Čarovné bylinky - nová výstava Národního muzea

Národní muzeum v Praze uspořádalo výstavu nazvanou Čarovné bylinky. Nehledejte na ní vzácné rostliny nebo orchideje. Jsou tu totiž bylinky a květiny, které známe ze zahrádek. Přestaví je kresby, fotografie i zajímavosti ze starých herbářů.

Foto: ČTK

Když jsem si přečetla název výstavy - Čarovné bylinky - hned jsem si představila chaloupku babky kořenářky, která míchá tajemné lektvary z bylin natrhaných za svatojánské noci. I tahle představa se mi splnila. Na výstavě jsou totiž kromě fotografií a kreseb i texty, které návštěvníky seznámí s významem bylinek, ale poví také něco o mystice a čarodějném využití, řekla autorka výstavy Marta Knauerová z Vlastivědného muzea v České Lípě.

Sedmikrásky

"Protože jsem odmítla výstavu o rostlinách vzácných, o kterých je všude napsáno mnoho informací, tak jsem si vybrala obyčejné. V Augustiniánské knihovně jsme objevili spoustu herbářů a bylinářů a já jsem zjistila, že i o těch nejobyčejnějších rostlinách je mnoho zajímavého a každá měla nějaký význam a byla prakticky využívána jako léčebná. Nazvali jsme to Čarovné bylinky, protože jsme tam objevili spoustu kouzel a zajímavostí."

Výstava opravdu široce mapuje ty nejobyčejnější kytičky. Jako je třeba sedmikráska, přeslička nebo třeba jitrocel. O tom se například návštěvníci dozví, že se mu také říká Stopa bílého muže.

"Když Evropané dobývali Ameriku, nazvali prý domorodci jitrocel stopou bílého muže, neboť tato bylina všude následovala dobyvatele. Jitrocelová semínka jsou drobná, za vlhka lepkavá a proto byla přenášena na botách kolem vozu, i na kopytech koní,"

píše se o jitrocelu na výstavě. A jak už jsem řekla, spokojeni mohou být i milovníci záhad. Ty čerpali autoři ve starých herbářích a knihách.

"Držíš-li v ústech tři listy špičatého jitrocele, pak tě neštípne žádná včela. Jitrocel má ve svém kořeni 99 kořínků, které léčí 99 druhů nemoci. Plinius dokonce tvrdil, že pokud se jitrocel vloží do hrnce s několika kousky masa, spojí se maso opět dohromady."

A tahle bychom mohli pokračovat o dalších stech bylinkách. Původní představa Marty Knauerové o výstavě byla úplně jiná - měly to být jen fotografie a rostliny.

Knauerová: "Poprosila jsem restaurátora a malíře Attilu Vöröse, aby mi udělal vstupní kresbu k výstavě a když přinesl první obrázek, tak pro mě byla jasná další koncepce. Poprosila jsem ho, aby k těm bylinám, které jsem měla připravené, dokreslil podle lidových názvů kresby. A tak začala práce úplně jiná, než byla původně zamýšlena a vzniklo to, co je tady vystaveno."

Vörös: "V první řadě musím říct, že jsem ty bylinky ve své podstatě ani dělat nechtěl. Díky Martě Knauerové, která mě k tomu donutila, jsem to začal dělat. A čím víc jsem to dělal, tím víc mě to zajímalo. Důležitý faktor byl, že už od začátku bylo myšleno, aby se na to koukaly děti. Koukal se na to můj syn, který to komentoval, takže i kvůli němu jsem to dělal."

Kolik obrázků jste nakreslil?

"Oficiálních kreseb, které vznikly, je 101."

Když se sešlo 101 textů, kreseb a fotografií, přišel nápad vydat knihu. Ta je naprosto originální a ručně šitá. Autoři vlastně výstavu pojali jako "rozloženou knihu". Ta je pak druhou součástí nezvyklého projektu. Malíř Attila Vörös chtěl, aby vypadala jako staré herbáře. A tak je mezi stránkami s obrázky a fotografiemi pauzovací papír s textem. Jak se ale ukázalo, pro výrobce to byl velký oříšek, říká Marta Knauerová.

"Vzor, který jsme si nechali ušít u nás z 12 rostlin, tak to vypadalo velmi působivě, ale bohužel ten samotný postup nalézt někoho, kdo by dokázal téměř čtyř set stránkovou knihu vyrobit, bylo pro nás vystřízlivění, protože jsme nenašli žádnou tiskárnu, která by to dokázala ušít "průmyslově". Nakonec jsme našli člověka, který byl nadšený tím, co viděl. Protože se zabývá netradiční výrobou i jiných knih, tak se svými kolegy v tiskárně v Sezemicích udělal několik maket, muselo se vyzkoušet několik druhů papíru. Když se pak zjistilo, že to opravdu půjde, i když to bude velmi pracné, tak začal ten další kolotoč na shánění peněz. Vznikl dvouletý česko-německý projekt, kdy ta výstava /vlastně rozložená kniha na jednotlivé listy/ putuje. Z Národního muzea bude převezena do Německa do Neukirchu. Součástí projektu je i výukový program, byly vydány malé pohádky, omalovánky."

Prstnatec, foto: Chmee2, Creative Commons 3.0

Nechodí za vámi lidé, aby jste jim dali nějakou čarovnou bylinku?

Blín černý

"Chodí a řekla bych, že zvláště muži se ptají, jestli neexistuje někde nějaká kytka. Třeba prstnatec, který je tam ztvárněn, tak jeho hlízy byly vždycky považovány za velmi silné afrodisiakum. I v televizních pořadech proběhly zprávy, že se ty hlízy zejména na jaře, kdy je tam ta látka nashromážděná, opravdu vykopávají. A takových květin je tam spousta, které mají i v dnešní době užití. Zajímal mě třeba blín, to byla typická rostlina, ze které se vařily tzv. létací masti, kterými se čarodějnice potíraly, aby měly létací sny, to se člověk dočte v těch starých bylinářích neuvěřitelné věci."

Vörös: "Je to zajímavé. Já tak maximálně rozeznám petrklíč, ale ten příběh o květinách je krásný."

Knížka Čarovné bylinky vyšla pouze v malém nákladu, s českým textem jí tvůrci vydali tisíc kusů, s německým dalších 500. A přihlásili ji do soutěže Nejkrásnější knihy České republiky.