Sovětská okupace Československa vyhnala do exilu stovky vědců
V jihočeském Táboře končí 25. Světový kongres Československé společnosti pro vědy a umění. Jeden ze čtvrtečních panelů se věnoval i vědcům z AV ČR, kteří za totality odešli do exilu. V akademickém Ústavu pro soudobé dějiny vzniká jejich databáze. Ještě letos by měla vyjít kniha Sto českých vědců v exilu, která představí ty nejvýznamnější z nich. S řešitelkou tohoto úkolu doc. Soňou Štrbáňovou natáčela Milena Štráfeldová. Kdy vlastně začali vědci z Akademie utíkat?
Když říkáte vysoká exilová vlna, o jakých počtech exulantů mluvíme?
„Celkově jsme zatím spočetli asi 720 lidí. Představuje to asi pět procent pracovníků Akademie.“
Dá se i rozlišit, z jakých oborů odcházeli a zhruba v jakých počtech?
Čím si vysvětlujete tento rozdíl?
„Hlavní rozdíl je samozřejmě v tom, že Akademie věd zaznamenávala daleko víc vědeckých a odborných pracovníků z těchto oborů. A je zcela pochopitelné, že mnohem lépe se uplatnili lidé s přírodovědeckým vzděláním než s humanitním vzděláním.“
Můžete zmínit alespoň pár jmen vědců, které jste do databáze zařadili?
„Já bych například zmínila Josefa Michla, fyzikálního chemika, který žije v Americe. Je profesorem na University of Colorado a byl již několikrát navržen na Nobelovu cenu. Druhým vědcem je Jan Klein z německého Tübingenu, který patří k nejprominentnějším imunogenetikům. Ze starší generace stojí určitě za zmínku Antonín Svoboda, který byl průkopníkem v nových počítačových systémech a proslavil se tím, že vytvořil dva české automatické počítače SAPO a EPOS. Jeden v roce 1956 a druhý v letech 1962 – 65. A po své emigraci do Spojených států v r. 1964 se stal velmi významným vynálezcem i v USA.“
