Pozapomenutý Pavel Nauman, autor utopie, detektivky i pohádek

Kdo byl Pavel Nauman? Patřil ke generaci meziválečné avantgardy, ale do literatury promluvil až za druhé světové války. A ačkoli psal i v pozdějších letech, nejznámější je dnes jeho debut - knížka autorských Pohádek o mašinkách, kterých si on sám cenil nejméně. Více o tomto pozapomenutém autorovi Vilém Faltýnek v rubrice Knihovnička Radia Praha.

Pavel Nauman ml., foto: Vilém Faltýnek

Naumanovo nejslavnější dílo vzniklo za války a vlastně náhodou. Jakou shodou okolností k tomu došlo? Pavel Nauman se dlouho k psaní neměl. Po studiích přírodovědy, zeměpisu, českých dějin a dějin umění na Universitě Karlově nejprve působil jako archivář v Jindřichově Hradci, později se psaní přiblížil jako novinář, když přispíval do Lidových novin články s tematikou památek. Od roku 1938 byl úředníkem v tiskovém odboru předsednictva vlády. Literární činnost zahájil až ve 40. letech. Rozsáhlou románovou ságu otevřel prvním dílem nazvaným Více zlého. Pohádky o mašinkách přitom vznikly jakoby mimochodem. Jsou těsně spojeny se spisovatelovým synem. Pavel Nauman mladší o svém otci říká...

"On byl kamarád se svým švagrem, který byl taky v památkové správě a jmenoval se Břetislav Štorm. Tamhle je jeho knížka, která vyšla za války, Dobrý rytíř. A on byl duchovní otec těchto pohádek. Protože já jsem v té době jako malý kluk měl spálu a nudil jsem se. Šest neděl v posteli, to tenkrát bylo tvrdé. No a strýc, to byl matčin bratr, tu zrovna byl a já ho mořil, aby mi řekl nějakou pohádku. On mi něco vyprávěl, ale já už si to nepamatuju, protože mi bylo tenkrát šest let. Ale otec se toho chytil, nejdřív mi to celé znovu vyprávěl a pak to i napsal. Pohádky o mašinkách vyšly knižně a byly jeho nejúspěšnějším dílem."

Pavel Nauman ml., foto: Vilém Faltýnek

Zatímco sága Více zlého a Nelze uniknout zapadly, Pohádky o mašinkách se do dnešních dní dočkaly 8 vydání. V roce 1967 vyšly po šesté, pak je až začátkem 90. let vydal soukromým nákladem autorův syn a v těchto týdnech se na trhu po skoro dvaceti letech objevují znovu. Vydalo je nakladatelství Paseka. Obě poslední vydání se drží původních ilustrací z roku 1942 od Kamila Lhotáka, Paseka ale využívá jen některé z nich.

Novou vlnu zájmu o Naumanovy pohádky potvrzuje například i četba, kterou připravil Český rozhlas pro své dětské posluchače.

Po druhé světové válce pracoval Pavel Nauman na ministerstvu lidové osvěty a ministerstvu školství a informací a přitom dál psal prózu pro dospělé. Ve dvojici próz z druhé poloviny 40. let, v antickém románu v dopisech Faon a v antiutopii z doby bronzové Zlatý věk, konfrontoval Nauman heroický, altruistický životní postoj se svůdcovstvím falešných proroků.

"Spisovatelé v jeho době se většinou živili nějakou úřednickou činností, to bylo běžné. On byl na mnoha ministerstvech, informací a školství, pak byl v ochraně přírody, napsal průkopnickou knížku o historických zahradách v Čechách a na Moravě."

Připomíná Pavel Nauman mladší odborné dílo svého otce. V padesátých letech byl zaměstnán v archivu Národního divadla v Praze a od 1952 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody. Po Zlatém věku z roku 1949 následovala několikaletá pauza, říká syn Pavel Nauman:

"Potom asi deset let nic nepsal, to bylo v těch nejhoších letech bolševismu, kdy byl v archivu Národního divadla, na různých ministerstvech a hlavně v památkové správě. Potom v 60. letech zase chytil druhý dech a napsal parafrázi antické tragédie, jmenuje se to Litice, ale moc se mu to nepovedlo."

To říkal on, že se mu to nepovedlo?

"Od té doby už to znovu nevyšlo a ani on už o tom nemluvil. Naopak docela se mu povedla detektivka Dlouhý stín času."

Pavel Nauman ml., foto: Vilém Faltýnek

Proč se Nauman nepřidržel úspěchu první knížky - Pohádek o mašinkách? Podle syna byl příliš vědecky založený. I psaní vnímal jako poznávání neznámého. Navíc byl roztěkaný příliš mnoha zájmy.

"Neměl obchodní talent. On byl opravdu takový teoretik, když si ověřil, že to umí, tak už se k tomu nevracel, protože měl tisíce jiných zájmů. V ochraně přírody například. On založil mnoho rezervací, třeba Voderadské bučiny, Karlické údolí, to všechno dělal táta. Takže neměl dost času, aby všechno vzládnul."

Pravda je, že Nauman se ještě jednou, v roce 1963, pokusil vstoupit do stejné řeky, když vydal dětskou knížku Příběh zajíce, ta ale stejnou popularitu jako Mašinky nezískala.

Nejlepší dílo podle Pavla Naumana mladšího?

"Jmenuje se to Cesty k svobodě. Byla to parafráze Sartrova románu, ale ve formě povídky. To bylo nejlepší, co za svůj život napsal."

O díle pozapomenutého spisovatele Pavla Naumana jsme hovořili s jeho synem, Pavlem Naumanem mladším.