Krajané v Belgii omládli. Pod tímto titulkem bulletin Československého ústavu zahraničního referuje o návštěvě předsedkyně spolku Beseda z Belgie Anity Březinové.
Přišla ústavu poděkovat za jeho podíl na realizaci projektu české víkendové školy v Bruselu a při té příležitosti pohovořila o situaci ve spolku, kde to podle ní teď vypadá mlaději, než dříve. Do funkce předsedkyně vstupovala s cílem spojit starší generaci krajanů, která bohužel nenávratně odchází, s mladou, tzv. eurogenerací, která do Belgie přišla v souvislosti se vstupem České republiky do NATO a evropských institucí. Ti mají jiné nároky na spolkovou činnost. Lidé ve věku obvykle mezi 24 a 40 lety, mnozí už zakotveni v rodinách buď českých, nebo smíšených, například často postrádají právě vzdělávání svých dětí v českém jazyce. Odpovědí na tuto potřebu je právě školička, o které jsme vás v našich dřívějších pořadech již informovali.
Zaznamenejme ale ještě jeden postřeh Anity Březinové pro bulletin Československého ústavu zahraničního. Podle ní je generační rozdíl i v tom, že lidé, co odešli po roce 1968, velmi rychle plně asimilovali, neudržovali si češtinu a neučili ji ani své děti. Dnešní Češi – ač často žijí ve smíšených manželstvích - si ale jazyk udržovat chtějí, říká Březinová.
A dodejme ještě, že i když největší koncentrace Čechů je v Bruselu, žijí i v jiných belgických městech. Například v Antverpách, kam se spolek snaží chodit za nimi, protože po práci už nemají sílu jezdit na akce v metropoli.
Nový domov přináší blahopřání k březnovým osmdesátinám právníka a politologa, cestovatele i spisovatele, profesora Oty Ulče, který krátce předtím navštívil v Torontu svého dlouholetého přítele, spisovatele a nakladatele Josefa Škvoreckého.
„Mistr Josef je kmotrem mého potomka, já byl u zrodu jejich nakladatelství 68 Publishers,“říká listu Ulč v narážce na aktivity Škvoreckého a jeho ženy, spisovatelky Zdeny Salivarové. K vlastnímu jubileu pak profesor Ulč poznamenává, že je příležitostí k nostalgickým reminiscencím, hodnocení možných plusů a mínusů, ale jinak by prý tomu velkou závažnost nepřikládal.
O úspěchu divadelníků z České besedy Záhřeb informuje týdeník
Jednota. Hru Pták Ohnivák a Liška Ryška natočili nejprve v češtině v Besedě, a pak přeloženou do chorvatštiny i v tomto jazyce ve studiu Chorvatského rádia, jehož třetí program hru zařadil do pořadu Fantastika v rozhlasovém dramatu. Obě verze – česká i chorvatská – nyní zůstávají ve fondu Chorvatského rozhlasu.
Předseda senátu Přemysl Sobotka v únoru v New Yorku ocenil asi dvacítku českých krajanů, kterým předal stříbrné pamětní medaile Senátu. O tomto aktu Radio Praha již tehdy stručně informovalo ve svých zprávách, nyní však
Americké listy nad rámec únorové kusé zprávy ČTK přinášejí alespoň několik jmen oceněných: kromě dvojnásobné mistryně světa v krasobruslení Áji Vrzáňové také bývalého předsedy Společnosti pro vědy a umění Miloslava Rechcígla i dcery herce Járy Kohouta Aleny Kohoutové-Kaňkové. Ocenění se rovněž dostalo organizaci Sokol v New Yorku, představitelům BBLA Aleši Čechovi a Georgině Šilhanové-Seger, prezidentovi BBLA Josefu Balážovi i vydavateli Amerických listů Petru Bískovi. In memoriam byli oceněni generál Miloš Knorr a architekt Jan Hird Pokorný.
Jako české stopy v zahraničí zaznamenává bulletin Československého ústavu zahraničního dva úspěchy ve světě velkolepých staveb. Pardubická rodinná firma Pega Hois totiž například dodala a s patnáctičlenným týmem provozovala speciální stavební výtahy, které vozily dělníky i materiál do několikasetmetrových výšek stavby hotelu Burdž Chalífa v Dubaji. V Las Vegas zase slavil úspěch architekt Michal Postránecký, který projektoval 52podlažní skleněnou budovu hotelového komplexu Planet Hollywood Towers Westgate. Postránecký začínal svou profesní kariéru v Česku, od začátku tisíciletí ale natrvalo žije a pracuje ve Spojených státech, dodává bulletin.
Bulletin Československého ústavu zahraničního v souvislosti s nedávným 160. výročím narození T. G. Masaryka připomíná, že ústav v průběhu pěti let na přelomu tisíciletí realizoval po světě čtyři památníky prvního československého prezidenta: v Mexico City, v Užhorodě, v Petrohradě a v Košicích, jak dokumentují i jejich barevné fotografie.
