Kalendárium tentokrát připomene třeba založení pražského arcibiskupství nebo narození Egona Erwina Kische. Nejprve se ale přeneseme do květnové Prahy roku 1955.
"Vážení soudruzi a soudružky, drazí hosté! Ve znamení radostného prvního máje přistupujeme k provedení památného slavnostního aktu, který je spjat s oslavami dvacátého výročí osvobození Československé republiky hrdinnou sovětskou armádou. V měsíci prosinci roku 1949, když se náš lid chystal uctít 70. narozeniny soudruha Stalina, učinila československá vláda rozhodnutí, aby byl v Praze zbudován důstojný pomník na paměť sovětských osvoboditelů naší vlasti a na paměť vrchního velitele sovětských vojsk v létech Velké vlastenecké války, generalissima sovětského svazu a předsedy rady ministrů SSSR Josifa Vissarionoviče Stalina. Ústřední národní výbor hlavního města Prahy vděčně přijal toto rozhodnutí vlády a usnesl se určit prostranství Letenské pláně pro postavení pomníku generalissima Stalina. Pod záštitou nezapomenutelného prezidenta republiky a předsedy Komunistické strany Československa soudruha Klementa Gottwalda byly 21. prosince 1949 položeny k pomníku základní kameny, jež byly svezeny ze všech českých a slovenských krajů republiky a k nimž byl přiložen i kámen ze základů staroslavného Pražského hradu."
tuto řeč pronesl před 55 lety místopředseda tehdejší vlády Václav Kopecký. Jím vzývaný pomník byl na Letné odhalen doslova za pět minut dvanáct - už rok poté došlo na XX. sjezdu KSSS k "odhalení kultu osobnosti" Stalina. Obrovský pomník lidově zvaný "fronta na maso" stál na Letné nikoli na věky, jak bylo avizováno při jeho odhalení, ale jen sedm let. V Chruščovových dobách se už Stalin nad metropolí prostě nehodil.
Před 125 lety se v pražské židovské rodině narodil muž, který si svým pracovním nasazením a zápalem později vysloužil přezdívku "zuřivý reportér". Egon Erwin Kisch cestoval po celém světě, vyzkoušel mnohá povolání, psal novinové články, vycházely mu knihy. Autor Nanebevstoupení Tonky Šibenice nebo Pražského pitavalu zemřel v březnu roku 1948.
30. dubna 1344 povýšil papež Kliment VI. pražské biskupství na arcibiskupství, přestože se tak stalo ještě za vlády Jana Lucemburského, bývají zásluhy připisovány spíše jeho synu Karlovi IV.. Biskupství v Praze a Olomouci přestala být po letech podřízena Mohuči a českého krále nově mohl korunovat právě arcibiskup pražský. Tím prvním byl jmenován 28. pražský biskup Arnošt z Pardubic. Ve stejný den bylo také nově zřízeno biskupství ve východočeské Litomyšli, prvním biskupem se stal Jan, někdejší opat premonstráckého kláštera v Louce u Znojma.
