Evangelium sv. Lukáše pod názvem Na rovinu! v Huse na provázku

Husa na provázku uvádí divadelní zpracování Evangelia svatého Lukáše. Originálně aktualizované sdělení biblického textu promlouvá v inscenaci J. A. Pitínského k divákům s naléhavostí, zvlášť nyní v čase adventu.

Kominický mistr Ben Jan Koruna umírá, jeho učedníci kominického řemesla si ho připomínají v historkách a výrocích. Inscenátor evanglia Jan Antonín Pitínský našel pro 2000 let starý příběh Ježíše a jeho apoštolů poetickou paralelu s řemeslem, které přináší štěstí. Odehrává se v nehistorických reáliích, na téměř prázdné scéně, je kolektivní hrou třinácti herců a dvou hereček. Kominického mistra - Ježíše - hraje Jiří Jelínek. Režisér k inscenaci řekl:

"Ti kominíci vznikli skoro nejdřív. Oni myslím taky vznikli z toho, že jsme na začátku uvažovali o situaci, že se lidé za heydrichiády ukryjí někde v Praze na střeše, někde na Žižkově, a že tam vklouzne Kubiš s Gabčíkem a že se to prostě odehrává na střeše. Protože to bylo na střeše, protože to musela být určitá spojená komunita, tak jsme napřed psali příběhy lidí, kteří museli mít za protektorátu tento důvod. Takže tam byl československý voják, atd. A z té střechy vznikla ta představa kominíků. Takže se to vyvíjelo tak strašně klopotně a myslím zbytečně složitě..."

Od čeho vycházíte? To jsou obrazy, které tak jeden ze druhého vznikají, plynule jeden do druhého přerůstají. Co je dřív? Text? Nebo nějaká představa?

"Bože, to je složité! Napřed je nějaká touha, něco takového udělat jsem velmi chtěl. Pak jsem nevěděl jak, taky jsem to hercům napsal, že to asi vůbec nepůjde. Ale pak když tam už člověk je, tak to udělat musí, i když je to pro divadlo nepochybně záludný text. A začne se to tak skládat."

Divák sledující biblickou adaptaci v určité chvíli překvapeně zjištuje, že kominíci se proměnili v nacistické pohlaváry a v běhu představení na dlouho převládlo jevištní zobrazení konference ve Wansee, historické události, kdy bylo nacisty rozhodnuto o konečné likvidaci méněcenných ras. Tento díky hereckému výkonu Jana Kolaříka až mrazivá a uhrančivá pasáž má moderně parafrázovat ukřižování Ježíše Krista.

"To že se to spojí s tím Wannsee, to jsem měl trošku rozmyšlené, ale vůbec jsem nevěřil, že je něco takového možné udělat. A hlavně jsem se toho strašně bál, protože mi připadalo, že to může být třeba pro křesťany velmi nevhodné spojení. Ale pak se v průběhu zkoušení našel ten klíč, že vlastně tady tato hrůza vyjadřovala hrůzu Veliké noci. Když jsme hledali, co může být tak hrozného, když je člověk křižován, tak jsme našli tady tuhle paralelu. S tím že tam samozřejmě zůstalo i to vzkříšení, tyto krásné věci, že byl ten konec osvobodivý."

Zneklidňující hra s klasickými situacemi v neustále se proměňujících souvislostech a angažované herectví probouzí diváka k účasti. V klíčovém mometu se dokonce dění na jevišti změní v diskusi s diváky.

Režisér Pitínský je zlínský rodák a divadlu se začal věnovat až celkem pozdě, po své třicítce. Jeho dráha však vedla strmě vzhůru, na začátku 90. let se prosadil na profesionálních scénách. Jeho režijní dílo obsahuje jednu výraznou linii autorských poetických inscenací, které rozvíjejí téma asociativní metodou a koláží textů různých autorů. K nejvýraznějším výsledkům této linie patří čepovsko-demlovská jevištní kompozice Sestra úzkost z roku 1995 a nyní Evangelium svatého Lukáše s podtitulem Na rovinu!