Český jezuita prožil téměř půl století v Japonsku

Více než čtyři desítky let prožil český jezuita Ludvík Armbruster v Japonsku. O jeho osudu, ale i o dalších Češích, s nimiž se v Japonsku setkal, uslyšíte v repríze rubriky Mileny Štráfeldové:

"Nejhorších v Japonsku bylo těch prvních pětadvacet let," tvrdí žertem Ludvík Armbruster. Šestasedmdesátiletý jezuitský kněz a misionář na svůj dlouholetý pobyt v Tokiu dnes už jen vzpomíná. Trvale žije v pražském sídle Tovaryšstva Ježíšova nedaleko Karlova náměstí. Pracovat v misii však chtěl už jako student:

"Já jsem si už v noviciátě na Velehradě umínil, že půjdu do misií. K jezuitům jsem vstoupil v roce 1947, po maturitě."

Ludvík Armbruster

Do Japonska se přitom vydal vlastně náhodou. Stejně tak mohl odejít do misií v Indii nebo v Latinské Americe. Cestu do Tokia mu na počátku 50. let, během studií v Římě, doporučil jeden japonský jezuita. Nežli se však Ludvík Armbruster dostal do Říma, měl za sebou jako mladý řeholník internaci v komunistickém Československu.

"Internováni jsme byli všichni 13. dubna. O půlnoci přijely policejní autobusy a odvezly nás,"

popisuje hromadné zatýkání řeholníků a řádových sester v roce 1950. Většina z nich pak ve vězení strávila dlouhá léta. Ludvík Armbruster měl štěstí - díky tomu, že si jeho dědeček "zapomněl" v roce 1918 vybavit československé občanství, byl on sám jako rakouský občan propuštěn na svobodu už po několika týdnech a mohl odejít studovat do Itálie. V roce 1952 se pak vydal do Japonska.

Ludvík Armbruster

"První dojmy byly zdrcující, poněvadž Japonsko bylo rozbombardované. Když jsme vystoupili z lodi v Jokohamě, čekal na nás s džípem kolega z misie. Jeli jsme a drncali se po silnici, po levé i pravé straně byly buď rozbořené domy nebo nějaké chýše z plechu, nikde nebylo vidět kousek přírody. Tak jsem si myslel: kam jsem se to dostal?"

V Japonsku tehdy žilo kolem tří set tisíc křesťanů. I dnes se ve stodvacetimilionovém Japonsku ke křesťanství hlásí nanejvýš milion lidí. Nejstarší kontakty se západní civilizací se přitom datují z poloviny 16. století a už tehdy v Japonsku působila misie. Pak ale bylo křesťanství ze dne na den zakázáno a křesťany příštích tři sta let čekalo tvrdé pronásledování. Japonsko se znovu začalo světu otevírat až v polovině 19. století. Do země se postupně vraceli i jezuitští misionáři a v roce 1913 byla v Tokiu otevřena Katolická univerzita:

Univerzita Sophia v Japonsku, foto: www.sophia.ac.jp

"Teď mají japonští jezuiti čtyři střední školy, vedou univerzitu v Tokiu. To je dost velká škola, má sedm fakult a asi dvanáct tisíc studentů. Pak tam máme ještě Hudební akademii v Hirošimě."

Na tokijské Katolické univerzitě vyučoval Ludvík Armbruster filozofii, kromě toho byl ale také vychovatelem a později i rektorem v kněžském semináři. Pracoval i jako ředitel univerzitní knihovny nebo univerzitní kaplan. Vzhledem k tomu, že naprostá většina studentů byli Japonci, musel se co nejdříve po svém příchodu naučit japonštinu. "Dokud ji mozek umí vstřebat," tvrdí pater Armbruster. Snahu naučit se jejich obtížný jazyk Japonci zprvu oceňují:

Ludvík Armbruster

"Když se cizinec začíná učit japonsky, když to začne lámat, tak je to velmi těší, pomáhají mu a chválí ho. Ale když se někdo naučí japonsky tak, že mluví jako Japonec, tak to považují za neslušnost a urážku. Možná, že to je důsledek té izolace, jak se uzavřeli vůči vnějšímu světu. Teď už ale chtě nechtě musejí na to mezinárodní jeviště, a tak se leccos už mění."

Pokud ale šlo o křesťanskou víru, na žádnou náboženskou diskriminaci pater Armbruster v Japonsku nenarazil:

"Všech křesťanů dohromady nás tam není ani jedno procento, ale nějaká předpojatost? To bych ani neřekl. Spíš nezájem. - Jen si to užívej, když to náboženství potřebuješ! Já to nepotřebuju."

Ludvík Armbruster je dodnes členem japonské jezuitské misie. Ta soustředí zhruba tři stovky jezuitů, on sám byl však jediný Čech. S Čechy se ostatně před rokem 1989 mnoho nestýkal:

"Československému vyslanectví jsem se uctivě vyhýbal. To bylo takové středisko špionáže, oni si o každém zakládali kartotéku a dovedli také vydírat. Sem tam se někdo dostal do Japonska na stáž. Třeba nynější prorektor Univerzity Karlovy prof. Klener. Ten tam byl na stáži jako mladý lékař, poněvadž v Japonsku mají zkušenosti s atomovou bombou a jeho obor byla onkologie. A jinak, když tam přijela Česká filharmonie nebo Národní divadlo, tak se za mnou někdo přišel podívat. Oni je dost hlídali, protože se málokdy stalo, že by se ten ansámbl vrátil do Prahy v plném počtu."

Do Prahy se pater Armbruster vrátil počátkem 90. let minulého století. Tehdy pomáhal obnovovat Českou provincii Tovaryšstva Ježíšova a dodnes působí i na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Každoročně však alespoň na pár týdnů zajede do Japonska, v tamní misii má prý stále svůj pokoj.