O radost z překlepů, o kterých jsme mluvili minule, se nás snaží připravit takzvané automatické spelery, česky bychom je nazvali nejspíše opravníky. Má je každý rozumný počítačový textový editor a jejich úkolem je označit neznámý tvar slova, v němž se může skrývat chyba. Ta se ale nezřídka skrývá právě ve speleru. Jde totiž o jakýsi slovník, který jemu neznámá slova označuje podle toho, jak velkou má sám slovní zásobu. A dlužno říci, že většina opravníků, s nimiž jsem se kdy setkal, nebyla zrovna příliš inteligentní. Jejich oblíbeným kouskem například je označit jako chybné slovo, které český mluvčí za den použije třicetkrát, a naopak za něj nabídnout patvar, ke kterému by se nehlásila ani čeština z dob Karla IV. Někdy to ale vynahradí svou vtipností. Když se například jednou rozhodl, že nezná slovo
„neoprenu", nabídl za něj
„neopřenu". Věta
„potápěl jsem se v neopřenu" pak samozřejmě vzbudí úsměv. Ještě lepší kousek se mu povedl, když nechtěl mít nic společného s názvem antidepresiva
Prozac. A tak lék, který má za úkol rozptýlit duševní mračna, případně nazval
Prozař. Americký prezident je pro něj zásadně
„baráček obava". Překlepy a přeřeknutí nejsou ale zdaleka jedinými rozkošemi, které český jazyk nabízí. Je ideálním nástrojem pro básníky, a to nejen pro ty vážné, ale i pro hračičky s verši. Emanuel Frynta, Karel Kryl, Zdeněk Svěrák, Karel Plíhal a mnozí další jsou mistry absolutních rýmů. Čeština umožňuje různé jazykolamy, kterými si redaktoři před natáčením pořadu o češtině pro krajany v zahraničí trénují mluvidla -
„drbu vrbu drbu vrbu" (zní to jak startování neposlušného auta)... Český jazyk nabízí jazykové hádanky, jako jsou rébusy nebo třeba skrývačky - slova skrytá do kombinace jiných slov. Má takzvaná apenepa, tedy slova, která se čtou pozpátku i zepředu stejně- například
„kajak",
„madam". Nebo třeba taková věta
„Jste s účesem spokojena?": vyslovíme-li ji pozpátku, přeneseme se až k vám, kdo nás posloucháte v Americe:
„Anejokops Mesečúsets". Čeština je zkrátka nejzábavnější jazyk na světě.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
