Pěkná šlamastyka
Pád vlády vyvolává celou řadu otázek, jejichž rozuzlení buď teprve přinese čas, nebo budou muset být podrobeny zevrubné analýze. O odpovědi na některé z nich se pokusila politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou jsem požádal o rozhovor.
"Těžko se to odhaduje. V momentě, kdy to vyhlásili, že bude hlasování o nedůvěře vládě, byla zároveň aféra s poslancem Wolfem, kdy se projevil tlak lobbisty Marka Dalíka na média, aby nezveřejňovala některé údaje, to byl poměrně logický krok. Sociální demokracie chtěla na toto upozornit veřejnost, a myslím si, že v dané chvíli příliš ani nepředpokládala, že by mohla vládu skutečně svrhnout. Hlasování o nedůvěře je vždycky spjato s velkými diskusemi, je sledováno médií, a podle mého názoru to sociální demokracie v té chvíli spíše vnímala jako možnost získat jistou iniciativu v politice a upozornit veřejnost na to, co se děje ve vládě, jakým způsobem je snaha ovlivňovat média, jakým způsobem se politika realizuje prostřednictvím vlády. Tam byl v té době už tlak na odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké i od profesních komor, tak že to byla taková příležitost, kterou jsem já vnímala spíše jako věc, která má zviditelnit sociální demokracii a která má veřejnosti ukázat některé věci, se kterými sociální demokracie nesouhlasí."
"Oni se do ní sami nevmanipulovali, možná že do ní byli vmanipulováni, ale to je jiná věc. Já si myslím, že jejich představa, jak by se krize řešila, není asi příliš určitá. Oni vystupovali s představou, že by vláda Mirka Topolánka dovládla do konce předsednictví, protože sociální demokraté jako velmi proevropská strana nechtějí být označováni za ty, kteří komplikují ten evropský proces. Počítali tedy s tím, že vláda Mirka Topolánka dovládne, to byla jedna věc, a druhá věc byla jejich představa, že by mohla do předčasných voleb vládnou jakási méně politická vláda, vláda expertů. Jenomže mi to připadá hodně zvláštní, protože tím hlavním aktérem, který bude rozhodovat o tom, kdo vládu bude sestavovat, je Václav Klaus. A představa třeba vlády expertů, jak si ji představuje sociální demokracie, zejména z hlediska, co by asi mohla dělat a jak by měla reagovat na krizi,a představa, jakou vládu by si asi přál Václav Klaus z hlediska, jak reagovat na krizi, a uvědomme si, že Václav Klaus je velký kritik jak postupu USA, tak postupu Evropské unie, a to jeho vyjádření, že ta krize, to je vlastně taková rýma nebo chřipka, která odezní sama od sebe a především je nutné spíše ještě neregulovat nic, neřešit tyto problémy, tak ta představa Václava Klause a sociální demokracie je naprosto jiná. Pokud se tedy dvě nejsilnější strany, ty hlavní, které spolu nemluví a jejich vůdcové se už opravdu neshodnou na ničem, nedomluví na termínu předčasných voleb a jakým způsobem jich dosáhnout, a nenajdou patřičnou shodu, aby to protlačili, tak se nám de facto může stát, že budeme mít jakousi vládu expertů, a bude to vláda, která bude odpovídat představám pana prezidenta, jak řešit současnou ekonomickou krizi, a de facto ji tu můžeme mít několik měsíců. To je scénář, a z toho můžeme přemýšlet, jestli tam jakési zájmy byly nebo nebyly a jaké další kroky mohou nastat."
"Skutečně bude záležet na tom, jestli buďto Václav Klaus pověří Mirka Topolánka novým sestavením vlády, anebo bude nějakým způsobem vyčkávat a nechá vládu dovládnout. Potom si myslím, že ty negativní dopady by nemusely být tak veliké, i když každopádně to velmi výrazně snižuje legitimitu premiéra. On nemá legitimitu svého parlamentu, předsednictví je tím samo o sobě velmi zeslabeno. Pokud si ještě vzpomeneme na premiérovy výroky ve Štrasburku v Evropském parlamentu, tak ty skutečně byly velmi nešťastné v jistém slova smyslu, takže to jeho postavení asi také příliš nezlepšilo. Ale z hlediska běžné agendy evropského předsednictví, pokud by tato vláda dokončila toto předsednictví, si myslím, že by Česká republika byla schopná zvládat tak, jako je zvládala doteďka. Jiná věc je, jakou roli by měla, pokud by Evropská unie chtěla reagovat na problémy týkající se krize. Tam potom pro takovéto vyjednávání nebo prosazování určitých postojů by se pozice České republiky velmi výrazně snížila. Navíc to vypadá, že s pádem vlády se naděje na ratifikaci lisabonské smlouvy ještě snižuje," soudí politoložka Vladimíra Dvořáková.
