Cirkus, kabaret, fraška - to jsou nejčastější charakteristiky tří kol první volby prezidenta České republiky. Jsou to adekvátní pojmenování toho, co se odehrávalo ve Španělském sále Pražského hradu? S touto otázkou jsem se obrátil na politoložku Vladimíru Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické v Praze.
Foto: ČTK
"Já bych to za adekvátní nepovažovala. Domnívám se, že i když celý průběh první volby působil hrozně nepříjemně, místy i velmi nedůstojně, tak někdy ta kritika je až přehnaná, protože se nepřemýšlí o tom, že je určitá taktika, strategie politických stran, a že takové věci jako jsou třeba obstrukce, konfliktní vyjádření ve prospěch nebo v neprospěch určitého kandidáta, což je naprosto běžné v demokracii. A to je to poslední, co já bych asi vyčítala první volbě prezidenta. Problémem byla určitá neprofesionalita při řízení té schůze. Nejde jen o toho, kdo to řídil, protože si myslím, že ten předsedající musel být na závěr velmi vyčerpán a je to také jenom člověk, ale překvapilo mě, že mezi stranami, které chtěly veřejnou volbu, to nebylo dopředu projednáno, že třeba experti z Poslanecké sněmovny a z Senátu se dopředu nesedli a nepřipravili se na úskalí takové volby tak, aby sama volba pak probíhala velmi důstojně. Byly tam pochyby o způsobu sečtení hlasů v druhém kole, byť to nemohlo mít dopad na výsledky, ale to by se prostě při volbě prezidenta stát nemělo. Celkově to bylo někdy až nepřehledné, měli tam skutečně být experti na jednací řád, kteří by i toho předsedajícího upozorňovali na určité problémy. Tam se dokonce mohlo stát, pokud by se podle požadavku ODS uskutečnilo i třetí kolo volby v pátek, že by výsledky byly napadnutelný u Ústavního soudu, protože by vše neprobíhalo podle patřičných procedur.
Ze zákulisí prezidentské volby..., foto: ČTK
Takže ta určitá neúcta k procedurám, nepromyšlenost a nepřipravenost z hlediska odborného mi vadila hodně. Druhá věc, která mi hodně vadila, byla otevřeně nepřátelská atmosféra, která tam panovala. Já jsem hovořila s některými lidmi, kteří na Hradě strávili ty dva dny, a oni říkali, že to bylo hodně depresivní. Nenávist, která se mezi poslanci či senátory objevovala, unikla na veřejnost přes mikrofony, které mnohé výroky zachytily, výroky se slovníkem, který si člověk skutečně nedokáže představit, že by ho měli používat vrcholní představitelé státu. Když k tomu přidáme pocity, že tam opravdu docházelo k zastrašování, kdy jedna strana obviňovala druhou, ale ani jedna nepřinesla žádné relevantní důkazy, jenom náznaky toho, že k něčemu takovému mohlo docházet, to myslím opravdu bylo problémové."
Ze zákulisí prezidentské volby..., foto: ČTK
Občanští demokraté, zastánci tajné volby prezidenta, svůj postoj podporovali tvrzením, že je to jediná demokratická forma hlasování. Souhlasíte s tímto názorem?
"Nedá se říct, že by to byla jediná demokratická forma, i to veřejné hlasování je také demokratické, ale upřímně řečeno, já bych doporučovala tajnou volbu, protože se domnívám, že poskytuje menší psychický nátlak na určité zákonodárce, nejsou vystaveni takovému tlaku okolí. Tajná volba podle mne poskytuje větší prostor pro rozhodování. Na druhou stranu ale, když si vezmu diskuse, které probíhaly před první volbou prezidenta a nejrůznější informace o tom, jak se bude ta tajná volba vlastně ověřovat, kdy dokonce část poslanců ODS provila, že použije svůj mobil s fotoaparátem, aby zdokumentovala, jakým způsobem volili a aby předložili, že volili pro toho či onoho kandidáta, tak to už mi také připadá nedůstojné, protože tam se skutečně vymýšlela celá řada věcí, jak tu tajnou volbu dostat pod kontrolu. A to už tedy s demokracií nemá vůbec nic společného."
