Krása Nipponu - pořad Daniela Forró a jeho japonských přátel
Krása Nipponu, tak se jmenuje česko-japonský projekt, který se v těchto dnech představuje českým divákům. Jeho hlavním organizátorem je český hudební skladatel Daniel Forró, jemuž japonská kultura už před lety učarovala a promítla se i do jeho kompozic. V programu vystoupí tanečnice Kae Kurači a Hanaka Sasano, hráčka na japonský nástroj koto Tomoe Sasano a jako klavírista se představí Daniel Forró.
"Dobrý den..."
Pane Forró, vysvětlete, co českým divákům nabídnete a jaká je koncepce koncertů...
"Pokusím se být stručný. V první části večera zazní japonské lidové písně, pak skladby japonských autorů 20. století, kteří využívali prvky západní hudby a snažili se o syntézu japonské a západní hudby. A potom některé moje skladby, v nichž také usiluji o syntézu, a jdu na to naopak od západu... protože jsem vyrostl a studoval v západní hudební kultuře."
Mohl byste konkrétně jmenovat ty japonské umělce?
"Vybrali jsme učitele paní Sasano, skladatele Cutomu Sakamoto. Jméno Sakamoto je v Japonsku poměrně časté, možná posluchači znají Ryuiči Sakamota, to je popový a filmový muzikant. Ten kterého budeme uvádět, byl ale skladatel, který psal pro koto a žil ve 20. století. Snažil se evropské inspirace dostat do japonské hudby."Jak je v programu vyvážen ten mix tradice - současnost a Česko - Japonsko?
"My jsme ten koncert koncipovali tak, aby tam ve vyvážené podobě bylo obsaženo všechno, co jste jmenoval. České a moravské prvky jsou zastoupeny v melodice v mých skladbách. Nebo v harmonii. A kombinuji to s japonskou melodikou. Třeba ve skladbě Ukyio jsem využil dvě známé písně: nejznámější japonskou píseň Sakura, sakura a moravskou Ej, lásko, lásko! Ukyioe byly obrazy prchavého světa, které v éře Edo vytvářeli slavní malíři jako dřevoryty. Mě tam hodně zaujala pomíjivost věcí. Pomíjivost nálad a emocí, která je pro japonskou kulturu typická. A hledal jsem něco podobného i v české nebo moravské kultuře a historii a podařilo se mi najít písničku Ej, lásko, lásko, která je vlastně o tomtéž. O pomíjivosti vztahů a všech věcí na světě. A kupodivu jsem našel společné prvky i v melodice obou písní, čistě technicky. Ne jen ve filosofickém přístupu k životu. A dostal jsem se až na samý kořen hudby a pokusil, jsem se na této nejnižší rovině rytmu a melodiky společné prvky mezi japonskou a moravskou hudbou."
Součást vašeho programu je také část, která vychází z tradičního japonského umění kabuki. Mohla by paní Sasano vysvětlit, co tato část programu nabídne?"My jsme udělali pro druhou část programu hudebně taneční projekt. Je to příběh o Okuni no Okuni. To byla zpěvačka, tanečnice, umělkyně, která žila v době Shakespearově a považuje se za zakladatelku kabuki. naše paní libretistka, která to celé tančí, rozdvojila postavu izumo do dvou taněčnic. Jedna část Izumo byla tanečnice miko. To jsou v tradici šintó chrámové služebnice, které tančí pro rozptýlení bohů za doprovodu hudby gagaku. A druhá část osobnosti Izumo byla divoká, nespoutaná tanečnice, která začala kabuki. Důležitou složku tvoří hudba. To je ze záznamu moje elektronická hudba a živě k tomu hrajeme já na klavír a paní Sasano na koto."
Kdo dal podnět, aby se tato akce uskutečnila? Není úplně snadné přijet přes půl planety. Komu to stálo za to, kdo to financoval?"My si to všechno financujeme v podstatě sami. Samozřejmě nějaký honorář tam je, ale je minimální, všechno to děláme ze své iniciativy. Já jem moc rád, že jsem našel v Japonsku mezi umělci tak dobré přátele, kteří jsou ochotni tuto věc udělat. My totiž tuto věc vždycky spojujeme i s turistickou cestou. A to je ideální spojit práci se zábavou. Vezmeme vždycky skupinku deseti, dvaceti lidí a uděláme týdenní turné, kdy jim ukážeme krásy naší vlasti, je tu přece 12 památek Unesco! Takže jim rád jako průvodce představím svoji původní vlast a navíc uděláme sérii koncertů. A to je ideální spojení, kdy Japoncům ukážu Českou republiku a českým divákům nabídneme něco z Japonska..."