Povinnosti českých společností při podnikání na trzích EU

Dnešní rubrika Ptejte se právníka bude na téma získávání zakázek českých společností v jiných členských státech EU a vysílání zaměstnanců do těchto států. Povinnosti s tím spojené probral s Magdalenou Vyškovskou z advokátní kanceláře Peterka partners Jan Hloch.

České společnosti, které získají zakázky v jiných členských státech v režimu volného pohybu služeb, musí dodržovat i některá ustanovení místních zákonů. Můžete mi říci, jakou s tím máte zkušenost?

"Skutečně - české společnosti se čím dál tím víc prosazují na trzích v jiných členských státech EU. Z naší zkušenosti se jedná nejčastěji o stavební zakázky. Většinou jde o jednorázové a dočasné zakázky, které jsou uskutečňovány v režimu volného pohybu služeb podle článku 49 - 55 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Zdroj: Evropská komise

Je třeba si ale uvědomit, že přesto, že v tomto režimu platí, že podnikatelská oprávnění se řídí právem státu, odkud poskytovatel služby pochází, tedy v našem případě právem České republiky, v určitých oblastech platí právo hostitelského státu, tedy státu realizace zakázky. Jedná se zejména o oblast pracovního práva upravenou ve směrnici 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, která byla transponována do pracovního práva všech členských států. Česká společnost tak musí dodržet minimální podmínky garantované právem státu realizace zakázky, tedy minimální mzdu a příplatky práce přesčas, minimální délku dovolené na zotavenou, maximální délku pracovní doby a minimální doby odpočinku, bezpečnost a ochranu zdraví při práci a doplňkovou sociální ochranu, je-li garantována všeobecně závaznými kolektivními smlouvami. Tyto minimální standardy se posuzují bod po bodu. Důležité je si uvědomit, že se použijí jen v případě, že jsou výhodnější než česká úprava. Proto je vždy důležité, aby se česká společnost zajímala o tyto podmínky předem a měla jasnou představu o tom, co musí svým zaměstnancům poskytnout. Nedodržení těchto minimálních podmínek totiž úřady v jiných členských státech významně postihují.

Často je rovněž nezbytné výkon práce zaměstnanců na území jiného členského státu oznámit na úřadu práce, inspekci práce či na cizinecké policii nebo magistrátu. Ani na to nesmí česká společnost zapomenout."

Mají české společnosti ještě nějaké další povinnosti, pokud realizují zakázku v jiném členském státě?

"Samozřejmě. Minimálně je potřeba zmínit oblast sociálního zabezpečení a daní z příjmů a DPH. Oblast sociálního zabezpečení je upravena v Nařízení Rady EHS č. 1408/71 a jeho prováděcím nařízením 574/72. Obě tato nařízení jsou přímo závazná ve všech členských státech a upravují kromě jiného i to, zda bude zaměstnanec nadále podléhat českým předpisům pro oblast sociálního a zdravotního pojištění či zda za něj bude pojistné odváděno do systému ve státě realizace zakázky. Velmi zjednodušeně lze říci, že pokud bude vysílán zaměstnanec na maximální období 12 měsíců, pak zůstává zdravotně a sociálně pojištěn v České republice, kde do té doby běžně pracoval. Pokud zůstane vyslaný zaměstnanec v českém systému pojištění, tuto skutečnost by měl ve státě realizace zakázky doložit formulářem E 101, který mu vystaví Česká správa sociálního zabezpečení. Je potřeba počítat s tím, že posouzení situace zaměstnance a vystavení formuláře trvá určitou dobu, proto je nutné o vystavení formuláře E 101 požádat s určitým časovým předstihem. Při vyslání delším by již zaměstnanec podléhal legislativě ve státě realizace zakázky, pokud by mu nebyla příslušnými orgány udělena výjimka z tohoto pravidla nařízení. Jen bych ještě uvedla, že od května 2010 bude platit nové nařízení, podle něhož se u vyslání zaměstnance prodlužuje doba pojištění v českém systému na 24 měsíců, což je značným zjednodušením."