Národní galerie vystavuje díla jubilanta Joži Uprky

Záplava jasných barev, červená, žlutá, modrá ... To je první dojem z výstavy, která v těchto dnech probíhá ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Národní galerie tu k 150. výročí narození uspořádala retrospektivní výstavu známého malíře Slovácka Joži Uprky. Po desetiletích, kdy byl považován spíše za regionálního malíře a veřejnost na něj zapomínala, odborníci přicházejí s tím, že Uprka je velkým Evropanem

Joža Uprka, foto: Česká televize

"Uprka poté, co jsme ho zbavili nánosu krojů, se může charakterizovat jako velmi dobrý kolorista a kreslíř. Autor, který dokázal jedinečným způsobem zachytit atmosféru rodného Slovácka, které velmi důkladně znal, miloval, a to všechno v jeho malbách najdeme. Běžný život, slavnosti, víru, je tam ten prožitek. Jak říkají dobové historky, Uprka chvilku maloval třeba sekáče na louce, pak vzal kosu a šel s nimi tu louku kosit. Toto propojení s objekty i subjekty, s náměty jeho maleb tam cítíme. Autenticita v jeho obrazech je úžasná a myslím, že je důležitá i pro současného diváka,"

vysvětluje kurátorka výstavy Helena Musilová. Uprka měl ke Slovácku velmi blízko. Narodil se v r. 1861 v Kněždubu v selské rodině. Jeho otec se přitom věnoval i malbě, pro nadaného syna měl proto pochopení. Uprka studoval na pražské Akademii výtvarných umění a později i v Mnichově, kde s dalšími studenty z Čech založil spolek Škréta. Patřili k němu například Alfons Mucha, Antonín Slavíček nebo Luděk Marold. V r. 1888 se Uprka vrátil na Slovácko. Vytvořil tu zcela svébytný malířský styl:

"Po něm to pražské a mnichovské školení steklo, jako by se ho nedotklo. Jeho cesta k barevné skvrně, vlastně k tomu jeho autentickému malířskému vyjádření, je velmi původní. Takže my ho můžeme dosadit ke Courbetovi. Můžeme říct, že je tam určitá analogie s Gauginem v hledání původní kultury a čistého prožitku. Na druhou stranu není to takový ten klasický vliv, že by se k někomu odkazoval nebo někoho napodoboval."

Velkou inspirací pro Uprku byla jeho cesta do Paříže, kde strávil celkem dva roky. Studoval tu staré mistry, seznámil se ale i se soudobým uměním. Vliv na něj měli hlavně impresionisté.

"Cesta do Paříže byla klíčová v tom, že si uvědomil, že ač není jeho dílo v Čechách přijímáno, je aktuální v tom, co vidí kolem sebe. Ty podobnosti tam jsou, tudíž má smysl pokračovat v takto nastoupené cestě. A jak to taky často v Čechách bývá, poté, co byl v Paříži oceněn na pařížském výtvarném Salonu za obraz Pouť u sv. Antonínka, nadšené kritiky, které se v Paříži objevily, mu otevřely i uznání a ocenění v Čechách. Takže díky Paříži získal ocenění i na domácí scéně."

Dušičky

Největší část svého životního díla vytvořil Uprka na rodném Slovácku. Sem za ním přijížděla i řada významných osobností, Leoš Janáček, bratři Mrštíkové, malíři Zdenka Braunerová nebo Hanuš Schweiger. Roku 1902 za Uprkou do Hroznové Lhoty přijel i slavný francouzský sochař Auguste Rodin, byla to jeho jediná návštěva v Čechách. A na Slovácku měl Uprka i řadu následovníků:

"Na Moravě byl takovým guru, ikonou moravských malířů. Byl obrovským vzorem, mluví se i o jakési Uprkově malířské škole, kam patřil třeba Cyril Mandel, Frolek a další, kteří malovali podobné náměty a vlastně se inspirovali jeho tvorbou. Zároveň se velmi aktivně podílel na organizování výtvarného života na Moravě a Slovácku i v tom všeslovanském duchu. Takže jeho role, co se týče Moravy, byla opravdu velká. Patřil k nejdůležitějším postavám, které tam byly."

Kurátorka Helena Musilová přibližuje i způsob malířské práce Joži Uprky na Slovácku:

Malíř na vsi

"Jezdil s přenosným malířským ateliérem, což je taková větší bedna. Dokonce tady máme úplně úvodní obraz Malíř na vsi, kde právě má malíř cestovní malířskou výbavu. Je to takový autoportrét. S tímto ateliérem cestoval po vesnicích a zaznamenával si, co viděl. Zároveň za ním jezdili jeho známí, oblečení do slavnostních krojů, a stáli mu modelem, protože zachytit velký slavnostní kroj během několika vteřin není možné. Zároveň se nám podařilo v jeho pozůstalosti dohledat několik fotografií krojů a krojových slavností. Takže víme, že byl poměrně progresivní v tom, že používal fotografie jako podkladový nebo přípravný materiál."

Joža Uprka maloval po celý život vlastně jedno a totéž, venkovany při práci i slavnostech, jednotlivce i celé velké skupiny krojovaných postav. Přesto se jeho styl během let měnil:

Joža Uprka

"Po studiích, po r. 1890, se opravdu soustředil na jakousi uměleckou rovinu, kdy se snažil shrnout své uvažování o médiu malby. O barvách, o koloritu a o tom, jak ho dostat do díla. Na druhou stranu, hlavně po první světové válce, kdy Moravské Slovácko, jak ho znal, postupně mizelo před očima, se velmi intenzívně vrhnul do takového z dnešního pohledu spíš popisnějšího zaznamenávání krojů, které je zase velmi ceněno národopisci."

Jak připomíná kurátorka Musilová, během své umělecké dráhy měl Uprka i mnoho úspěchů:

"Vystavoval během celého svého života na kolektivních výstavách v rámci sdružení výtvarných umělců, ale měl samozřejmě celou řadu vlastních výstav v Praze, v Brně, v Hodoníně, ve Vídni... Zmiňuje se, že na vrcholu jeho tvůrčího období v 10. a 20. letech byl i velmi kupován. Za jeden obraz, který prodal za tehdejších sto tisíc korun, si koupil zámek na Slovensku, kam se poté odstěhoval. Takže ho můžeme považovat i za ekonomicky úspěšného."

Přestože Uprka neopustil svůj region a byl dlouho považován za v podstatě lokálního malíře, autoři výstavy zdůrazňují, že jeho dílo má evropský formát:

"Jeho tvorba je opravdu srovnatelná s tím, co se v jeho době v Evropě dělo. A nebylo by žádnou ostudou pro Uprku ani pro české a moravské malířství, pokud by se Uprkův obraz objevil třeba ve stále expozici v Louvru vedle jeho současníků. Druhým aspektem je jeho setrvání v regionu. Stal se naopak velmi důležitý pro pochopení vztahu regionu i periferií s centrem, který je velmi dynamický. To, že se člověk stáhne z pohledu vnějšího světa někam do regionu, ho naprosto neodstřihává. Jeho tvorba může být opravdu evropská, klíčová a může být takhle hodnocena třeba až v následujících desetiletích."

Výstava Joža Uprka, Evropan slováckého venkova potrvá ve Valdštejnské jízdárně v Praze do 22. ledna příštího roku.