Jezeří se návštěvníkům mění před očima

Zámek Jezeří patří k nejzajímavějším objektům Česka. Kdysi honosné sídlo rodu Lobkoviců ohrožovala těžba a řadu let chátral. V posledních desetiletích probíhá rekonstrukce a zámek se tak návštěvníkům mění před očima.

Jméno Jezeří vychází z německého překladu 'hrad vystupující z jezera'. Dnes nabízí poněkud netradiční výhled a to na povrchové hnědouhelné doly. I když stále probíhá rekonstrukce, došlo ke zpřístupnění zámku. Návštěvníci tak vidí, jak se jim mění před očima, říká kastelánka Hana Krejčová.

"Pro nás je příjemné, že se návštěvníci vrací, což je snaha většiny objektů. Řadu z nich navštíví člověk jednou, protože expozice je plus minus stejná. U nás každý rok můžete vidět něco jiného."

Například reprodukce obrazů v apartmá kněžny ukazují, jak to na zámku vypadalo v 19. století. Je tu zachycena zámecká jídelna nebo kulečníkový sál. Skutečnost je však jiná, uvedl průvodce Miroslav Přibyl. A než otevřel dveře, upozornil, že první, co uvidíme, bude míchačka na beton.

"Kulečníkový sál je zajímavý tím, že na stěnách jsou malby, které tam vůbec nepatří. To je napodobenina Maškarního sálu na zámku Český Krumlov a tady si to nakreslili v 80. letech Američané, když tu natáčeli horor Vytí vlkodlaků II."

I přes probíhající rekonstrukci se z Jezeří stal druhý nejnavštěvovanější zámek v Ústeckém kraji. Před ním jsou pouze Ploskovice. A to přes to, že je zámek jakoby odtržený a návštěvníkům tu zatím nenabízí patřičný komfort. Jezeří bylo totiž kvůli těžbě vymazáno z map.

"My jsme v roce 1996 začínali od nuly. V této sezóně přišlo 600 lidí, minulý rok už to bylo 15 tisíc. Letos toto číslo překonáme, protože už teď je to přes 13 tisíc a ještě nás čeká závěr sezóny. A to jsem zapomněla říct, každoročně děláme oživlá strašidla, to je poslední víkend v říjnu a tam nám chodí okolo 2 tisíc lidí, to je akce, která už je známá,"

dodala kastelánka Hana Krejčová. Mimochodem, nejznámějším strašidlem je duch mnicha Tobiáše. O tom jak zemřel, kolují dvě verze. První říká, že býval italským šlechticem, který při souboji o svou dívku zabil soupeře. Před jeho rodinou utekl až do Krušných hor a usadil se u Jezeří jako poustevník. Jeho nepřátelé ho však našli a ubodali. Podle druhé verze legendy byl Tobiáš místním mnichem a na protest proti popravám v kraji prý skočil z vysoké věže. Říká se, že tu zůstane do té doby, dokud nebezpečí, které zámku hrozí, nepomine. A tak možná po skončení jeho rekonstrukce konečně nalezne pokoj.

Historie Jezeří sahá až do 14. století. Posledními majiteli se stali v roce 1623 Lobkovicové, kteří zámek vlastnili absolutně nejdéle - až do druhé světové války. František Maxmilián tu založil Lobkovickou kapelu, která měla 22 členů. Pravděpodobně tu zaznělo i Haydnovo oratorium „ Stvoření světa". Jak uvedl Miroslav Přibyl, současná podoba Jezeří vznikla po druhém požáru.

"Po roce 1713 zámek získal charakteristický půdorys písmene H a je postaven ve stylu vrcholného baroka. Lobkovicové tady byli do války. Už při záběru Sudet v roce 1938 museli emigrovat do Anglie, kde byli po celou dobu světové války v exilu. Na zámek nastoupila nejprve Hitlerova osobní SS standarta. Ta zámek převzala v roce 1938. Německá armáda potom v průběhu války zámek využila jako zajatecký tábor, ale pouze pro prominentní spojenecké důstojníky. Po skončení druhé světové války se Lobkovicové vrátili do Československa. Ale ne nadlouho. Přišla změna politického režimu, nástup komunismu v moci, Lobkovicové o vše přišli, emigrovali tentokrát do Ameriky a na zámek nastoupili v roce 1949 naši vojáci - Československá lidová armáda."

Zámek tehdy převzala zhruba stočlenná posádka vojáků z Chomutova. Armáda tu však zůstala jen do roku 1955. To nejhorší ale zámek teprve čekalo.

"Už v té době se počítalo s tím, že se bude zámek bourat kvůli postupující povrchové těžbě hnědého uhlí. Takže zcela záměrně desítky let bylo vše ponecháno na pospas chátrání a rabování. Naštěstí k likvidaci nedošlo. Podařilo se po dlouhém boji v 80. letech pevně stanovit, že zámek zůstane stát a těžba se Jezeří bude muset vyhnout. Ještě za éry komunismu byly zahajovány první záchranné práce. Po revoluci přišla restituce, takže zámek zpět získali původní majitelé a to Lobkovicové z roudnické větve. Bohužel i přes jejich veškeré snahy se jim nepodařilo zajistit dostatek finančních prostředků na nákladnou obnovu. Jezeří státu prodali za symbolickou jednu korunu v roce 1996."

Prohlídkový okruh se stále vyvíjí a rozšiřuje. Začínalo se s jednou místností, dnes je hotových deset. Ve sklepích je expozice strašidel, najdete tu ukázku pivního a vinného sklípku, pokoj alchymisty i druhou největší výstavu zvířecích lebek v Čechách. Další část zámku je upravena pouze nahrubo, aby se tudy dalo procházet. Například z pokoje kněžny můžete jít přímo do zámecké zahrady. Kdysi se tu rozkládal jeden z největších parků ve střední Evropě.

"Zůstala pouze maličká část vrchní zahrady a nejspodnější část - tzv. zámecké arboretum. Teď je v podstatě mimo náš areál, je na hraně velkolomu. Je pro nás důležité, protože nám plní funkci takového ochranného stabilizačního pilíře."

Jak dodal Miroslav Přibyl, například před pěti lety došlo pod arboretem k velkému sesuvu půdy.