Fotografie Petra Kolínského přibližují život českých krajanů na Východě

Spolupracovník ministerstva zahraničí Petr Kolínský jezdí za českými krajany ve východní a jihovýchodní Evropě už téměř patnáct let. Život v tamních krajanských komunitách tak poznal jako málokdo. Zachytil ho i na stovkách fotografií. Tři desítky z nich nyní až do 28. prosince vystavuje v pražském sídle společnosti Olympus. Milena Štráfeldová se ho na vernisáži zeptala, kde všude krajany fotografoval:

Petr Kolínský

"Jsou to fotografie z Rumunska, Bulharska, Srbska, Polska, Moldávie a Ukrajiny."

Jak se vlastně za krajany dostáváte?

"Za krajany se dostávám pracovně. To jsou fotky z pracovních cest, protože pracuji pro ministerstvo zahraničních věcí. Dozírám nebo dávám pozor na české peníze, které krajané dostávají formou finančních darů."

Co se tam za ty peníze staví či opravuje?

"Ty peníze se používají na různé účely, na činnost, na kulturní akce, a potom na školy, cesty, v jedné vesnici jsme postavili vodovod, v kostele se udělala elektřina. Opravují se vlastně jejich nemovitosti, které používají ke své činnosti a ke svému životu."

Kolik let už takhle za krajany jezdíte?

"Jezdím od roku 1995, takže je to patnáct let."

Spočítáte, kolik to bylo kilometrů?

"To už nespočítám, třeba ale jenom v Rumunsku jsem byl tak stokrát, stodvacetkrát, a jsou to tři tisíce kilometrů. Já myslím, že milion kilometrů by to skoro mohl být."

Dá se říct, co je pro tyto naše východní a jihovýchodní krajany společné?

"Společná je v mnoha případech touha po tom odejít."

Z jejich současného bydliště?

Foto: Petr Kolínský

"Ze současného bydliště, poněvadž tam nemají práci. Ve většině případů jsou to chudší oblasti, než je ta naše. To znamená Ukrajina, Rumunsko, Srbsko i Rusko. Zavírají se doly, práce končí. Oni jsou zvyklí pracovat a umí pracovat, když tam ale práce není, tak nemají obživu."

A skutečně odcházejí?

"Odcházejí, protože třeba v Rumunsku od roku 1995 se ta komunita zmenšila na polovinu."

Foto: Petr Kolínský

Jak je to jinde, třeba v Srbsku, v Bulharsku?

"Ze Srbska také odcházejí. Ne v takovém množství jako z rumunského Banátu, ale ze srbského Banátu odcházejí také. Z Ukrajiny je to už méně, na Ukrajině taky už nemají češtinu tak dokonalou nebo tak dobrou jako v Rumunsku."

Jak je to s jejich dětmi? Daří se jim tu třeba studovat?

"Mnoho krajanských dětí tu studuje, jsou na to projekty, jak na střední školu, tak na vysokou. V mnoha zemích je ale český jazyk u těch dětí horší."

Z mnoha fotografií je cítit trošku zánik, nostalgie. Zarůstající hřbitovy, opuštěné vesnice nebo dokonce už neexistující vesnice na místě dolů. Jak vy sám se tam cítíte?

Foto: Petr Kolínský

"My si to nechceme moc připustit, že by tam krajané nebyli, když přežili šest, sedm generací. My si myslíme, že přežijí dál. Někteří nás o tom přesvědčují, říkají: my tady budeme pořád, moje děti mluví česky, ty tady zůstanou, do Čech nechceme. Myslím si ale, že se ty komunity budou zmenšovat a třeba některé nezůstanou. Některé zůstanou určitě."

Foto: Milena Štráfeldová