Z krajanského tisku

Nový domov věnuje celou novinovou stranu Milovi Komínkovi, který v květnu zemřel v rodném Frýdku-Místku, necelé čtyři týdny před svými 84. narozeninami, které by slavil právě tuto neděli.

Milo Komínek, foto: redakce Post Bellum

Vzdušný akrobat, spisovatel, novinář, vězeň 8503, představitel K-231 i exilový aktivista, člověk. To byl podle Nového domova Milo Komínek. Od mládí měl blízko k umění i technice, k letadlům zvláště. V roce 1944 se zapojil do ozbrojeného protinacistického odboje, po válce působil jako parašutista, pilot, a jako vzdušný akrobat reprezentoval zemi na 121 leteckých dnech na čtyřech kontinentech. Založil také reklamní leteckou kancelář, po únoru 1948 ale byla zlikvidována, stejně tak komunisté zabavili Komínkovi pilotní diplom a dvě letadla. Při pokusu o útěk z Československa byl zraněn a při dalším pokusu dopaden a uvězněn. Po několika měsících ho vysvobodila amnestie, ale pouze na několik týdnů.

Okamžitě se totiž pustil do zakládání odbojové skupiny, která ale byla zrazena. Poté už strávil v komunistickém vězení nepřetržitých 17 let. I po tom všem, dokonce už jako invalida, opět předváděl vzdušnou akrobacii. V atmosféře jara 1968 ve Frýdku-Místku založil a vedl organizaci bývalých politických vězňů K-231, samotná okupace jej ale zastihla ve Vídni, kde už večer 22. srpna přednesl před 30 tisíci shromážděnými projev proti okupaci, přenášený televizí. Jeho otevřený protestní dopis generálnímu tajemníkovi OSN byl otištěn hlavními deníky ve Vídni a v Curychu. Komínkovi z bezpečnostních důvodů poskytlo azyl Švýcarsko, kde rovněž vystupoval jako letecký akrobat.

Milo Komínek, foto: redakce Post Bellum

Závěrem roku 1968 přesídlil do Kanady, pokračuje Nový domov. V Torontu založil propagační firmu, byl zvolen tajemníkem Sdružení bývalých čs. politických vězňů v exilu, začal tisknout exilový časopis MUKL. Později přebírá exilový týdeník Naše hlasy, jehož se na 20 let stává vydavatelem a šéfredaktorem. Ve vlastní tiskárně tiskne české, slovenské i cizojazyčné publikace, v torontském rádiu zakládá československý rozhlasový program, a nadále létá.

Nový domov vyjmenovává další aktivity, jimž se v exilu věnoval Milo Komínek, který se už v únoru 1990 natrvalo vrací do rodné země. A ani zde nelení. Pokračuje ve vydávání časopisů, publikuje přepracované vydání knihy I pod oblohou je peklo. Nový domov ji charakterizuje jako napínavé čtení s historickými fakty o komunistickém vězeňství, i svědectvím o útrapách a člověčenství lidí, režimem odsouzených k likvidaci.

---

Věra Sigalová, foto: www.jednota.hr

Jednota zase přináší životní příběh Věry Sigalové, která v daruvarské knihovně Franty Burina dobrovolnicky pracuje jako knihovnice. Právě ona se zasloužila o to, že byl celý knižný fond zaveden do počítače a na internetu nyní lze lehce zjistit, zda knihovna vlastní publikaci, která čtenáře zajímá.

Dcera české matky, pocházející z Unhoště, se narodila ve vsi u bosenského městečka Doboj, odkud zase pocházel její otec. Po II. světové válce se Věra s maminkou přestěhovala do Prahy, v Československu ukončila tři ročníky základní školy, v roce 1950 se vrátili do Daruvaru za otcem, propuštěným z vězení, kde byl pro údajnou sabotáž. Musela se znovu učit chorvatsky, a po dětství a raném mládí plném hudby a tance, nakonec v Sarajevu vystudovala chorvatštinu a němčinu.

Po návratu do Chorvatska se pět let věnovala učitelství v Končenicích, později využila svých jazykových znalostí jako překladatelka v podniku zahraničního obchodu, kde působila 27 let. I v Záhřebu se věnovala krajanské činnosti, právě zde připravovala i české rozhlasové vysílání. Důchodová léta, kromě jiných aktivit, nyní v nemalé míře věnuje knihovně, píše Jednota.