Zemřel houslista Josef Suk, připomene ho pořad z archivu ČRo

V noci na čtvrtek zemřel v jednaosmdesáti letech houslový virtuos Josef Suk. Pravnuk Antonína Dvořáka a vnuk skladatele Josefa Suka patřil k nejvýznamnějším českým houslistům. Spolupracoval s řadou předních hudebních osobností a vystupoval po celém světě. Působil i jako pedagog. Připomeneme si ho z rozhlasového archivu, kdy byl v roku 1968 hostem pořadu Hudebníci o hudbě. A hned na začátku, po výčtu Sukových úspěchů, padla otázka na jeho "houslové začátky."

Josef Suk, foto: ČTK

"Pamatuji se, to mi mohlo být kolem pěti let, že dědeček jednou přijel do svého rodiště, do Křečovic, a přivezl malé dětské housle, tzv. půlky. Měl jsem z nich ohromnou radost a několik dní jsem je nedal z ruky. Ovšem spíše jsem si s nimi hrál, než abych se pokoušel něco konkrétního zahrát. Soustavně jsem se začal učit až rok po dědečkově smrti. Asi po roce jsem jednou zahrál Jaroslavu Kociánovi, který nás v Křečovicích často navštěvoval. Vzápětí na to bylo rozhodnuto, že budu k prof. Kociánovi pravidelně jezdit na hodiny. Za tři roky jsem pak měl s Jaroslavem Kociánem u klavíru, Kocián byl totiž také vynikající pianista a doprovazeč, svůj první koncert v Sedlčanech. A Kociánovým žákem jsem zůstal až do jeho smrti v r. 1950. Nehráli jsme mnoho etud, zato hodně Bacha, například jeho sólové sonáty, které jsem u Kociána nastudoval téměř všechny."

A ještě jednou přišla řeč na slavné předky Josefa Suka. Šlo o to, zda má k dílům Dvořáka a Suka blíže než k dílům ostatních autorů.

Josef Suk st.

"Tohle je otázka složitější. Skladatel Josef Suk zemřel, když mi bylo necelých šest let. Nikdy jsem ho neslyšel hrát a on pochopitelně nemohl mít na vytváření mých uměleckých zásad žádný přímý osobní vliv. Dědečkovi současníci a přátelé znali jeho názory mnohem lépe a blíže než já. Neslyšel jsem také žádnou z nejlepších interpretací Sukovy Fantazie, mezi nimiž jsem slýchal na první místo klást podání Ondříčkovo. Svůj přístup k interpretaci Suka a Dvořáka jsem tedy nijak nezdědil, musel jsem si ho vytvořit sám. Cítil jsem vždy odpovědnost o to větší, že šlo právě o mého děda a praděda. A říkám zcela upřímně, že teprve v posledních letech se mi daří interpretovat Sukovu Fantazii a Dvořákův koncert na pódiu bez té míry strachu z odpovědnosti, jaký může dokonce spontaneitě projevu i škodit. Suk a Dvořák je pro mne hudba nesmírně blízká, ale těžko by mohl kdo dávat mé interpretaci z příbuzenského titulu pečeť nějaké autentičnosti."

Housle považoval Suk za jeden z nejkrásnějších hudebních nástrojů. Jako žák Pražské konzervatoře cvičíval na housle až deset hodin denně. Jeho doménou byla klasická a romantická hudba (Mozart, Dvořák, Čajkovskij, Suk), hrál ale i méně frekventované autory, třeba Bélu Bartóka či Albana Berga. V posledních letech Josef Suk již nevystupoval, veřejnou koncertní dráhu ukončil v roce 2002.