Nejen pozorovatelé, ale i samotní zákonodárci několikrát připustili, že vzhledem k nedůstojnému průběhu prezidentské volby by byla přijatelnější volba přímá, tedy všelidovým hlasování. Ostatně snad všechny parlamentní strany mají přímou volbu hlavy státu ve svých programech. Která forma je podle Vás přijatelnější?
Václav Klaus s manželkou Livií, foto: ČTK
"Já osobně nejsem žádným velkým zastáncem přímé volby, přičemž si nemyslím, že by to byla nějaká tragédie nebo něco, co by nemělo být. Je pravda, že skoro všechny strany, snad kromě ODS, které to ale neodmítala, mají přímou volbu prezidenta v programu. Dává to pravomoc lidu o některých věcech rozhodovat, a v tom je to určitě pozitivní. Méně pozitivní u přímé volby je, že ji předchází kampaň, která je možná dlouhodoběji velmi agresivní, nepříjemná, rozhoduje velké množství peněz, někdy se prostě politici prodávají ve stylu prášku na praní, který je lepší, který je horší. Hodně záleží na sponzorech, což je vždycky problém, kdo, koho a jak sponzoruje, a víme, že u nás se mnohdy velmi obtížně dohledává, kdo byl jakým sponzorem, objevují se fiktivní sponzoři atd.
Jan Švejnar (vzadu) se loučí s Václavem Klausem po třetím kole první volby prezidenta, foto: ČTK
Společnost při tom může být velmi polarizovaná. Ale přímá volba posiluje rozhodovací pravomoci lidí, což v demokracii nikdy nemůže škodit. Je tam ale jiný problém, Pokud se zavede přímá volba, tak je potřeba, aby se politické strany dohodly na dvou věcech: Za prvé, jakým způsobem bude upravena Ústava, protože přímá volba dává prezidentovi větší legitimitu, a tudíž interpretace některých nepřesných článků, které by dosud měly být interpretovány ve prospěch vlády či parlamentu, protože prezident odvozuje svou legitimitu od parlamentu, by mohla být posunuta směrem k posílení pravomocí prezidenta. Muselo by se rozhodnout, jestli chceme silného prezidenta nebo slabého prezidenta. To je velmi důležité, a teď nevím, jestli politické strany budou schopny se dohodnout. Druhá věc je, jak bude prezident volen. Klasický, třeba francouzský systém dvoukolovosti prezidentské volby, že postoupí dva nejsilnější kandidáti, je poměrně ověřený, ale objevují se názory, že by to mohl být jednokolový systém. V tom případě by mohl zvítězit někdo, kdo získal nejvíce hlasů, ale nemusí to být nadpoloviční většina, tedy osoba, která má velmi silnou popularitu u části lidí, ale stejně velká část ji nesnáší. Je třeba si tedy vyjasnit celou řadu věcí, co se chce, co se od přímé volby očekává, a na tom se politické strany musí dohodnout. Čím později se začnou dohadovat, začnou mít tendenci, že ty volby budou dělat na míru nějaké své výrazné osobnosti. Ideální by bylo, kdyby se bezprostředně po zvolení prezidenta začalo jednat o ústavních úpravách a podobě volby hlavy státu, tedy v době, kdy strany ještě nedokáží propočítat, jestli tato nebo jiná volba by byla pro ně výhodnější. Jakmile to bude později, tak se ty strany nebudou schopny dohodnout. Možná že toho nebudou schopny ani když to udělají brzo."
Více pravděpodobné tedy je, že myšlenka přímé volby prezidenta neopustí verbální úroveň?
"Já mám někdy dojem, že všichni to deklarují, ale schopnost dohody není. Největší problém české politické scény je komunikovat a dohodnout se na čemkoliv."
