. Pro mě je Dvořák spíš celek, zajímá mě o něm všechno. Ale jako Američana žijícího v Čechách mě obzvlášť zajímá jedna věta, kterou napsal v dopise domů z Ameriky, kde popisoval své zážitky a způsob života místních lidí, kde mu všechno připadá úplně divné. A zakončil to větou, že v tom všem jde o zvyk. Tím myslel, že mu to připadá divné, protože na to není zvyklý. A já na to tak často myslím, když žiju v Čechách a tady jsou věci, na které já nejsem zvyklý. Ale vzpomenu si na tu větu od Dvořáka a hned se cítím líp."
Co vás přivedlo k zájmu o Antonína Dvořáka? A vůbec o českou hudbu..."Neřekl bych že se zajímám nějak celkově o českou hudbu. Na české hudbě mě nezajímá to, že je česká. Myslím, že národnost není to nejdůležitější. Pro mě je každý velký skladatel světový a Dvořák určitě taky. Dvořák ke mně promlouvá ne jako Čech, ale jako člověk. A kdy jsem se o Dvořáka začal zajímat? Byl jsem student na vysoké škole a Dvořák se hodně hrál už tenkrát v Americe v rozhlase. Díky tomu jsem slyšel v rozhlase docela hodně jeho hudby, ale když jsem se o něm chtěl něco dozvědět, tak jsem zjistil, že ho anglicky píšící hudební historikové dost zanedbali. Že tam byla velká mezera. Tak jsem se rozhodl tu mezeru vyplnit..."
Příspěvek jsme poprvé vysílali 22. června 2012, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.