Voličský manuál

Letošek je v Česku rokem volebním. Po jarních volbách do Poslanecké sněmovny půjdeme k urnám opět v závěru tohoto týdne, v pátek a v sobotu. Tentokrát budeme vybírat své zastupitelé ve vedeních obcí a měst, a také třetinu osazenstva horní parlamentní komory - Senátu. V čem se jarní a podzimní volby liší především? O informace jsem požádal politologa Petra Justa.

Jarních parlamentních voleb se mohli na zastupitelských úřadech účastnit i Češi žijící v zahraničí. Jak je tomu v případě těchto podzimních voleb?

"V případě komunálních voleb bohužel neexistuji nic jako voličský průkaz, takže nejenom Češi v zahraničí, ale vlastně ani Češi, kteří pobývají v České republice a nezdržují se v době voleb v místě svého trvalého bydliště, volit nemohou. To je jistá nevýhoda. Na druhou stranu to zase nereaguje na skutečnost, že komunální volby jsou přece jenom velmi úzce spojené s danou lokalitou, konkrétní jednou lokalitou, konkrétní obcí, místem, a proto je tam volební právo omezeno pouze pro občany na daném území."

Ve volbách do Poslanecké sněmovny hrály hlavní roli politické strany. Nyní je tomu zřejmě trochu jinak.

Petr Just

"Politické strany sice zůstávají i v případě komunálních voleb hlavními hráči, zejména ve velkých městech, ale jsme samozřejmě svědky toho, že na malých obcích, v malých městech se do volebního boje zapojují i různá nezávislá uskupení, nebo přímo jednotliví nezávislí kandidáti, anebo různé koalice stran, které bychom třeba na celostátní úrovni nepředpokládali nebo hledali těžko. Na komunální úrovni ale přece jenom k sobě nacházejí cestu třeba daleko snadněji nebo lépe. Proto, když se podíváme po každých komunálních volbách například na výsledky, jak si stály jednotlivé subjekty, jednotliví kandidáti, kolik mají které strany zastupitelů a podobně, tak těmto číslům často vévodí právě nezávislí kandidáti nebo kandidáti, kteří byli na různých kandidátkách nezávislých uskupení, většinou působících pouze lokálně, v nějaké dané obci nebo regionu."

Doslova hitem jarních voleb do Poslanecké sněmovny byly tzv. preferenční hlasy, které umožňovaly voličům radikálně změnit pořadí na stranických kandidátkách. Mnozí „ostřílení" politici díky tomu doposlancovali. Mají voliči v těchto volbách v rukou podobnou zbraň?

"Vzhledem k tomu, že voliči dostávají kandidátky všech politických stran na jedné velké plachtě a zároveň volební systém jim umožňuje, aby hlasovali nejenom pro politickou stranu jako celek, ale třeba i pro jednotlivé kandidáty, tak tady v podstatě něco jako preferenční hlasy existuje. Nejsou to ty preferenční hlasy v pravém slova smyslu, jak je známe z voleb do Poslanecké sněmovny, kde volič si musí vybrat jednu kandidátku jedné politické strany, na které má možnost udělit až 4 preferenční hlasy. V těch komunálních volbách je to jedna velká plachta, kde jsou vedle sebe na jednom papíře všechny kandidátky všech kandidujících politických uskupení, a před každým kandidátem volič může napříč plachtou udělat tolik křížků, kolik se volí v jeho obci zastupitelů. Pokud si tedy představíme hypoteticky příklad obce, kde se bude volit třeba 25 zastupitelů, pak volič může udělat případně až 25 křížků před 25 různými lidmi, klidně z různých politických stran. To nejsou v pravém slova smyslu preferenční hlasy. Jsou to totiž vždycky v první řadě hlasy pro tu danou politickou stranu, kterou kandidát reprezentuje, ale v druhém sledu se pak tento křížek započítává jako jakýsi preferenční hlas i pro daného kandidáta."

V podzimních volbách dochází také k obměně jedné třetiny Senátu. Můžete tento princip trochu vysvětlit?

"Senát je instituce, která na rozdíl od Poslanecké sněmovny má zajišťovat nějakou kontinuitu, stabilitu. Proto není voleno všech 81 senátorů najednou, ale podobně, jako je tomu třeba ve Spojených státech amerických nebo v případě francouzského Senátu, je ta jednaosmdesátka našich senátorů rozdělena do tří kurii, bychom mohli říci. Jsou to tedy kurie časové, kdy sice mandát senátora trvá šest let, ale každé dva roky se vždy 27 křesel obměňuje, aby vždy zůstalo alespoň těch 54 senátorů aktivních v úřadě a Senát mohl plnit roli té stabilní pojistky pro případ, kdyby třeba i Poslanecká sněmovna byla rozpuštěná. 54 senátorů je dostatečně velké číslo na to, aby v případě nějaké krizové situace mohl zasedat a přijímat usnesení, a pouze těch 27 senátorů bylo v ten moment jaksi neobsazených. Těch 27 senátorů je voleno každé dva roky. Jsou voleni na základě dvoukolového většinového volebního systému. To znamená, že kandidáti, kteří vstupují do těchto voleb, aby byli zvoleni hned v prvním kole, musí získat nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů v daném volebním obvodu. Pokud žádný z kandidátů nezíská tuto většinu, což je častější případ, pak dva nejúspěšnější se o týden později utkají v jakémsi finále nebo rozstřelu, kde ten, kdo získá více hlasů, se stává senátorem."

Co se stane, když ve druhém kole oba dva kandidáti získají stejný počet hlasů?

"Tato situace se sice ještě nestala, je i velmi nepravděpodobné, že se stane, ale přesto náš volební systém s tím počítá a i Český statistický úřad je na tuto možnost připraven. V takovém případě dojde k tzv. losu. Ten los provádí počítač. Je to počítač, jehož software zajišťuje náhodné vygenerování jednoho z těch dvou jmen. Musí samozřejmě být zajištěno, aby šance, že počítač vybere každé z těch dvou jmen, byla naprosto totožná. Takže počítač náhodně vygeneruje jedno z těch dvou jmen a ten dotyčný se stane senátorem. Takže to je i taková kuriozitka, jak se třeba může člověk stát v České republice senátorem."