Letošní Pražské jaro představí světoznámé dirigenty i vycházející hvězdy
12. květen je tradičně spojen se zahájením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. A stejně je tomu i letos, kdy začíná už 65. ročník této naší nejvýznamnější hudební přehlídky. Dramaturgicky jej připravil Antonín Matzner a Milena Štráfeldová se ho zeptala na programové dominanty:
"Jsem strašně rád, že Praha má ještě jednou příležitost uvítat pětaosmdesátiletou dirigentskou legendu Pierra Bouleze, a to přímo s jeho někdejším Ensemble Intercontemporain, který založil. Nad to uslyšíme na tomto večeru jedno z jeho posledních velkých orchestrálních děl Sur Incises, které jsme jednak v Praze ještě nikdy neslyšeli, ale je to typické Boulezovo dílo "work in progress", které je neustále ve vývoji, takže vlastně každé jeho provedení je současně jakoby premiérou a originálem. A samozřejmě k mým osobním splněným přáním patří návštěva André Previna, kterého nejen uvidíme dirigovat Českou filharmonii, ale tentokrát ho také uslyšíme jako klavíristu, mozartovského interpreta. A nad to se nám na obou večerech představí jako skladatel. V Praze na Pražském jaru bude mít světovou premiéru jeho nová Sonáta pro klarinet a klavír a ve večeru s Českou filharmonií zazní skladba komponovaná kdysi pro vídeňské filharmoniky."
"Nelze jinak než jmenovat na prvním místě královnu houslí Annu-Sophii Mutter, ta přijíždí v krátké době vlastně už podruhé. A je to samozřejmě celá plejáda vynikajících pianistů: Garrick Ohlsson, Radu Lupu, určitě Oleg Maisenberg. Sluší se také vzpomenout i interprety z jiného břehu, a tady bych strašně rád jmenoval Anoushku Shankar, která se nám tentokráte vrací na pražskojarní pódium s tou nejautentičtější klasickou indickou hudbou a se svým vlastním ansámblem."
"Jednak je to české hudební mládí, kterému dáváme příležitost každoročně na matiné v Sále Bohuslava Martinů. Já bych přinejmenším rád jmenoval varhanici Kateřinu Chrobokovou, a sice proto, že příležitostí slyšet ji tady není tolik. Ona žije dílem v Belgii a dílem ve Francii a připravila velmi zajímavý program. A pak bych rád vyzdvihl pěvecký recitál basbarytonisty Adama Plachetky, což je jedna z těch "rising stars", vyloženě osobnost na vzestupu, neboť už v minulých ročnících ho ocenili na Salzburském festivalu. Takže si zasloužil dostat příležitost i doma, kde není nikdo prorokem. A nad to od nové sezóny nastupuje do stálého angažmá ve Vídeňské státní opeře."
