Obora v Hukvaldech patří k nejstarším v Česku
Nejstarší obora v Česku je v Hukvaldech. Jedinečná přírodní památka je součástí krajiny kolem zdejšího hradu a je cílem mnoha výletů. Lidé tu najdou i sochu Lišky Bystroušky, která připomíná život a dílo zdejšího rodáka skladatele Leoše Janáčka.
První zmínka o oboře v Hukvaldech spadá do roku 1567, kdy majitelé panství a hradu, olomoučtí arcibiskupové, trávili letní měsíce na hradě a lov zvěře byl jejich oblíbená kratochvíle. Mezi světovými válkami se v oboře pokoušeli o chov východoasijského jelínka 'siky', ale jeho stádo zcela zaniklo. Byly tu vybudovány rybníčky a líheň pstruhů, choval se tu i královský bažant. To vše včetně vynikajícího včelařství zaniklo po druhé světové válce. Větrná smršť v roce 1957 navíc vyvrátila letité velikány, které pobořily zeď obory a většina zvěře utekla do okolních lesů. Později se obora stala vyhrazenou honitbou pro vládní a zahraniční hosty. Dnes je proslulá hlavně vysokou zvěří - je tu asi 140 daňků a na 120 muflonů.
"Tady se prolíná lesnictví, myslivost, rybářství, entomologie, ornitologie - je tu spousta různých druhů ptáků. Dokonce letos se nám tu objevili dva orli. Samozřejmě je tu kultura a historie, tady se všechno snoubí dohromady a to je to kouzlo Hukvaldské obory." Do obory se vstupuje bránou s výrazných arcibiskupským erbem. Odtud vede cesta až k památníku Lišky Bystroušky, která připomíná slavnou operu Leoše Janáčka. Při bližším pohledu má jakoby ohlazený ocas i čumáček. A revírník Milan Koutný ví proč."Je to taková pověra. Každý si lišku pohladí buď po oháňce nebo po čenichu. Mezi domorodci se říká, že když si na to sáhne mladá žena, tak brzy otěhotní."
A co turisté - vědí to? Taky si sáhli na lišku?
"Na všechno. Na ocas, na čumák i na přední packu. Aby se nám splnilo tajné přání. A když ho zveřejním, tak už se nesplní, takže si ho nechám pro sebe."
uvedla jedna z turistek. Mimochodem, málokdo asi ví, že jméno Liška Bystrouška vzniklo chybou tiskaře, ve skutečnosti se jmenovala Bystronožka.