Korupci se stále daří
Česká republika si v letošním hodnocení míry korupce, které každý rok zveřejňuje mezinárodní organizace Transparency International, opět pohoršila. Mezi 178 hodnocenými zeměmi klesla z 52. na 53. místo. Tento výsledek je podle Transparency International vysvědčením pro minulé vlády Mirka Topolánka a Jana Fischera. Ze zemí Evropské unie patří Česko k nejhorším. Jaké jsou hlavní příčiny takového stavu a jak proti tomu bojovat?
Česko si letos v pomyslném žebříčku vysloužilo známku 4,6. Na stupnici od 0 do 10 přitom hodnocení blížící se nule znamená vyšší míru korupce, naopak čím je známka vyšší, tím je země méně zkorumpovaná. Loni jsme se v tomto hodnocení propadlo ze 45. na 52. místo, letos ještě o jedno níž. Zhoršení situace letos zaznamenala Transparency International také v Itálii, Spojených státech nebo Řecku. Označením nejméně zkorumpovaných zemí se mohou už tradičně pochlubit Dánsko či Nový Zéland, ale také například Singapur. A co je podle ředitele české pobočky Transparency International Davida Ondráčky na zveřejněné zprávě pro nás nejhorší?
„To, že Česká republika zase klesla, že se ten trend neobrací a naopak zhoršuje, protože nejde jenom o to, že jsme klesli o jedno místo, ale i na indexovém vyjádření to bylo 0,3, což patří mezi země, které klesly nejvíce, ukazuje, že Česká republika nedokáže zatím protikorupční politiku nastartovat pořádně. Faktem je, že za poslední rok a půl se na vládní úrovni nepřijalo žádné protikorupční opatření, že jsme tady měli permanentní předvolební kampaň. Mluví se o tom hodně, což má samozřejmě dopad i na to vnímání, n druhou stranu kdyby se o tom nemluvilo, kdyby média nepřinášela nové kauzy, tak to nevytvoří vůbec žádný tlak na politiky, aby přijali reformy. Podle mne jsme prostě poslední rok a půl problbli ve volbách, a výsledkem je to, že korupce se dále zhoršila. Ale ne ta drobná, administrativní, té si myslím ubývá, ale ta velká, kdy jde o propojení byznysu a politiky. Veřejné zakázky jsou nejčastější oblast, ale jde také o evropské fondy, o hlídání státních firem, jako je ČEZ, nebo některé oblasti v evropských fondech, které se masivně zneužívají."
S Davidem Ondráčkou v jistém smyslu souhlasí i člen Národní ekonomické rady vlády Lubomír Lízal:
„Já s tím souhlasím. Největší rozdíl je právě v tom vnímání. Já b\ch neřekl, že za poslední rok se situace nějakým způsobem výrazně změnila. Ty problémy tady byl i v minulosti, nicméně tím, že se o tom začalo mluvit, tím, že se to stalo dokonce i tématem volební kampaně, se to samozřejmě projevuje i na tom vnímání. Lidé si začínají více uvědomovat, že to je problém. A také je to vidět i na těch datech, která jsou za indexem, kde propad hodnocení je vidět zejména v odpovědích mezinárodních institucí, v žebříčku, ať už je to IND, nebo Světové ekonomické fórum. Je to založeno na zkušenostech manažerů, kteří odpovídají na otázku, jak to prostředí vnímají. A samozřejmě v okamžiku, kdy mají ať už svoje vlastní negativní zkušenosti z byznysu, nebo naopak vnímají to, že se z toho stal veřejný problém, tak se to okamžitě projeví i v tom, jakým způsobem oni reportují o tom prostředí zde."
Národní ekonomická rada vlády začátkem října navrhla 15 způsobů boje s korupcí, mimo jiné snížení limitu pro povinné vypisování veřejných výběrových řízení na jeden milion korun, zavedení elektronické aukce, čí cena jako jediné kritérium pro rozhodování u dopravních staveb. Lubomír Lízal si ale nemyslí, že by některé z oněch patnáctí doporučení bylo důležitější než jiné:
David Ondráčka sice vítá doporučení Národní ekonomické rady vlády, ale problém vidí někde jinde:
„To jsou jenom doporučení jednoho z poradních orgánů vlády. Hlavním problémem je, že protikorupční politika vlády dnes zatím de facto neexistuje, působí to velmi nekoordinovaně, působí to na mne jako hitparáda dobrých a dobře myšlených nápadů, ale zatím skutek utekl. Vláda zatím nepředložila reálně žádný harmonogram kroků, jak bude tyto nápady, které se mi osobně líbí, realizovat v praxi, a kdy se tedy něco změní. Já si myslím, že zakázky jsou zásadní oblast, a samozřejmě tlak na větší efektivitu a průhlednost je naprosto potřebný. Ale my jsme vypíchli dva body, které bych rád zdůraznil: Velmi nekvalitní a neefektivní práce protikorupční policie, protože podle nás to je stav neudržitelný. Policie odkládá naprostou většinu trestních oznámení, které směřují na korupci, hospodářskou kriminalitu. Ani je nezačíná prověřovat, což je mnohem zásadnější. To znamená, často je odkládá ad acta, ačkoliv ta trestí oznámení jsou tvrdě podložená důkazy. A když je takto odloží, tak je vlastně nemůže dozorovat ani státní zástupce. My žádáme ministra vnitra, aby nám poskytl analýzu efektivity speciálních protikorupčních útvarů, protože podle nás ta efektivita je velmi nízká."
Ministr vnitra Radek John si však od protikorupční policie hodně slibuje:
„Tam jde velmi o to, aby teď policisté převáděli, jak jsou úspěšní a efektivní. Já spoléhám na protikorupční policii, která v ‚komunálu' je úspěšná, a jde o to, aby sahala i do těch vyšších pater. Nastaveno to je, jsou nastaveny i odměny, je nastavena podpora pro boj proti korupci, což je priorita."
„Zavést konkrétní metodiku ve spolupráci se státním zastupitelstvím, kdy lze použít institut vyřízení trestního oznámení uložením ad acta. A druhá věc, pokud se má s korupcí bojovat, je třeba do speciálních útvarů natáhnout skutečné odborníky a právníky, protože policie většinu trestních oznámení korupce odkládá nikoliv proto, že není schopná najít důkazy, ale proto, že neumí pojmenovat trestný čin, který se stal a byl spáchán. To znamená, nepotřebujeme větší pravomoci v operativní oblasti, ale potřebujeme vícero právníků-odborníků."
